Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zakládající člen MetalMania.cz a jeden z otců-zakladatelů serveru Metalopolis, bývalý bard. Filmový distributor, občasný producent, dočasný proděkan, stálý kverulant, hudební, literární a filmový publicista.
Je strašně snadné k současným ARCHSPIRE přistupovat s lehký despektem jako ke kapele, která se stala virální verzí sebe sama.
Poslední dobou mi chybí velké, poctivé space opery. Star Wars zdegenerovaly, Star Trek se podivně rozprskl a Expanse, jediný aktuální a robustní dědic velkých tradic vesmírných eposů...
Tahle islandská kapela v sobě má epicky zábavný kus europower metalu, jen k tomu potřebuje napsat podstatně lepší materiál...
Dějiny německých sekerníků CRUEL FORCE rozpadají se do dvou samostatných epoch. V té první, datující se od roku 2008 do roku 2012...
Když jsem si před sedmi lety objevil libůstku v podobě partičky podivínských Švédů, která si v jakémsi paralelním univerzu stále prožívá svá léta sedmdesátá prohnaná fantasy / space filtrem...
Další mocné písecké zahřmění je za námi. Dva intenzivní dny v Divadle Pod Čarou opět nesly chutné heavymetalové ovoce ze stromů nově rozkvetlých i monumentálně košatých s početnými letokruhy.
Už v konvalinkovém parfému GHOST taky začínáte cítit nepříjemný tón exkrementů? Tihle Kanaďané mají přesně tu správnou dávku pižma, páčuli, santalového dřeva a vorvaniny. Perfektní heavy gotika pro citlivky se silným hitovým potenciálem!
Jedenáct zkušených úderů finským glam metalovým kladivem přímo na hlavičku. Má to všechno. Kouzelně silly atmo, killer refrény, heroické riffy, zpěváka, co to cítí ve svých temple balls. Kolekce retro cukrátek v luxusním balení. Perte to do mě!
Melancholie tvrdá jako kámen, psychedelie ustřelená jako australská pustina, vyprahlé, přitom životem překypující album, které invenčně zakomponovává do husté stonerové hmoty prvky blues i doom metalu. Návykový materiál s krásně morbidní atmosférou.
Jsou a vždy byli zárukou špičkového heavy/doomu. Jejich trajektorie směrovala od druhého jmenovaného k prvnímu a tuhle křivku novinka (a zároveň labutí píseň) završuje s typickou lehkostí. Ačkoli nedělají nic jinak, dělají to prostě lépe než konkurence.
Dokonalý robotický skelet potáhli na minulém albu tkáněmi a teď k nim přidávají trochu toho lidského kalkulu a touhy se líbit. Vadí mi to? Skoro vůbec. Je to pořád výborná technická honitba, u které si člověk autoritativně podupává. A tak to má být!
Nutnost živit hladové krky tří kapel začíná Herr Noise dohánět. Jeho specifický religionistický projekt má tendence padat do neplodných meloblackových odrhovaček. Nechybí sice ani tradiční šťavnaté nakládačky, ale požehnání hraje s prokletím plichtu.
Konflikty bokom, prvé tri dosky SSOGE sú to najlepšie, čo (nielen) domáca doomová scéna vytvorila. Debut COLOSALIST – vedenými hlasom “starých” Sajlentov Petrom Staňkom a s personálnymi presahmi s ďalšími legendami – je skvelým návratom do starých časov.
Brazilská podivnost. Zní to trochu jako situace, kdy by se domácí experimentátoři DVA pokusili natočit meditativní blackmetalovou desku koketující s folkem a ambientem. Hravou, organickou a melancholickou současně.
Drsný, technicky zaměřený death těchto Američanů v sobě nese i hodně melodické náplně a místy ho především rytmika tlačí až kamsi k deathcoru. Album je to ostré, razantní, ale současně i epické a prosvětlené symfonickými vstupy. Trochu na efekt, ale fajn.
Před pár dny jsem koupil vinyl a točím ho dokola v každé volné chvíli. Geniální hyperneklidná směs chaotického hardcore a noiserocku působí jako výbuch frustrace a absurdního humoru současně. Disonantní, expresivní a sarkastická deska.
Kudrnatý prog plný melodií i djent důrazu. Švédové ale staví také na excelentním pronikavém vokálu evokujícím podobnost s Dány VOLA. Výsledek je pak jako srážka VOLA a TESSERACT. A první poslechy si opravdu užívám.
Opulentný album, presne ako sa od avantgardných Britov po rokoch dalo čakať. Podivné hudobné štruktúry miešajúce postmodernu s atmosférou viktoriánskej dekadentnosti, ktorým dominujú husle, vytvárajú temný, emotívne pôsobiaci hudobný celok.
Do zapomnění VENOM rozhodně neupadají, a že se po jedenácti létech studiově připomenou, je vlastně docela fajn. A i když to není úplně na fanfáry, pořád je to prostě Cronos a jeho kapela, ne, a některé songy navzdory své dřevnosti jednoho stejně baví.
