Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zakládající člen MetalMania.cz a jeden z otců-zakladatelů serveru Metalopolis, bývalý bard. Filmový distributor, občasný producent, dočasný proděkan, stálý kverulant, hudební, literární a filmový publicista.
V pořadí šestá česká manifestace švédské entity se po třech letech od turné k desce „Impera“ konala znovu na kolbišti...
GHOST nesmiřitelně rozdělují redakci MP na dva tábory. Jedna je má za nabubřelý produkt pro maminy, ta část, která slyšela víc než tři skladby...
Seriály z nemocničního prostředí tvoří symbolický ambient našich životů. Jako dítě si živě pamatuju zvuky legendární znělky Sanitky.
Udělejme si stručnou inventuru toho, proč jsou HAVUKRUUNU jednou z nejlepších kapel na poli pohanského folk metalu. (a) Jejich malebný skřehotavý název (přeložitelný jako koruna uvitá z větví jehličnanů) (b) Hojné používání finského slova Kuolema...
Procedurálními detektivkami a true crime dokumenty máme na streamovacích platformách vytapetované stěny. Zával skutečných i fiktivních případů tvoří online ambient...
Jako prostý vagant mám jednoduché chutě. Ve filmech mám rád ponorky, v metalu dudy. Přítomnost uvedených ingrediencí výrazně snižuje mé umělecké nároky.
Logický komerční tah Sony a zároveň krásný dar pro ty, kteří tenhle mysteriózní a v mnoha verzích existující set určený původně pro film zbožňují jako nejlepší živák kapely. Steven Wilson se o to hezky postaral a live verze “Echoes” zůstává skvostem.
Zaťatý satanista i post-ironický jogín Nergal se chytil za nos a místo bombastického bubu divadla se vrací k poctivým BDM rubačkám s chytlavými popěvky. Žádná velká černá mše, všechno už tu jednou bylo, ale od dob Satanisty nezněli Poláci takhle chytlavě!
Velmistři old school hip hop Shaolinu zpět v tradiční formě. Krásně tlustý, dunivý, rozvážně se valící rap přidává cinematické kvality blaxploitation akčňáku se šťavnatou milostnou linkou. Když tenhle hovězí tuk milujete, není co řešit. RZA a spol. jedou!
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.
