Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spoluzakladatel tohoto webzinu. Jeho neúnavný podporovatel a tahoun, který už to párkrát chtěl vzdát, ale vždy se to v tom nejlepším slova smyslu nějak pokazilo.
Ani tady se moc neřeší neúprosný tok plynoucího času. Dekáda sem, dekáda tam. Přesně tolik totiž trvalo čekání na novou desku této americké skupiny.
Taky už vám pod současným náporem power violence vlny chybí starý dobrý grindcore? Nebojte, nejste v tom sami.
Nenechte se zmást! Tato kapela z německého Porůří není další z ničeho se objevivší hvězdičkou současné nové vlny tradičního heavy metalu.
Není tomu zas tak dávno, kdy byli KHEMMIS považování za mladou naději, která má vzkřísit ducha starého dobrého (doom) metalu a která provede sebe i své posluchače do žhavé přítomnosti dvacátého prvního století.
Tohle kvinteto tedy rozhodně nikam nepospíchá. Se svými deskami si dává patřičně načas a svůj hudební styl postupně ukotvilo v jistém bezčasí...
Že Adult-oriented rock (dále jen AOR) v posledních letech láká i mladší hudebníky, nemusím asi na našem webu nijak zvlášť připomínat.
Návrat této kapely byl sakra smysluplný! V nové éře vydávají QUICKSAND svěží a nápadité desky a přitom zůstávájí věrni svému zvuku už de facto od 90. let. Novinka není žádnou výjimkou. Ta kombinace zemitých kytar a nadpozemských vokálů mě stále dostává.
Pořád to tam je! A to americká kapela ani nemusí nijak měnit svůj výrazový rejstřík. Matadoři instrumentálního post-rocku názorně ukazují, jak se ani po 2 dekádách na scéně nemusíte potácet v bludném kruhu vlastní vyprázdněnosti. Do té mají sakra daleko!
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Letos podruhé a podruhé více než dobře. Méně metalu, víc hardcore. CONVERGE to tentokrát posunuli do svého prvotního období a navíc bez toho, aby zněli jako vlastní retro. Ostrá a temná nahrávka, do jejíhož dalšího zkoumání se teď s velikou chutí pouštím.
Ti Seveřané nám zas ukazují, jak věci dělat s citem a vkusem. Ponor do pradávného světa adult-oriented rocku nepostrádá v podání mladé dánské kapely skvělé melodie, atmosféru a produkci, která umí poškádlit nostalgické duše a zároveň působit moderně.
Zatímco mě nechal chladným návrat Švédů THE DUSKFALL, naopak mě celkem potěšili Němci FROM ASHES REBORN, přestože vlastně drhnou podobný, dost retro severský melodický death. Jejich hudba je ale příjemně svěží a hnaná výbornou rytmikou.
Návrat této kapely byl sakra smysluplný! V nové éře vydávají QUICKSAND svěží a nápadité desky a přitom zůstávájí věrni svému zvuku už de facto od 90. let. Novinka není žádnou výjimkou. Ta kombinace zemitých kytar a nadpozemských vokálů mě stále dostává.
Tazmánští čerti přinesli další desku progresivního, avšak moderního až „sportovního“ death metalu. Jejich pojetí smrtikovu je všechno, jen ne stará škola, přestože každou notou vzdávají hold klasikám žánru. Svěží, inspirativní přístup k látce.
Na novém albu anglické duo vynechává dříve běžné hostující vokály, takže zbyl soundtrackově vyznívající post rock s výrazným podílem klavíru. Oproti výbornému minulému albu lehký ústup do tradičnějšího vyznění, ale i tak velmi sugestivní náladová hudba.
Rozbité ozvěny vesnického folk rocku vpletené do posthardcorové a noise rockové tapiserie, která stojí na pomalých rytmech a ufňukaném vokálním projevu. Znepokojující, intenzivní a emotivní nahrávka, která zaujme nejen originálním spojením stylů.
Bourací kladivo mezi světy hardcoru, noise rocku, rapu a industriálu. Agresivita v jednom kotli se zranitelností. Zloba a nenávist s láskou. Nervózní zvukový dokument života v současné USA.
Někdy je to hodně jednoduché. Nepotřebujete nic složitého, zbytečně vyumělkovaného a progresivního, stačí když to parádně šlape a zbytek už je jen o pocitech. Buď to klapne, nebo ne. V případě Švédů ETERNAL EVIL a alba „Forever Feared“ to u mě klaplo.
