Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spoluzakladatel tohoto webzinu. Jeho neúnavný podporovatel a tahoun, který už to párkrát chtěl vzdát, ale vždy se to v tom nejlepším slova smyslu nějak pokazilo.
Na úvod je potřeba si ujasnit pozice... „Infinite Granite“ bylo výborné album, ač je mi jasné, že v kariéře amerických DEAFHEAVEN dost kontroverzní.
Když pětičlenná sestava londýnských PAGAN ALTAR letos v březnu nastoupila na pódium Divadla pod Lampou v Písku, bylo i neznalým jasné...
Už v momentě avíza tohoto koncertu, což bylo někdy loni na podzim, jsem si říkal, že konec dubna, hezké počasí, supr kapela… Prostě perfektní konstelace si to užít naplno.
Už ani debutové album neuniklo naší pozornosti. Noisy věnoval desce „Ash In Realms of Stone Icons“ z roku 2022 několik řádků v rámci svých pravidelných albových nadílek.
Pětice LADY BEAST z pensylvánského Pittsburghu představuje ortodoxní větev nové vlny old school heavy metalu. Ani její páté studiové album neřeší takové nepodstatnosti jako nějaký progres anebo pošilhávání po jiných žánrových teritoriích.
Je listopad roku 1994 a v mém kazeťáčku poprvé zní čerstvé album jistých OBITUARY. „World Demise“ zněl jeho název.
Škála geniální vs úplná volovina zde dostává další rozměr. Totální pel mel povětšinou tvrdších stylů a ze základních pouček o kompozici vykloubené skladby místy znějí jak od kolotočů, než si uvědomíte, že to je zcela jasný záměr. Evidentně nejsem cílovka.
Tak jsem se k tomu konečně propracoval a spokojenost. Na "Inifinite Granite" se nanavazuje a hlásí se návrat do blackgazových vod. Má to velmi dobré skladby a silně podmanivou a znepokojující atmosféru reflektující nepředvidatelnou a nejistou současnost.
V zásadě nahrávka, se kterou nemám problém, ale ke které se asi nebudu moc vracet. Stylově ukotvená někde na přelomu 80. a 90. let, s modernějším zvukem. S přehledem naservírovaná stará škola thrash/death metalu valícího většinou ve středních tempech.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.
Když se čas zastaví, může to znamenat průser anebo taky velký svátek. Hádejte, který případ je toto? Muzikantská lahůdka, včetně novice Brendana Radigana za mikrofonem a osm podmanivých kousků, které ctí tradiční doom metal. Radost poslouchat a zkoumat!
V dobrém slova smyslu velmi silná reminiscence starších FALLUJAH. Není to tak natlakované, je to možná i trošku více do blacku a trošku "měkčí". Má to však ale stejnou škálu nápadů i nálad a stejně intenzivně mě to dokázalo pohltit. Tohle se teda povedlo!
Těžce tradiční doomová truchlohra, která zní až neuvěřitelně autenticky ve smyslu žánrové atmosféry. Jsou zde veškerá stylová klišé včetně klavíru a smyčců, takže by se dalo mluvit o historické zkamenělině, přesto to na mě funguje až nečekaně hodně.
Na nové album to zatím nevypadá, a tak staří doom metaloví pardálové vydali alespoň čtyř skladbové EP. Součástí je i cover „Sabbath Bloody Sabbath“, abychom snad nezapomněli, které to riffy byly pro Leif Edlinga inspirací po celou jeho kariéru.
Tihle Němci jsou slušná konkurence svých krajanů OBSCURA. Našlapaný technický death v jejich podání má vše od instrumentálních parádiček přes živelnou energii až po pestrou rozdováděnost. A ani agrese nechybí. Takže si zapněte pásy, jedéém.
Stigma novodobých JETHRO TULL se Američané asi nezbaví ani touto novou deskou, ale nejen díky občasným důrazným pasážím mají EDENSONG i vlastní tvář. Množství silných momentů střídá i nějaká ta vycpávka, ale první dojem rozhodně dobrý.
Tahle sbírka se HATE povedla. Adam „The First Sinner“ Buszko s družinou tentokrát vsadil na epickou notu. A udělal dobře. Výpravnější, členité kompozice totiž dlouholetým služebníkům blackened death metalu sluší o dost více než uctívání BEHEMOTH.
Komu se líbí starší a divočejší progres post hardcore CIRCA SURVIVE, ale vadí mu trochu excentrický vokál Anthony Greena, těm by se mohla zamlouvat tvorba Britů YOU WIN AGAIN GRAVITY. Mě se líbí hodně i díky paralelám k THE MARS VOLTA nebo HAIL THE SUN.
Zaťatý satanista i post-ironický jogín Nergal se chytil za nos a místo bombastického bubu divadla se vrací k poctivým BDM rubačkám s chytlavými popěvky. Žádná velká černá mše, všechno už tu jednou bylo, ale od dob Satanisty nezněli Poláci takhle chytlavě!
