Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ač se to může zdát neuvěřitelné, letos je to již dlouhých dvanáct let, co KING DIAMOND naposledy vydali nějaký řádný a řadový počin, ať už studiový nebo živě pořízený. Předlouhých dvanáct let, jež ve spojitosti s tím, že kapela jako taková stále dál existovala, nemají jistě coby mezera v aktivní nahrávací činnosti široko daleko konkurenci. Bohužel. Ale dávno známé okolnosti kolem Kingova trojitého bypassu a následující rekonvalescence tomu tak zkrátka chtěly, že když konečně nabyl ztracených sil, vrhnul se nejprve k oprášení koncertní činnosti, která mu zachutnala tak, že v loňském roce dokončoval prakticky „pětiletku“ permanentního živého vystupování.
Tečkou za touhle předlouhou epizodou (a předpokládám, že v obou naznačených směrech) se stalo živé koncertní 2DVD „Songs For The Dead Live“, navazující do jisté míry na poslední Kingův živák „Deadly Lullabyes Live“ (2004). I když, do jisté míry, ono na něj kolem a kolem vzato vlastně navazuje docela dost – a to tady samozřejmě nemluvím o dalším koncertním záznamu „In Concert 1987: Abigail“ z roku 1990. Hned osm skladeb z celkových dvaceti, které byly tehdy zaznamenány v živém provedení, totiž nyní slyšíme znovu a KING DIAMOND tím pádem, dá se říci, poněkud trestuhodně opomíjí svou další diskografii. Na druhou stranu památné album „Abigail“ (1987), jež je v drtivé většině příčinou tohoto průniku, získalo v průběhu let vskutku legendární visačku, takže se tak úplně není co divit, že když už ho kapela dlouho přehrávala živě kompletní, umístila ho poté i na svůj úplně první pohyblivý koncertní záznam po více než třiceti létech kariéry.
A je třeba říct, že obrázkové provedení příběhu Abigail La Fey je skutečně pastvou pro oči i uši, nejen s ohledem na přidružené jevištní divadlo a jeho filmařské zpracování (rozličné a osvěžující kamerové pohledy, včetně perfektního střihu), ale především díky hlasové formě Kinga, kterému bude letos třiašedesát. Nevím, zda se se záznamem ještě pracovalo ve studiu, ovšem nechce se mi tomu věřit ani za mák, tohle je prostě King Diamond se vším všudy, jak to ostatně potvrdil třeba na památném vystoupení na plzeňském Metalfestu, jež bylo zároveň dodnes poslední možnost shlédnout Jeho výsost živě v domácích končinách.
Prezentaci klasiky předchází ještě pár neodmyslitelných čísel („Welcome Home“, „Sleepless Nights“, „Eye Of The Witch“ a „Halloween“), včetně tak trochu zbytečně povinných dvou kusů z dílny MERCYFUL FATE (dovedu si jistě představit samostatné koncerty, věnované výhradně téhle kapele), jež sice koncert dokonale nakopnou, ovšem, jak jsem již zmiňoval před chvílí, na jejich místě by jistě totéž svedly mnohé jiné klenoty z diamantové pokladnice.
Máte-li rádi KING DIAMOND a zároveň vám přijde smysluplné věnovat mu zhruba hodinu a půl svého čase (nebo dokonce tři – „Songs For The Dead Live“ totiž obsahuje záznamy hned dvou naprosto totožných koncertů, jednoho z Philadelphie v roce 2015 a jednoho z festivalu „Graspop Metal Meeting“ z roku 2016, račte si vybrat), pak je pro vás tenhle záznam pro rozhodně horkým tipem. Předvádí v tom nejvýstavnějším světle zcela jistou, sebevědomou kapelu, včetně nového basisty Pontuse Egberga, jenž do ní zapadl zcela přirozeně, předvádí její nadmíru profesionální výkony (osobně krom nejvyššího šéfa oceňuji také pohled na bubenického pořízka Matta Thompsona v plném zápřahu) a předvádí i koncepční pódiovou show, jakou nemá nikdo jiný na světě.
Tohle jsou zkrátka KING DIAMOND, kteří prostě neumí věci dělat špatně, chtělo by se napsat, a ona je to vlastně pravda. Pravda, pravda. Hluboce doufám, že v létě se o tom v Moravském Krumlově všichni přesvědčíme, a že, bude-li to jen trochu možné, zkusíme to zase po čase s trochu odlišným repertoárem.
1. Out from the Asylum
2. Welcome Home
3. Sleepless Nights
4. Eye of the Witch
5. Halloween
6. Melissa
7. Come to the Sabbath
8. Them
9. Funeral
10. Arrival
11. A Mansion in Darkness
12. The Family Ghost
13. The 7th Day of July 1777
14. Omens
15. The Possession
16. Abigail
17. Black Horsemen
18. Insanity
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.