Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Diktátorský vládce vesmíru, císař Ming Nemilosrdný, kráčí honosnou trůnní síní.
Konce roků nebývají příliš bohaté na výrazné nahrávky, většinou je to takové vyklusávání před další sezónou a známější skupiny si své nové desky nechávají až na začátek následujícího roku.
Vládní letadlo nacpané milióny amerických dolarů se vznáší nad mraky. Z pravoboku se jako zlověstný stín přibližuje letadlo druhé.
V listopadu 2024 nás oblažili svým dalším albem především slovutní OPETH. A ať už máte na jejich aktuální hudební vizi jakýkoli názor...
„Měl jsem tu příležitost vidět muže, kterému se říká Upír z Düsseldorfu. Peter Kürten, tajemný pouťový vrah z Düsseldorfu...
Pokud pravidelně čtete recenze a články od našeho kolegy Reapera, jistě jste si všimli, že jeho texty jsou plné zkratek a odborných termínů...
Vlahá jarní noc roku 1929. Zelení prorostlý park Hofgarten tiše odpočívá. Poblíž se rozprostírá klidná vodní hladina jezera...
Düsseldorf. Pozdní noc mezi 3. a 4. únorem roku 1929. Vzduch ve čtvrti Flingen je vlhký a studený. Okolí se halí do šera.
Rok se s rokem sešel a já hledím za druhý břeh řeky Moravy a prodírám se deskami, které dala slovenská scéna světu v minulém roce.
Říjen 2024 byl především o BLOOD INCANTATION a jejich desce "Absolute Elsewhere", kolem které se obecně nadělalo celkem dost povyku.
Druhá část článku je zaměřená na zrod a následnou expanzi zombie filmů. Zjistíme, jak moc je fenomén nemrtvých spjat s postapokalyptickou tématikou a podrobíme hloubkové analýze atmosférický horor 28 dní poté...
Kdesi mezi starobylými zdmi univerzitního města Cambridge se nalézá ústav pro výzkum primátů, kam právě nelegálně vstoupila trojice odhodlaných aktivistů.
Zářijovou (2024) porci alb shrnu tradičním konstatováním, že toho v daném měsíci bylo zase vážně plno.
Středobodem druhé části článku je můj pohled na legendární desku PRAŽSKÉHO VÝBĚRU. Pohled, ve kterém se mísí dětská naivita i odstup dospělého člověka.
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.