Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po poněkud rozvláčné druhé sérii přichází třetí řada Rodu draka s výrazně vyšším tempem.
Zkuste si to představit. Je vám sotva patnáct a svůj čas většinou zabíjíte bezcílným poflakováním se po zapadlých ulicích Vantaa...
Pokud jsem měl toto léto mezi vycházejícími deskami powermetalového rybníčku nějakého favorita, byla to vcelku neznámá norská kapela TRIOSPHERE.
Asi nebudu příliš přehánět, pokud prohlásím, že tři roky stará deska „Extirpation Dirge“ byla jedním z nejvíce zdařilých OSDM debutů za poslední roky.
Chilští HESSE KASSEL patří k těm jménům, která se nespokojí s jednoduchým zařazením a na svém druhém albu „Morir Saltando“ znovu dokazují...
Po minulé desce „The Sciences“ (2018) to s legendou SLEEP nevypadalo moc růžově. Přerušení činnosti v roce 2019 ještě skupina ustála a základní trio to nějakou dobu táhlo dál.
Japonci SIGH nejsou v našich končinách úplně častým zjevením. Odehráli, myslím, několik vystoupení na Brutal Assaultu a jeden klubový koncert v Praze...
Nejdřív jsem byl skeptický, ale INTERPOL si mě znovu získali. Jasně, energii a hitovost prvních alb už nečekejte, přesto si kapela zachovává ono neuchopitelné kouzlo, které poznáte na sto honů. Intimní, hladivá a překvapivě podmanivá deska.
Táto kapela už tuším viac púta svojou vyšinutou HR politikou ako hudbou. Toto je vážne slabotka. Plytčina bez nápadov. Wow, máte výborného bubeníka! A čo ďalej?
Jsou nahrávky spadající do šuplíku atmosférický black metal, které vás při poslechu neotravují, příjemně tečou jedním uchem dovnitř a druhým ven a chvílemi mají blíže k ambientu. Opravdu velmi pěkná hudba na pozadí, ale co jsem to vlastně poslouchal?
Svět hoří, asfalt měkne a čtyřka z Oklahomy k tomu dodává soundtrack. Další porce sonické beznaděje od kapely, která dokáže proměnit lidskou úzkost v překvapivě návykovou formu.
Bergenská smečka zjednodušila projev směrem k studenému, agresivnímu meloblacku, který mgłavě připomene tvorbu jistých kontroverzních Poláků. A ono to funguje. Čitelný, přístupný, dynamický materiál působí přiměřeně epicky i bez větší orchestrální pompy.
Výživná směs žánrů, mathrockový základ, melodie, emo nálady i post hardcore útočnost. Neposedná rytmika žene skladby do neustálých změn a výrazný ženský vokál umí být přirozeně zpěvný, ale též vyhroceně útočný. Alternativa v tom dobrém slova smyslu.
Francúzsky black metal bol vždy trochu „iný“, a MOURIR tento stereotyp potvrdzujú. Za valivým, pomalým tokom disonantného čierneho kovu, zamračenom ako pán na obale dosky, sa skrýva prekvapivá dávka melódií. Na ploche 40 minút sa tento kontrast neopočúva.
U Slovak Metal Army nejaké hranice na kedysi dávno spoločnej metalovej scéne zbytočne neprežívajú a tak si môžu dovoliť kadečo. Napríklad popri podpore slovenského metalu zaloviť aj u českých susedov. Pre „dvojča“ Immortal Souls Productions nič nového...
Registrace nového uživatele