Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poslední díl byl snad nejakčnější ze všech, navíc toho na poměry seriálu neuvěřitelně hodně odhalil a možná by obstál i jako otevřený konec. Ačkoliv měla druhá řada i pár hlušších míst, nutno smeknout. Tak snad si tvůrci ještě pár es v rukávu ponechali.
Melodický kolotoč náladové hudby islandských SÓLSTAFIR již možná padá do určitého klišé a příliš nového nepřináší, svou práci ale skupina odvádí a i osmou deskou dokáže potěšit své fanoušky. Ale něco mi zde z pohledu emocí chybí. Minulé album bylo lepší.
Patnáct minut dlouhá předehra před další řadovkou. EP nikterak dramaticky nevybočuje z linie nastavené debutem „New World Order“ a přináší porci slušného, leč stále velmi tradičně pojatého CZDM. Příznivci pozdních MARTYRIUM CHRISTI budou určitě spokojeni.
Se živáky se teď roztrhl pytel, a jak vidno, se záznamem svého koncertu přispěchali i RIVERSIDE. Kapela je bezesporu instrumentálně jistá, takže největší překvapení bude asi zjištění, že i při progresivním metalu umí Poláci slušně pracovat s publikem.
Poctivý materiál dle pravidel finského death/doomu. Na druhou mi tam chybí věrohodné, autentické emoce. Ty jsou doháněny studiovými aranžemi, ale v jádru hudby je nenacházím. Asi to bude dobrý, ale mě to nechává chladným.
Mladíci z Colorada na debutovém EP rozjeli klasickou thrashovou řezničinu. Nekompromisní přístup, místy trochu blackový vokál, změny temp a parádní riffy s kouzlem osmdesátek. Pokud budou vznikat takové nové skupiny, pak o budoucnost metalu nemám strach.
Pišta Wilson sa po príjemnom predchodcovi opäť ocitol v dolnej fáze sinusoidy, tentoraz s rozvláčnou nudou. Ak by niekomu nestačila štandardná verzia, môže si svoju kómu predĺžiť bonusovým diskom, ktorý by bez problémov zapadol aj do projektu „Sleep".