Je to skutečně magický a mystický pocit, jak se zpívá v titulním kousku čerstvé diamondovské novinky"The Puppet Master", dokonce snad až výjimečně magický a mystický. Však si zkuste představit večerní Budapešť v zimě někdy v osmnáctém století, když se právě spustí pěkná sněhová přeháňka a vy se chystáte do poněkud podezřelého loutkového divadla. Už samotná ta představa mě na pozadí Kingova drásavého pěveckého projevu zamrazila až do morku kosti, a to jsem byl teprve na začátku celého příběhu a desky. Co následovalo pak, se možná dá přirovnat přímo k příběhu aktuálního hlavního hrdiny, kterého (čili sebe sama) King nazývá "Unfortunate Man" neboli "nešťastný muž".

Ten se totiž musel také utápět  v přesně tom samém rozpoložení pocitů a jejich bleskovém převrácení a zvrácení úplně naruby, když poté, co se po shlédnutí velmi zvláštního loutkového představení zamiloval až po uši do lepé děvy a aniž by si ten náhlý nával štěstí a lásky stačil vychutnat, stal se obětí zlotřilého Loutkáře (nebo, chcete-li, Pána loutek) a jeho nadpřirozeně tlusté  ženy, kteří z něj prostřednictvím značně krvavého rituálu vyrobili loutku pro své divadlo a odsoudili ho tak, aby jako tohle němé a nehybné, nicméně vnímající pumrple, čekal až na skonání světa. To všechno jsem málem prožil na vlastní kůži, jak moc realisticky a přesvědčivě na mě tohle poutavě děsivé vyprávění působilo.

Čert ví, kde je toho všeho příčina (a doslova a do písmene, neboť kdo jiný by to také v tomto případě mohl vědět, že), nicméně KING DIAMOND to znovu dokázal(i). Kašlu na všechny nesmyslné poznámky, kterých jsem v poslední době zaslechl víc než dost, o tom, že "Abigail II." nebyla zas až tak moc dobrá, že to byla spíš bída, a že teprve s "The Puppet Master" se KING DIAMOND zase ukázali ve starém dobrém světle. Prd! Kronika Mistrových hororů načala novou, skvostnou kapitolu, jejíž kvality ovšem nejsou stavěny ani oprávněny k tomu, aby na jejich základech bylo zesměšňováno či jinak hodnoceno nějaké jiné Kingovo dílo.

Doposud se totiž nikdy nestalo, aby si King dovolil neudržet původně velmi vysoce nastavenou laťkou, a tak jsou jakékoliv úvahy tímhle směrem naprosto zcestné, tím spíš, že Kingova hudba je natolik svojskou a originální záležitostí, že zřejmě není možné bavit se o ní v tom smyslu, že "minulá deska byla lepší, i když ne o tolik, jako ta předminulá". To si, s prominutím, můžeme dovolit u takových MOTÖRHEAD (nic proti nim), ale ne u KING DIAMOND. A to tím spíš, že "The Puppet Master" znovu představuje opravdový a jedinečný klenot, jejž bychom si měli hýčkat málem jako opravdickou perlu.

Neboť King je znovu dokonalým vypravěčem, jemuž budete u úst viset od prvního okamžiku, kdy se začne vlnit v tklivých a tesklivých tónech úvodního ´uvedení na scénu´ "Midnight", a po celou hrací dobu alba vás dokáže udržet v naprosté pozornosti už jen třeba tím, jak dokonale tentokráte vykresluje ani ne tak konkrétní charaktery účinkujících postav, jako spíše náladu a atmosféru jednotlivých skladeb, vedenou pochopitelně  především v chmurném a depresivním duchu (třeba jeho dokonale sugestivní sehrání pomalu tušícího hlavní hrdiny, jenž se s nevinnou nevěřícností táže Loutkářovy ženy "kam jde s tím nožem?" /"Emerencia"/).

Neboť jeho věčný parťák Andy LaRocque jej znovu jistí se svou obvyklou lehkostí a obvyklou novou porcí riffového kumštu (skutečně obdivuji jeho autorské zdroje - vždyť si vezměte úvodní riff v "Magic", člověk by na první poslech řekl, že právě takový hrají tisíce nezajímavých heavymetalových kapel, ale prostě tomu  tak není, ba naopak). A neboť samotný příběh (který si mimochodem můžete nechat vyložit přímo od Kinga, pokud si ovšem budete chtít pořídit limitovanou edici nového CD s DVD bonusem, na němž jej King vypráví s chorobným leskem v očích jemu vlastním) je znovu hodný výplodu choré šílencovi mysli (což prosím berte jako poklonu), protože člověku vstávají všechny vlasy na hlavě hrůzou už jen při pomyšlení nad tím, že někdo mohl něco takového vymyslet, natož aby se to, bez ohledu na křehký rozdíl mezi realitou a fantazií, všechno mohlo skutečně udát. Což všechno dohromady vzato konkrétně v případě KING DIAMOND znamená, jak jsem už naznačil, že Kronika Mistrových hororů se může pochlubit novou, skvostnou kapitolu, užuž svádějící k nějakému pěknému dramatickému provedení, nejlépe možná přímo s loutkami. Mimochodem, nevíte o nějakých?