Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Oblíbená hudba: PORCUPINE TREE, MARILLION, THE MARS VOLTA, KAYO DOT, THE FALL OF TROY, MY DYING BRIDE, ATHEIST, DYSRHYTHMIA, THE END, ORPHANED LAND, DECAPITATED, CULT OF LUNA, TOOL, MOGWAI, MESHUGGAH, MADDER MORTEM, DILLINGER ESCAPE PLAN, GOREFEST, OPETH, BETWEEN THE BURIED AND ME, BEYOND DAWN, SCHOLOMANCE, EXPLOSIONS IN THE SKY, TESTAMENT, DISBELIEF, ANATHEMA, SADIST, ale také ELLIOTT SMITH, NORAH JONES nebo PJ HARVEY, i klasická hudba Reubke, Bach, Liszt, Musorgskij, Edvard Grieg a další. Koníčky: dříve občas poněkud extrémnější sporty, dnes hlavně lenošení, poslech hudby, literatura, prehistorie (hlavně konec Paleozoicu a Mesozoic) Oblíbené knihy: Robert Irwin - Arabská noční můra, Umberto Eco - Foucaultovo kyvadlo, William Golding - Pán much, Eduard Martim - Největší skandál v dějinách lidstva, Přízraky doktora Frankensteina, Manželka z Venuše a další, Douglas Adams - Stopařův průvodce po galaxii, Restaurant na konci vesmíru a další, Michael Ende - Vězení svobody, Kurt Vonnegut - Mechanické piáno, Oscar Wilde - Countervillské strašidlo, Oblíbené filmy a seriály: Pán much, Pulp fiction, Červený trpaslík, Lola běží o život, Spalovač mrtvol, Saturnin, Tanec s vlky a další.
Těch návratů již dlouhou dobu pauzírujících starších skupin je v poslední době opravdu hodně. Přidali se k nim i POISON THE WELL...
Poslední měsíc roku bývá tradičně chudší na příděl nových desek, přesto se zde pravidelně objevují i až výjimečná díla.
Nepříliš šťastně rozjeli LAMB OF GOD své desáté album. Titulní „Into Oblivion“ je totiž úvod poněkud rozpačitý a při prvním poslechu u mě navodil hodně kritickou atmosféru.
Mladá dánská skupina na svém debutu zvolila šikovný a funkční model tak trochu ve stylu TESSERACT. Kombinuje melodické a často hodně odlehčené progresivní postupy s djentovou agresivitou.
Angličané SYLOSIS měli ve druhé dekádě 21. století slušně našlápnuto a desky „Monolith“ a „Dormant Heart“ se dají považovat za povedené.
Těžký závoj depresivních harmonií a chmurných nálad charakterizoval výborný předchozí počin Holanďanů GAVRAN.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Drsný, technicky zaměřený death těchto Američanů v sobě nese i hodně melodické náplně a místy ho především rytmika tlačí až kamsi k deathcoru. Album je to ostré, razantní, ale současně i epické a prosvětlené symfonickými vstupy. Trochu na efekt, ale fajn.
Kudrnatý prog plný melodií i djent důrazu. Švédové ale staví také na excelentním pronikavém vokálu evokujícím podobnost s Dány VOLA. Výsledek je pak jako srážka VOLA a TESSERACT. A první poslechy si opravdu užívám.
Tate se pokouší oživit zašlou slávu starých QUEENSRŸCHE. Ale že bych z toho byl po prvním poslechu nějak nadšený se říct rozhodně nedá.
Mezihvězdný hudební trip těchto Italů nabízí robustní old school death korpus, který ale skupina plní množstvím kreativní progresivní náplně a až avantgardních výstřelků. Příznivci BLOOD INCANTATION by měli zpozornět.
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.
