Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Oblíbená hudba: Blondie a 4 Non Blondes
BEHÖLDER mě na první pohled zaujali. Přesněji řečeno, zaujal mě obal a název kapely. Byla v tom čirá zvědavost, o čem tak může být deska s beholderem na obalu.
ELUVEITIE vznikli jako odpověď na folk metalové odrhovačky z dalekého severu v čele s FINNTROLL nebo ENSIFERUM. Věrni své domovině uprostřed Alp zakořenili svou tématiku do keltské spirituality a mytologie.
„Heritage“ (dědictví) je dřevní, hutný a zcela klasický doom metal, který má na svědomí holandský kytarista či spíš multiinstrumentalista jménem Bram Bijlhout.
TRIBUNAL jsou kanadskou doom metalovou kapelou, která v sobě nezapře inspiraci britskou i skandinávskou scénou. Začínali jako duo...
Je tomu již více jak dvě dekády, co to Mark Jansen zapíchnul u AFTER FOREVER a vytvořil žánrově podobnou kapelu EPICA. Letos už vydávají deváté album a pochopitelně u podobně zaběhnuté kapely se nedá očekávat nějaká významná stylová proměna.
Svátek finského death/doom metalu se letos konal 19. ledna v klubu Roxy. O této akci jsme podrobně informovali, nicméně tím to nekončilo a pokračování v podobě koncertu žánrově spřízněných kapel se odehrálo 18.
Na nové album to zatím nevypadá, a tak staří doom metaloví pardálové vydali alespoň čtyř skladbové EP. Součástí je i cover „Sabbath Bloody Sabbath“, abychom snad nezapomněli, které to riffy byly pro Leif Edlinga inspirací po celou jeho kariéru.
Melodický death z finských luhů, jezer a hájů zahalený do dystopické atmosféry bídných zítřků. Na debut je to velmi slušná úroveň nahrávky. Doufejme, že pro kapelu ty zítřky tak bídné nebudou a ve svém úsilí bude pokračovat.
Atmosferický black metal z Ukrajiny, který se ještě na albu z roku 2021 vyjadřoval k víceméně osobním tématům. Nyní názvy skladeb jako „The Ages of Hatred“ nebo „Flame of Nation“ mluví za vše. V případě těchto hudebníků jde o autentickou výpověď, bohužel.
Doom metal čistý jako voda z finských jezer. Bohužel ani není zakalen bahnem vlastní invence. Jakkoliv je to poslechově příjemný materiál, zůstává zcela ve stínu slavnějších nahrávek. Možná se k tomu ještě vrátím. Na podzim?
Italové pohybující se na pomezí doom metalu a melancholického rocku jsou s aktuální nahrávkou na vrcholu své tvorby. Atraktivitě „The Spin“ výrazně přispívá i kvalitní zvuk a technická stránka obecně, kterou si nově pod Metal Blade labelem mohli dovolit.
Odkaz starých HELLOWEEN ožívá u této německé kapely. Zvukově to má spoustu much, ale osmdesátkový speed metal je slyšet jednoznačně. Škoda, že Tommy Hansen už tu pár let není, aby jim vytvořil autentický zvuk své doby, tohle by byla přesně jeho parketa.
Holanďané se vzdalují svým thrashovým kořenům a i díky syntetickým vrstvám se dostávají až kamsi k pompéznímu symfo black metalu. Živelný thrash přístup zůstal, ale je do značné míry překrytý komplexnější metalovou variabilitou a klasickou progresivitou.
Logický komerční tah Sony a zároveň krásný dar pro ty, kteří tenhle mysteriózní a v mnoha verzích existující set určený původně pro film zbožňují jako nejlepší živák kapely. Steven Wilson se o to hezky postaral a live verze “Echoes” zůstává skvostem.
Pozor, je tu dominantní deathmetalová deska. ESCARNIUM vycházejí z temného OSDM (klasická baseline IMMO / INCA), sypou jako FOSSILIZATION, mají IQ jako CRUCIAMENTUM a atmosféru jako DEAD CONGREGATION. Třešničkou jsou disso vsuvky. Koukejte si to pustit.
Tak s tímhle si už vážně nevím rady, to nejsou THE MARS VOLTA, které bych chtěl poslouchat. Chybí tomu temperament, o energii ani nemluvě, nemá to hlavu ani patu a často je to jen takové kníkání doplněné náhodnými zvuky. Fuj.
Bolestínský post-DSBM z pokojíčků rozechvělých členů Gen Z. Tentokrát made in Nuclear Blast. Poslouchá se to celkem dobře, ale chce to se pochlapit, přestat brečet a nasadit sacharidovou dietu. Pak by GHOST BATH mohli sekundovat kapelám typu DEAFHEAVEN.
Dobré díky silné thrashové složce, skladby důrazně řežou a spolu s melodickými refrény je to sice tendenční, ale příjemná metalcore porce. Navíc pestré, supr sólo v "God Complex", jen ty "symfonické" sbory v "Immortal Desire" si Skotové mohli odpustit.
Těžce tradiční doomová truchlohra, která zní až neuvěřitelně autenticky ve smyslu žánrové atmosféry. Jsou zde veškerá stylová klišé včetně klavíru a smyčců, takže by se dalo mluvit o historické zkamenělině, přesto to na mě funguje až nečekaně hodně.
