Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zakládající člen MetalMania.cz a jeden z otců-zakladatelů serveru Metalopolis, bývalý bard. Filmový distributor, občasný producent, dočasný proděkan, stálý kverulant, hudební, literární a filmový publicista.
Kdybych měl charakterizovat svůj vztah k hudbě newyorského tria IMPERIAL TRIUMPHANT, musel bych si vypomoci pitomou metaforou. Dlouho to pro mě byl podivínský...
Existuje určitá hranice úspěchu, po jejímž překonání už metalová kapela není posuzována jen pro svou hudbu...
V pořadí šestá česká manifestace švédské entity se po třech letech od turné k desce „Impera“ konala znovu na kolbišti...
GHOST nesmiřitelně rozdělují redakci MP na dva tábory. Jedna je má za nabubřelý produkt pro maminy, ta část, která slyšela víc než tři skladby...
Seriály z nemocničního prostředí tvoří symbolický ambient našich životů. Jako dítě si živě pamatuju zvuky legendární znělky Sanitky.
Udělejme si stručnou inventuru toho, proč jsou HAVUKRUUNU jednou z nejlepších kapel na poli pohanského folk metalu. (a) Jejich malebný skřehotavý název (přeložitelný jako koruna uvitá z větví jehličnanů) (b) Hojné používání finského slova Kuolema...
Romeo a Julie, ležák a koleno, Lovecraft a DM. Jsou věci, které jsou k sobě fatálně přitahovány a pasují. Švédové drhnou starou školu swedeathu se zdravou porcí melodiky a hnilobnou atmoškou. Důstojná a výpravná ilustrace kultovní mistrovy práce!
Logický komerční tah Sony a zároveň krásný dar pro ty, kteří tenhle mysteriózní a v mnoha verzích existující set určený původně pro film zbožňují jako nejlepší živák kapely. Steven Wilson se o to hezky postaral a live verze “Echoes” zůstává skvostem.
Zaťatý satanista i post-ironický jogín Nergal se chytil za nos a místo bombastického bubu divadla se vrací k poctivým BDM rubačkám s chytlavými popěvky. Žádná velká černá mše, všechno už tu jednou bylo, ale od dob Satanisty nezněli Poláci takhle chytlavě!
Velmistři old school hip hop Shaolinu zpět v tradiční formě. Krásně tlustý, dunivý, rozvážně se valící rap přidává cinematické kvality blaxploitation akčňáku se šťavnatou milostnou linkou. Když tenhle hovězí tuk milujete, není co řešit. RZA a spol. jedou!
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
Odpověď na otázku, jestli je možné hrát pidlikací progmetal bez toho, aby tam pidlikali kytary. Tento projekt spájí dvě velká basová jména, kterými jsou Steve Di Giorgio a Jeroen Paul Thesseling. Pokud jsi basák, budeš si pravděpodobně uchcávat štěstím.
Melodie umí Španělé složit pěkné, to se musí nechat. Jinak je jejich druhé album, vydané v poměrně rychlém sledu od prvotiny, kolekcí příjemného heavy metalu plně oddaného zvuku 80. let. Deska šlape velmi slušně, byť ke konci už trošku na setrvačník.
Mistři melancholické hudby se ani tentokrát nedokáží či nechtějí vydat mimo svou komfortní zónu. Není to kolekce špatných písní, ale jsou to stále tytéž variace na čtvrt století staré téma. Dejme tomu z úcty ze starým nahrávkám ještě pár poslechů.
Skupin s názvem THRONE je samozřejmě více. Zde se jedná o Italskou partu, která to valí v hutném sludge doomovém stylu a je to po všech stránkách správně surová a devastační masa hudby. A jelikož nechybí ani pěkně temná atmosféra, tak mi to dost chutná.
Počúvať tento koncert takmer tridsať rokov po kultovej epizóde Simpsonovcov je úplne sureálne. A zároveň zábavné počúvanie s mohutnými interakciami publika, živými bicimi ako aj celkovým dôstojným vyznením nových aranžmánov.
Tahle kvílivá poloha PARADISE LOST se poslouchá moc dobře. Vyvolávání zašlých, krásných obrázků, co každý pořádný metalista nosí hluboko v srdci, funguje na novém singlu dokonale, čili nezbývá, než obligátně doufat, že takové bude i celé nové album.
Druhý singl a zároveň titulní píseň sedmé studiovky BATTLE BEAST naznačuje, že králové diskotékového metalu zacházejí ještě dál, až někam k osmdesátkovému popu... Dá se to ještě kombinovat? Tahle skladba kupodivu říká, že vlastně ano...
