Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Oblíbená hudba: THE MARS VOLTA, KAYO DOT, PORCUPINE TREE, THE BLOOD BROTHERS, THE FALL OF TROY, MY DYING BRIDE, ATHEIST, DYSRHYTHMIA, THE END, ORPHANED LAND, DECAPITATED, CULT OF LUNA, TOOL, MOGWAI, MESHUGGAH, MADDER MORTEM, DILLINGER ESCAPE PLAN, GOREFEST, OPETH, BETWEEN THE BURIED AND ME, BEYOND DAWN, SCHOLOMANCE, EXPLOSIONS IN THE SKY, TESTAMENT, DISBELIEF, ANATHEMA, SADIST, ale také ELLIOTT SMITH, NORAH JONES nebo PJ HARVEY, i klasická hudba Reubke, Bach, Liszt, Musorgskij, Edvard Grieg a další. Koníčky: dříve občas poněkud extrémnější sporty, dnes hlavně lenošení, poslech hudby, literatura, prehistorie (hlavně konec Paleozoicu a Mesozoic) Oblíbené knihy: Robert Irwin - Arabská noční můra, Umberto Eco - Foucaultovo kyvadlo, William Golding - Pán much, Eduard Martim - Největší skandál v dějinách lidstva, Přízraky doktora Frankensteina, Manželka z Venuše a další, Douglas Adams - Stopařův průvodce po galaxii, Restaurant na konci vesmíru a další, Michael Ende - Vězení svobody, Kurt Vonnegut - Mechanické piáno, Oscar Wilde - Countervillské strašidlo, Oblíbené filmy a seriály: Pán much, Pulp fiction, Červený trpaslík, Lola běží o život, Spalovač mrtvol, Saturnin, Tanec s vlky a další.
Když jsem před časem psal o Britech YOU WIN AGAIN GRAVITY a jejich desce "Don't Leave Me Here, Pt. 1", zmínil jsem jako přirovnání i Italy BENTHOS.
Když kdysi Ian Anderson z JETHRO TULL tituloval EDENSONG jako "skvělý příklad současného progresivního rocku", nešlo asi s ohledem na fakt...
Leden 2025 se ohledně nových desek možná rozjížděl trochu pomalu a některým kolegům se zdálo, že nic dobrého nevychází.
Sludge/doom/post metal s ženským vokálem je celkem vděčnou variantou silově emotivní hudby. Kombinace těžké, na rezonujícím riffu stavěné...
Komu se líbí starší a hravě divočejší progresivní post hardcore Američanů CIRCA SURVIVE, ale vadí mu trochu excentrický vokál Anthony Greena...
Konce roků nebývají příliš bohaté na výrazné nahrávky, většinou je to takové vyklusávání před další sezónou a známější skupiny si své nové desky nechávají až na začátek následujícího roku.
Tahle parta je úkaz vskutku svérázný. Pocta DEATH bez kompromisů a s evidentní snahou o dobový zvuk a produkci možná trochu překvapivě funguje i potřetí. A opět je to o ranější formě daného vzoru, i když se možná čekal posun. Ale nevadí, stále to šlape.
Jakýsi prequel k minulému albu hezky rozvíjí dřívější hudební koncept. Je to ještě víc OPETH než debut a nejsem si jist, zda je to tak dobře. Ale hudba je to po všech stránkách bravurně udělaná, takže se to poslouchá samo.
Moderní metal je proměnlivý, technický, melodický a košatý, tak už to prostě je a netřeba se tomu bránit. Ukazují to současní RIVERS OF NIHIL a teď i FALLUJAH. I těm to šlape velmi slušně. Přestože se nic převratného neděje, album jako celek funguje.
Skupin s názvem THRONE je samozřejmě více. Zde se jedná o Italskou partu, která to valí v hutném sludge doomovém stylu a je to po všech stránkách správně surová a devastační masa hudby. A jelikož nechybí ani pěkně temná atmosféra, tak mi to dost chutná.
Hodně živočišný doom/black, který si z obou stylových odnoží bere to nejlepší, z doomu těžkou atmosféru a depresivní hustotu, z blacku chvějivou útočnost a pompézní napětí. A dohromady to skvěle funguje.
Podivné minulé album zapomenuto, RIVERS OF NIHIL přidali melodie a epičnost, stvořili příjemně vláčné i průbojné album s hitovými ambicemi a nasadili si zase trochu jinou masku, která jim moc sluší.
Tahle parta je úkaz vskutku svérázný. Pocta DEATH bez kompromisů a s evidentní snahou o dobový zvuk a produkci možná trochu překvapivě funguje i potřetí. A opět je to o ranější formě daného vzoru, i když se možná čekal posun. Ale nevadí, stále to šlape.
Vlastně ani nevím proč mi doposud jejich muzika příliš nešmakovala. Novinka asi nepřináší mnoho změn, ale u mě si to pěkně sedlo. Black jako nedílná kulisa a různé rockové a folkové vlivy kolem pak dotvářejí zvláštní a neopakovatelnou náladu. I posedmé.
Po delší době šíleně nabouchaná nahrávka, u které nemám pocit samoúčelnosti. Tento zhudebněný chaos má prostě hlavu, patu i vtip a ten saxofon zde rozhodně není jen do počtu. Země původu pro mě dost problematická, ale takovouto hudbu nemůžou hrát šmejdi!
Jakýsi prequel k minulému albu hezky rozvíjí dřívější hudební koncept. Je to ještě víc OPETH než debut a nejsem si jist, zda je to tak dobře. Ale hudba je to po všech stránkách bravurně udělaná, takže se to poslouchá samo.
Ano, je to tak. Američané oproti předchůdci zas tolik nového nepřinášejí, ale dá se říct, že se jim podařilo stabilizovat současnou moderně metalovou polohu a že se v ní cítí dobře. Skladby z novinky zní svěže, mají podařené melodické linky i odpich.
Moderní metal je proměnlivý, technický, melodický a košatý, tak už to prostě je a netřeba se tomu bránit. Ukazují to současní RIVERS OF NIHIL a teď i FALLUJAH. I těm to šlape velmi slušně. Přestože se nic převratného neděje, album jako celek funguje.
Spýtajme sa spolu s Marie Kondo: „Prinášajú nám KGatLW radosť?“ Odpoveď je aj na 27. doske jasné áno. Jemné orchestrálne aranže (odkaz na „Paper Mâché...“?) prekryjú istú schématickosť, ktorá sa pri tempe dve dosky ročne zákonite vkráda. Hudobný dopamín!
