Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Oblíbená hudba: PORCUPINE TREE, MARILLION, THE MARS VOLTA, KAYO DOT, THE FALL OF TROY, MY DYING BRIDE, ATHEIST, DYSRHYTHMIA, THE END, ORPHANED LAND, DECAPITATED, CULT OF LUNA, TOOL, MOGWAI, MESHUGGAH, MADDER MORTEM, DILLINGER ESCAPE PLAN, GOREFEST, OPETH, BETWEEN THE BURIED AND ME, BEYOND DAWN, SCHOLOMANCE, EXPLOSIONS IN THE SKY, TESTAMENT, DISBELIEF, ANATHEMA, SADIST, ale také ELLIOTT SMITH, NORAH JONES nebo PJ HARVEY, i klasická hudba Reubke, Bach, Liszt, Musorgskij, Edvard Grieg a další. Koníčky: dříve občas poněkud extrémnější sporty, dnes hlavně lenošení, poslech hudby, literatura, prehistorie (hlavně konec Paleozoicu a Mesozoic) Oblíbené knihy: Robert Irwin - Arabská noční můra, Umberto Eco - Foucaultovo kyvadlo, William Golding - Pán much, Eduard Martim - Největší skandál v dějinách lidstva, Přízraky doktora Frankensteina, Manželka z Venuše a další, Douglas Adams - Stopařův průvodce po galaxii, Restaurant na konci vesmíru a další, Michael Ende - Vězení svobody, Kurt Vonnegut - Mechanické piáno, Oscar Wilde - Countervillské strašidlo, Oblíbené filmy a seriály: Pán much, Pulp fiction, Červený trpaslík, Lola běží o život, Spalovač mrtvol, Saturnin, Tanec s vlky a další.
Dnešní GOROD už dávno nejsou MESHUGGAH křížení s CRYPTOPSY a NECROPHAGIST, jak jsem kontroverzně tvrdil ve více než dvacet let staré recenzi alba „Neurotripsicks“.
Dystopický sci-fi příběh zaslouží náležitě košaté zpracování. A Britové REDSHIFT jako by si při práci na „Down the Wire“ řekli...
Další porce doplňkových položek k recenzovaným albům, tentokrát z března 2026, v sobě nese několik podle mě neprávem přehlížených klenotů od méně známých kapel.
Dnes už si asi málokdo dokáže představit post rock bez samplů. Navíc se současné skupiny logicky uchylují k různým nadžánrovým mixům...
Projekt BLINDEAD 23 funguje jako taková polská „supergroup“. Už podle názvu představuje novou verzi kdysi v podstatě kultovní formace BLINDEAD...
Ohledně únorových desek roku 2026 se mi v zásobníku opět nahromadilo hodně stylově rozdílných počinů. Nicméně tentokrát zde celkem dominuje deathová moderna ve stylu ULCERATE.
Těžký a dusivý doom metal těchto Britů je postaven na tradici a místy až plazivé línosti. Ale najdou se i ostré až thrashové riffy zvedající tempo. WITCHSORROW se po osmi letech vrátili se solidní stylovou deskou.
Druhá deska MIRE, skupiny bývalého kytaristy AS I LAY DYING Nicka Hipy, se nese v zajímavé stylové kombinaci. Nezapírá své kořeny v metalcoru, ale současně se posouvá více do komplexnější postmetalové polohy. Obstojný a vlastně i precizní počin.
Italové se vzhlédli v technické poloze thrash/deathu staré floridské školy. Esence DEATH, ATHEIST a CYNIC z desky přímo kape. Ale není to žádné hloupé retro, až neuvěřitelně jim to šlape a povedl se i zvuk kombinující klasické modulace a moderní čistotu.
Veteráni CORROSION OF CONFORMITY si zřejmě ukousli větší sousto, než dokážou pozřít. Po dlouhých létech vydali rovnou dvojalbum, ale že by se jim pro takto ambiciózní rozsah nahromadilo dostatek slušného materiálu, mi nepřijde. Většinu času nuda k uzívání
Moderní alternativní metal/metalcore může být pro někoho odrazující nálepka. Ale tak jak to dělají Izraelci WALKWAYS na mě hodně funguje. Dokonalý balanc mezi divokou nasraností a melodickou vtíravostí. Nu-metalové tendence mi v tomto případě nevadí.
Arizonští SEX PRISONER jsou definováni především intenzitou, se kterou svůj powerviolence/hardcore punk vrhají na posluchače. Je to živelná jízda bez kompromisů, plná vzteku. Takto nějak má vypadat moderní agresivní hardcore.
Těžký a dusivý doom metal těchto Britů je postaven na tradici a místy až plazivé línosti. Ale najdou se i ostré až thrashové riffy zvedající tempo. WITCHSORROW se po osmi letech vrátili se solidní stylovou deskou.
Nijak objevný, o to však zábavnější death metal NY střihu, který je v podstatě showreelem výkladních postupů žánru: odkazy SUFFOCATION, INTERNAL BLEEDING, houpačky, sypačky, slam, hardcore i oldschool sóla. Tohle je zkrátka radost poslouchat.
"Aiming High" zpívá Chuck Billy nebo "Up To The Limit" John Bush??? Hele, asi je čas zabrzdit a mrknout se, co se to děje. Ovšem neděje se vlastně "nic víc", než že ACCEPT slaví padesátku. Ty vole, padesátku?! Tak to teda potěš koště, ale kur*a NAHLAS!!!
Stále doufám, že jde jen o nedorozumění, že bylo potřeba vmezeřit nějaké EP, protože vydání plnohodnotného alba bylo nutno odložit. Tři písničky a čtvrthodinová orchestrální suita přece není finále tří-albového veledíla?
Druhá deska MIRE, skupiny bývalého kytaristy AS I LAY DYING Nicka Hipy, se nese v zajímavé stylové kombinaci. Nezapírá své kořeny v metalcoru, ale současně se posouvá více do komplexnější postmetalové polohy. Obstojný a vlastně i precizní počin.
Devět stadií rozkladu mrtvoly zhudebněných kapelou, která záhadně vyzrála nad časem. Svěží, objevná, mimoběžná deska samozřejmě přepínající mezi soundtrackem ke Kurosawovi, melodeathem, hevíkem, folklorem a art rockem. SIGH jsou stále v čilém pohybu!
Parádní dobový rip-off i pocta raným PESTILENCE v jednom, zabalená do současného zvuku a nápadité fúze oldschoolového technického death metalu s progresivními a technickými vlivy. Kruh se uzavírá.
