Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Věk: hodně přes třicet Pohlaví: muž přece Stav: zatím pevný Činnost: neřeknu V redakci: už dlouho Koníčky: to nikoho nezajímá Oblíbené filmy: dívám se jedině na Bergmanna, von Triera, Felliniho, Jarmusche a Trošku, jinak zvracím (pravda, občas zvracím i při tom Troškovi) Oblíbená hudba: poctivý bigbít Oblíbené knihy: čtu toliko Coelha a S.Exupéryho, často i celou noc... Oblíbená barva: nemám Oblíbený nápoj: podmáslí, kefír, acidofilní mléko, kyška, sójové mléko, kombuchový výluh; pivo, víno, ovocné pálenky – při požití jiného alkoholického nápoje zvracím, a to tak, že hodně Oblíbená krmě: erteple a kysané zelé, i když po pozření trpím překotným a spontánním meteorismem A abyste věděli, tak já jsem v redakci MP redaktor se suverénně nejlepším vkusem, jelikož právě poslouchám tohle: 
Maringota je bývalý pískovcový lom u Skalice a místo konání festivalu Pit Of Metal, pořádaného občanským sdružením Dvere o.
Nechci křivdit ostatním, ale PRVNÍ HOŘE = Milan Kudyn aka Milan Urza. Během sedmileté pauzy si Urza střihl nějakou tu knihu, nějakou tu folkovou sólodesku...
40 let papírové existence je vítanou záminkou odjet šňůru. Obscure pro legendu zvolili Brno a po vyprodané Flédě před dvěma roky nic neriskovali a umístili MAYHEM naprosto logicky do Sono centra.
Často se vyplatí zajet na bigbít takříkajíc „naslepo“. Onehdá jsem se ocitnul na akci, na níž byli jedněmi z protagonistů SPACE HAMSTER.
Prakticky přesně po roce Brno přivítalo Barneyho a spol. Loni bylo Sono centrum plné, takže letošek již dlouho dopředu věštil narvanou Flédu.
Nedávno jsme zde vzpomínali na 20 let stará alba. Pár článků se rozepsalo, ale pak můza náhle umlkla. Jenže nyní zde máme umělou inteligenci.
Nová deska MH je strašná, přitom nová deska AIRBRUSHER je zase výborná, i když ne tak jak Dirndl vykálenej! Všechno je relativní, nic černobílé, pravda někde mezi a Franta Štorm je střešovický troll. Mistře, nemáte ňáké zkažené album třeba za polovic?
Čistější než poslední dvoudeska. Ne tak, jako nejjemnější část sedmičkového triptychu. Neva. Ale nějak to nefunguje, jak jsme od BAN zvyklí. A zase opakuji, když posun, tak navázat na "Halucinogen". Ale voni si nenechají poradit. Ještě to necháme uležet.
Zčistajasna nová deska!? Aspoň takto to vyšlo na Sptf. Na obalu je však malým písmem "Steve Blanco plays music of IT". Aby potvrdil tezi, že metal je novodobá klasická muzika? Bohužel to klavírní preludování se nedá poslouchat. Tedy pozor. Je to strašné.
Moment překvapení je pryč, ale to neva. Francouzský mix všeho možného stále drží pokupě a baví! Všelijakých scratchů je možná víc než minule, zajímaví hosté, fantastické klipy... tohle není slepá kolej, jen je těžké nenarazit. Serre je skvělý rušňovodič!
Aaaa... aaaaa... Ale nebudeme jízliví, z tohoto opulentního dvojcd lze ty nejotravnější věci přeskočit a tu muziku, která je sama o sobě výborná, si užít i tak. Zvuk je (až podezřele) nádherný - čitelný, přitom robustní s krásně zvedlými basy. To mám rád.
Při polních pracích u rodičů mi zní bigbít z devadesátkových pálených CD hozených v šifoneru. I "Roots". Jedno z nejnadčasovějších metalových alb. "Cítíš tu energii!?" ptám se máti jdoucí kolem osoleného přehrávače. "Cítím ten hnus!". Tak! Vzpomínejme.
Konflikty bokom, prvé tri dosky SSOGE sú to najlepšie, čo (nielen) domáca doomová scéna vytvorila. Debut COLOSALIST – vedenými hlasom “starých” Sajlentov Petrom Staňkom a s personálnymi presahmi s ďalšími legendami – je skvelým návratom do starých časov.
Brazilská podivnost. Zní to trochu jako situace, kdy by se domácí experimentátoři DVA pokusili natočit meditativní blackmetalovou desku koketující s folkem a ambientem. Hravou, organickou a melancholickou současně.
Drsný, technicky zaměřený death těchto Američanů v sobě nese i hodně melodické náplně a místy ho především rytmika tlačí až kamsi k deathcoru. Album je to ostré, razantní, ale současně i epické a prosvětlené symfonickými vstupy. Trochu na efekt, ale fajn.
Před pár dny jsem koupil vinyl a točím ho dokola v každé volné chvíli. Geniální hyperneklidná směs chaotického hardcore a noiserocku působí jako výbuch frustrace a absurdního humoru současně. Disonantní, expresivní a sarkastická deska.
Kudrnatý prog plný melodií i djent důrazu. Švédové ale staví také na excelentním pronikavém vokálu evokujícím podobnost s Dány VOLA. Výsledek je pak jako srážka VOLA a TESSERACT. A první poslechy si opravdu užívám.
Opulentný album, presne ako sa od avantgardných Britov po rokoch dalo čakať. Podivné hudobné štruktúry miešajúce postmodernu s atmosférou viktoriánskej dekadentnosti, ktorým dominujú husle, vytvárajú temný, emotívne pôsobiaci hudobný celok.
Do zapomnění VENOM rozhodně neupadají, a že se po jedenácti létech studiově připomenou, je vlastně docela fajn. A i když to není úplně na fanfáry, pořád je to prostě Cronos a jeho kapela, ne, a některé songy navzdory své dřevnosti jednoho stejně baví.
