PHIL MAY GREY - Whispers
Olomoucká odpověď na ACID ROW? Možná taky trochu. Hlavně ale hodně solidní a heavy stoner rock, který se vedle strohých, hrubozrnných hranatých riffů nebojí ani melodií a vytaženějšího vokálu.
KANINE - Khaos
I s relativně omezenými výrazovými prostředky, které slam BDM nabízí, lze nadělat spoustu parády, pokud se k látce přistoupí invenčně. Francouzská banda sice recykluje své vzory, ale výsledný koktejl patří k tomu nejlepšímu z evropské slam nabídky.
SATOR - The Dying Light
Po předchozím temném a vydařeném „Cleansing Ritual“ se Italové SATOR více ponořili do nervní sludge bažiny a stvořili album silově se řítících riffů, psychedelicky „kvákavých“ doplňků i dynamických proměn. Dusivou atmosféru podporuje i správně hutný zvuk.
ATOMIC WARDEAD - Who's Through The Ages...
Druhá deska jedné z nejmladších retro thrashmetalových nadějí domácí scény. Po všech stránkách dotaženější. Oproti „Beware The Dead“ promakanější aranže, výraznější melodie, mohutnější zvuk a výrazně čitelnější basa. O něco přísnější bicí a bude to pecka.
EXORCIZPHOBIA - Neurosis Unbound
Zvuk z Golden Hive je ostřejší, průraznější a šťavnatější než na „Spiritual Exodus“, nicméně stylově je celá kolekce méně konzervativní a otevřenější ke zkoumání méně probádaných poloh. Díky tomu vznikl asi i nejpovedenější trutnovský metalový „ploužák“.
EXORCIZPHOBIA - Neurosis Unbound
Méně thrashe, více crossoveru. EXORCIZPHOBIA jsou ve své lásce k devadesátkovému metalu uvěřitelní i v momentech, kdy už jejich thrashová mašina neseká na plný výkon, ale naopak si libuje v promyšlenějších a komplexnějších kompozicích. Budu zkoumat dál!
CRIMSON GLORY - Chasing The Hydra
3/5 klasického lineupu zasloužilých amerických průkopníků progresivního metalu zkouší s novým pěvcem Travisem Willsem comeback. Copak o to, duch klasických CRIMSON GLORY je z aktuální nahrávky cítit, teď jen, jestli bude stačit i kvalita nových písní.
ORDH - Blind in Abyssal Realms
Dějem napěchovaný debut americké party, kterou tvoří z velké části zkušení hudebníci původně ze skupiny BARISHI. Tentokrát vyměnili sludge za death, ale progresivní přístup jim zůstal, co zůstal, vyrostl do krásy, teda té rafinované až disonantní.
INFERI - Heaven Wept
INFERI doručili technickou, nasypanou, explozivní nahrávku, která snese nejpřísnější soudobá žánrová kritéria. Pokud se nebojíte moderního death/blacku s deathcore odérem a zvukem, budete mít o zábavu postaráno. Tohle budu točit často!
LANTLÔS - Nowhere In Between Forever
No pane jo. LANTLÔS stojí za slušnými post-BM deskami jako je „.neon“ nebo „Agape“, nicméně tomu už je dlouho. Na nové sbírce se kapela posunula k jakémusi nasládlému, duhovému pop/rocku. Snažil jsem se, ale poslech jsem nedokončil. Zcela strašidelná věc.
IMMOLATION - Descent
IMMOLATION nepřestávají být ve stabilní formě. Více než čtyři roky pauzy dokázali využít efektivně a úspěšně doručit dalšího pokračovatele éry od „Majesty And Decay“ výše. Vše je na svém místě, jen těch momentů překvapení by mohlo být trochu více.
CORPUS OFFAL - Corpus Offal
Sice žádná horká novinka, ale beztak musím zmínit, že letošní soupiska ToD festivalu je vpravdě nabitá. Old school death toho nejhrubšího zrna sahá často i k techničtější hře a jako celek to zní hodně plnotučně a takříkajíc jako útok do plných.
GROWTH - Under The Under
Hodně zauzlovaný, lehce disonantní death metal s velkým množstvím technicky vybroušených zákoutí i dostatečně hlubokých pomalejších masivních bloků, které se stylově rozlévají do mnoha dalších žánrů. Svěží prog-death metalový vítr.
SPIRIT ADRIFT - Infinite Illumination
Jsou a vždy byli zárukou špičkového heavy/doomu. Jejich trajektorie směrovala od druhého jmenovaného k prvnímu a tuhle křivku novinka (a zároveň labutí píseň) završuje s typickou lehkostí. Ačkoli nedělají nic jinak, dělají to prostě lépe než konkurence.
MOHYLA - Aberration
Nadějná tuzemská kapela, která nezapře určité zalíbení v severském melodickém deathu. Chytlavé melodie, solidně ostré riffy, vokál někde mezi Chuckem a Andersem a ponurá atmosféra z jejich prvotiny dělají zajímavou záležitost.