Hluboký, temný les, vyvolávající v člověku úzkostné pocity už jen samotnou svojí existencí. A obyvatelé malého statku, jenž tu stojí někde uprostřed na úplné samotě, to zažívají snad každičký boží den. A sotvaže denní světlo, které je tady stejně prakticky neustále stíněno košatými větvemi stoletých velikánů, zajde noční tmou, stávají se tyhle pocity ještě naléhavějšími. Nečíhá tam v té temnotě kolem něco? Něco životu nebezpečného? A co když skutečně ano? Obyvatelé Hinterkaifecku, již zaniklého usedlosti v Bavorsku severně od Mnichova, by to tom jistě mohli mnohé vyprávět, tedy kdyby… mohli.

Páté studiové album brněnských INNER FEAR, přicházející po desetileté odmlce a s poměrně překvapivými změnami v sestavě kapely, přináší ucelený metalový zážitek pro milovníky temnoty a děsivých příběhů, založený právě na přesně sto let starých a dosud neobjasněných událostech, při nichž přišlo o život šest obyvatel zmíněného hospodářství. A, upřímně řečeno, dává to logiku, uvědomíte-li si, že momentálně nejústřednější postava skupiny, bubeník Martin „Marthus“ Škaroupka, jenž je zodpovědný za celý hudební obsah nové nahrávky, praktikuje autorské pokusy i v řadách slavných britských blackmetalistů CRADLE OF FILTH, a pokud si ho pořádně prohlédnete na některé z fotografií z poslední doby, má na sobě (s devadesátiprocentní pravděpodobností) tričko KING DIAMOND.

Album „Cäzilia“ vzešlo přesně z průsečíku všech zmíněných skutečností. Je to na něm patrné z každé maličkosti a z každého detailu, temným obalem a ilustracemi počínaje, přes textový koncept, jež vás krok za krokem provází celým tím záhadně tragickým příběhem, až po zatěžkaný, chmurný a zároveň ostrý metalový výraz, z pochopitelných důvodů ne nepodobný produkci právě zmíněných CRADLE OF FILTH.

Způsob, jakým se na albu pracuje s posluchačovými emocemi, tedy není ničím novým, jistě. Ovšem zároveň to není v rozporu s tím, jak velice solidně nahrávka působí a jak nabírá na intenzitě s každým dalším poslechem téměř sedmdesáti minut jejího, v nichž jako zvědavé dítko pronikáte hlouběji a hlouběji pod její tmavou a širokou pokrývku. Znamenitý je především zvolený pěvecký kontrast mezi příkrým murmurem Chymuse a čistým melodickým zpěvem slovenské hvězdičky Snovonne, jenž celému konceptu dodává skutečně dramatického lesku, a zejména první půlka alba je i díky tomu nabitá dějem a nechybí v ní i mnohé vysloveně silné a zapamatovatelné kusy.

Jako úvodní, album všedefinující „The Night“, po ní následující „The Farm“ s opravdu krásně mrazivým refrénem, podtrženým dokonale ilustrativním textem se závěrečným vydechnutím o prvních jarních čtyřlístcích a následným parádním kytarovým sólem slovutného Mikea Weada (jinak KING DIAMOND a MERCYFUL FATE samozřejmě) anebo třeba „The Voices“ s orchestracemi dokonale napodobujícími zrychlený, adrenalinem poháněný dech. Později v hracím čase, pravda, už INNER FEAR nejsou tak silní, ale naznačená sestava a koncept jim přesto s přehledem dovoluje dotáhnout album až do úspěšného konce, po němž ve vás zůstane hmatatelný dojem, že jste právě doposlouchali něco, s čím ještě rozhodně nejste hotovi.

„Cäzilia“ se tedy ze všech popsaných důvodů zcela jistě vymyká zavedeným domácím poměrům a už jen proto by se na ní mělo nahlížet především pochvalnou optikou. A samozřejmě, krom toho prostě nabízí pořádný kus epického heavy/black metalu, jaký neškodí v jakoukoliv dobou a bez ohledu na právě dominující metalový trend.