Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hluboký, temný les, vyvolávající v člověku úzkostné pocity už jen samotnou svojí existencí. A obyvatelé malého statku, jenž tu stojí někde uprostřed na úplné samotě, to zažívají snad každičký boží den. A sotvaže denní světlo, které je tady stejně prakticky neustále stíněno košatými větvemi stoletých velikánů, zajde noční tmou, stávají se tyhle pocity ještě naléhavějšími. Nečíhá tam v té temnotě kolem něco? Něco životu nebezpečného? A co když skutečně ano? Obyvatelé Hinterkaifecku, již zaniklého usedlosti v Bavorsku severně od Mnichova, by to tom jistě mohli mnohé vyprávět, tedy kdyby… mohli.
Páté studiové album brněnských INNER FEAR, přicházející po desetileté odmlce a s poměrně překvapivými změnami v sestavě kapely, přináší ucelený metalový zážitek pro milovníky temnoty a děsivých příběhů, založený právě na přesně sto let starých a dosud neobjasněných událostech, při nichž přišlo o život šest obyvatel zmíněného hospodářství. A, upřímně řečeno, dává to logiku, uvědomíte-li si, že momentálně nejústřednější postava skupiny, bubeník Martin „Marthus“ Škaroupka, jenž je zodpovědný za celý hudební obsah nové nahrávky, praktikuje autorské pokusy i v řadách slavných britských blackmetalistů CRADLE OF FILTH, a pokud si ho pořádně prohlédnete na některé z fotografií z poslední doby, má na sobě (s devadesátiprocentní pravděpodobností) tričko KING DIAMOND.
Album „Cäzilia“ vzešlo přesně z průsečíku všech zmíněných skutečností. Je to na něm patrné z každé maličkosti a z každého detailu, temným obalem a ilustracemi počínaje, přes textový koncept, jež vás krok za krokem provází celým tím záhadně tragickým příběhem, až po zatěžkaný, chmurný a zároveň ostrý metalový výraz, z pochopitelných důvodů ne nepodobný produkci právě zmíněných CRADLE OF FILTH.
Způsob, jakým se na albu pracuje s posluchačovými emocemi, tedy není ničím novým, jistě. Ovšem zároveň to není v rozporu s tím, jak velice solidně nahrávka působí a jak nabírá na intenzitě s každým dalším poslechem téměř sedmdesáti minut jejího, v nichž jako zvědavé dítko pronikáte hlouběji a hlouběji pod její tmavou a širokou pokrývku. Znamenitý je především zvolený pěvecký kontrast mezi příkrým murmurem Chymuse a čistým melodickým zpěvem slovenské hvězdičky Snovonne, jenž celému konceptu dodává skutečně dramatického lesku, a zejména první půlka alba je i díky tomu nabitá dějem a nechybí v ní i mnohé vysloveně silné a zapamatovatelné kusy.
Jako úvodní, album všedefinující „The Night“, po ní následující „The Farm“ s opravdu krásně mrazivým refrénem, podtrženým dokonale ilustrativním textem se závěrečným vydechnutím o prvních jarních čtyřlístcích a následným parádním kytarovým sólem slovutného Mikea Weada (jinak KING DIAMOND a MERCYFUL FATE samozřejmě) anebo třeba „The Voices“ s orchestracemi dokonale napodobujícími zrychlený, adrenalinem poháněný dech. Později v hracím čase, pravda, už INNER FEAR nejsou tak silní, ale naznačená sestava a koncept jim přesto s přehledem dovoluje dotáhnout album až do úspěšného konce, po němž ve vás zůstane hmatatelný dojem, že jste právě doposlouchali něco, s čím ještě rozhodně nejste hotovi.
„Cäzilia“ se tedy ze všech popsaných důvodů zcela jistě vymyká zavedeným domácím poměrům a už jen proto by se na ní mělo nahlížet především pochvalnou optikou. A samozřejmě, krom toho prostě nabízí pořádný kus epického heavy/black metalu, jaký neškodí v jakoukoliv dobou a bez ohledu na právě dominující metalový trend.
1. Once upon a Time
2. The Night
3. The Farm
4. The Voices
5. Maria
6. Footsteps in the Snow
7. A Man in the Forest
8. The Four Days
9. The Discovery
10. The Bodies
11. Cäzilia: The Sad Destiny
12. The End
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.