MAYHEM - Brno, Sono centrum - 6. září 2024
40 let papírové existence je vítanou záminkou odjet šňůru. Obscure pro legendu zvolili Brno a po vyprodané Flédě před dvěma roky nic neriskovali a umístili MAYHEM naprosto logicky do Sono centra.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Věk: hodně přes třicet Pohlaví: muž přece Stav: zatím pevný Činnost: neřeknu V redakci: už dlouho Koníčky: to nikoho nezajímá Oblíbené filmy: dívám se jedině na Bergmanna, von Triera, Felliniho, Jarmusche a Trošku, jinak zvracím (pravda, občas zvracím i při tom Troškovi) Oblíbená hudba: poctivý bigbít Oblíbené knihy: čtu toliko Coelha a S.Exupéryho, často i celou noc... Oblíbená barva: nemám Oblíbený nápoj: podmáslí, kefír, acidofilní mléko, kyška, sójové mléko, kombuchový výluh; pivo, víno, ovocné pálenky – při požití jiného alkoholického nápoje zvracím, a to tak, že hodně Oblíbená krmě: erteple a kysané zelé, i když po pozření trpím překotným a spontánním meteorismem A abyste věděli, tak já jsem v redakci MP redaktor se suverénně nejlepším vkusem, jelikož právě poslouchám tohle:
40 let papírové existence je vítanou záminkou odjet šňůru. Obscure pro legendu zvolili Brno a po vyprodané Flédě před dvěma roky nic neriskovali a umístili MAYHEM naprosto logicky do Sono centra.
Často se vyplatí zajet na bigbít takříkajíc „naslepo“. Onehdá jsem se ocitnul na akci, na níž byli jedněmi z protagonistů SPACE HAMSTER.
Prakticky přesně po roce Brno přivítalo Barneyho a spol. Loni bylo Sono centrum plné, takže letošek již dlouho dopředu věštil narvanou Flédu.
Nedávno jsme zde vzpomínali na 20 let stará alba. Pár článků se rozepsalo, ale pak můza náhle umlkla. Jenže nyní zde máme umělou inteligenci.
Cesta do Brna je ze všech stran lemována nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. A hlavně krví na silnici.
Vaření z vody? Jo, ale stejně se od toho nedá odtrhnout. Postavit sérii na tématu přípravy na obrturnaj je risk, ale nějak to jde. Pustit ven najednou jen pár dílů je fikané a obří cliffhanger v poslední vteřině zase nutí sledovat kalendář. Snad naposled!
Laťka byla nastavena proklatě vysoko. 3. flek v naší Valhalle 2021 budiž důkazem. Teď se mi zdá, že se MEER lekli sami sebe. Příliš tlaku na pilu, vypulírované, všude smyčce, až to ruší poslech. Přirozenost někam uletěla. Nic, nic, WWW i tak furt dobré.
Kdo je má rád, zklamán samozřejmě nebude. Ale oproti „Pilgrimage“ se mi to letos zdá poněkud slabší - ospalejší, utahanější, méně pestré, monotónnější. Asi je to tak schválně, aby nebyla hladká meditace při poslechu této muziky nadměrně rušena. Nebo ne?
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Deset roků! Trvaly! Jak praví Déma, čtyři akordy naprosto stačí. Lemmy, AC/DC a další si s nima vystačili celou kariéru. Oduševnělé texty, fajně napasované do huby, skočný lehký punk... Jako dycky. Křest v Mahence byl nádherný. Dejme si maso na špejli!
Vydat dvě desky během měsíce je výsada jen těch nejvýznamnějších. Třeba Fenrize, který svůj vokál přidal k Appolyonovi a Bestial Tormentorovi (bože). Fenrizovo kvílení MI velmi zaskočilo, ale nakonec má zajímavé parametry a ten riffový stoner svěže barví.
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.