Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Oblíbená hudba: Blondie a 4 Non Blondes
TRIBUNAL jsou kanadskou doom metalovou kapelou, která v sobě nezapře inspiraci britskou i skandinávskou scénou. Začínali jako duo...
Je tomu již více jak dvě dekády, co to Mark Jansen zapíchnul u AFTER FOREVER a vytvořil žánrově podobnou kapelu EPICA. Letos už vydávají deváté album a pochopitelně u podobně zaběhnuté kapely se nedá očekávat nějaká významná stylová proměna.
Svátek finského death/doom metalu se letos konal 19. ledna v klubu Roxy. O této akci jsme podrobně informovali, nicméně tím to nekončilo a pokračování v podobě koncertu žánrově spřízněných kapel se odehrálo 18.
Duch SENTENCED se jako přízrak vznáší okolo tisíce jezer a členové této dnes již legendární formace se objevují a mizí v různých uskupeních nebo působí jako producenti...
Finsko je nekonečná studnice melancholických melodií, chmurných hudebních témat a niterných pocitů vtisknutých do své hudební tvorby.
ARCH ENEMY vydávají své již dvanácté album a letos slaví třicet let své existence. Kapela měla své lepší i horší momenty.
Doom metal čistý jako voda z finských jezer. Bohužel ani není zakalen bahnem vlastní invence. Jakkoliv je to poslechově příjemný materiál, zůstává zcela ve stínu slavnějších nahrávek. Možná se k tomu ještě vrátím. Na podzim?
Italové pohybující se na pomezí doom metalu a melancholického rocku jsou s aktuální nahrávkou na vrcholu své tvorby. Atraktivitě „The Spin“ výrazně přispívá i kvalitní zvuk a technická stránka obecně, kterou si nově pod Metal Blade labelem mohli dovolit.
Odkaz starých HELLOWEEN ožívá u této německé kapely. Zvukově to má spoustu much, ale osmdesátkový speed metal je slyšet jednoznačně. Škoda, že Tommy Hansen už tu pár let není, aby jim vytvořil autentický zvuk své doby, tohle by byla přesně jeho parketa.
Poctivý materiál dle pravidel finského death/doomu. Na druhou mi tam chybí věrohodné, autentické emoce. Ty jsou doháněny studiovými aranžemi, ale v jádru hudby je nenacházím. Asi to bude dobrý, ale mě to nechává chladným.
Kdyby si tuhle partu vzal pod svá křídla nějaký schopný producent, mohlo by to být velké. Takto zůstává u slibného debutu. Gothic/black postavený na podmanivém zvuku příčné flétny je záležitost, ke které se rád časem, třeba za pár let, vrátím.
Finský melodický death, ale nyní již bez zpěvačky Jenny Kohtaly. Přitom to byl právě hlas této mladé modrovlásky, co dělal kapelu zajímavou. Nyní jsou údernější, více elektroniky, méně melancholie, ale jinak mi to splývá mezi záplavou podobných kapel.
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.
