Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už dvě desetiletí jsou norští BORKNAGAR mojí srdcovkou, kapelou, kterou osobně vnímám jako jedno z vůdčích těles druhé vlny severského epického metalu. Tu první představovali inspirativní BATHORY, a když jsem tenkrát v devadesátých letech pátral po tom, s jakou kapelou na Quorthonův projekt přirozeně navázat, byli to právě BORKNAGAR s jejich mrazivým klenotem „Olden Domain", kteří mě oslovili s největší intenzitou. Od té doby už uplynulo hodně vody, kapela pravidelně hraje severskou první ligu, vystřídala se v ní spousta hvězdných hudebníků a fanoušci jsou pravidelně zásobováni povedenými deskami.
Kvalitativní nároky bez problémů splňuje i letošní novinka „True North", v některých ohledech možná aspirující na nejlepší desku v historii BORKNAGAR vůbec (ale to samozřejmě záleží na vkusu každého posluchače). Zásadní změnou, kterou toto album přináší, je absence dlouholetého hlavního vokalisty Andrease Hedlunda alias Vintersorga, který kapelu musel ze zdravotně/osobních důvodů opustit. Slůvko „zásadní" nepoužívám jen tak pro nic za nic, protože Vintersorgova nepřítomnost má opravdu důležitý vliv na celkové vyznění a charakter nahrávky. Osobně vnímám nový materiál jako návrat před „Empiricism", s mnoha odkazy a přesahy zejména na „Quintessence" a již zmiňované album „Olden Domain" (taková „Fire That Burns", ta mezi zmíněnými alby vyloženě pendluje).
Měl jsem možnost zaznamenat od různých fanoušků skupiny mírný stesk za Vintersorgem, ale osobě tyto pocity nesdílím. Vintersorga mám v oblibě jako zpěváka, je mi dokonce i lidsky sympatický, ale prezentovaný materiál jeho absencí netrpí, je ušit na míru aktuálním dvěma hlavním zpěvákům, tj. Simenovi a Larsovi. Druhý jmenovaný se zásadní měrou podílel na desce jako autor. Tři písně napsal zcela sám („Into The White, „Lights" a „Voices") a textařsky vypomohl principálovi Øysteinovi u všech jeho skladeb. Larsův styl je na první poslech patrný, jeho vlastní zmíněné písně jsou přímočařejší a přístupnější oproti složitějším Øysteinovým kouskům, kterými se musí posluchač déle prokousávat.
Simen (aka Vortex) má na svědomí pouze jediný song, ale dle mého osobního názoru (a co jsem zaregistroval, tak ho mnoho posluchačů také sdílí) jde o nejvýraznější píseň celého alba. Jedná se o druhou v pořadí „Up North" a byť je její název mírně odlišný, chápu jí jako titulní a definiční skladbu celé desky. Strojové pravidelné tempo, hravé cinkání činelů, gradující bezchybný Simenův vokál a strhující předělová pasáž - to vše jsou složky zřejmě největšího hitu, který skupina kdy natočila.
U BORKNAGAR jsem si vždy říkal, že takový ten špinavější a zastřenější zvuk jim spíš svědčí, a že posun k lepšímu by možná mohl mít negativní vliv na atmosféru nahrávky, ale novinka mi v tomto směru za pravdu moc nedává. Výsledný mix je vyvážený, dynamický, žádný z nástrojů není upozaděn, kapela přesně věděla, v jaké míře přidat potřebnou syrovost, která nedovolí některým měkčím kouskům sklouznout do pop-metalové kategorie.
Pokud bych měl hodnotit jednotlivé atributy této desky, tak prakticky u všech se dostanu k maximálnímu možnému hodnocení. Svým způsobem mě fascinuje, že některé kapely jsou schopné dokráčet k jedné ze svých nejlepších desek po víc jak dvacetileté existenci. Loni to byli AMORPHIS, letos jsou to BORKNAGAR. A že se jedná o mé dlouholeté srdeční záležitosti, o to víc mě toto zjištění těší.
1. Thunderous
2. Up North
3. The Fire That Burns
4. Lights
5. Wild Father's Heart
6. Mount Rapture
7. Into the White
8. Tidal
9. Voices
10. Wild Father's Heart (Instrumental Demo)
11. Up North (Demo)
Tu sa musím prikloniť k hodnoteniu Shnoffa a súhlasiť s tým, že novinka BORKNAGAR predstavuje jednu z najslabších dosiek kapely. Príliš veľa motívov na tomto albume som už v minulosti počul v lepšej forme, navyše mi príde album skladateľsky slabý s množstvom hluchých miest. Za zmienku stojí záverečná "Voices", ale nemôžem sa zbaviť dojmu, že sa jedná len o inú štylizáciu titulnej piesne filmového Hobbita. Od skvelého "Urd" ideme podľa mňa kvalitatívne dolu kopcom.
24. prosince 2019
Shnoff
6 / 10
Cítím potřebu vyvažovat a konstatovat, že je to jedna z nejhorších desek BORKNAGAR. "Up North", možná "Lights", "Voices" a Nedlandův charismatický vokál. Tím výčet pozitiv končí. Jinak vata, sterilita, bez energie a některé skladby musím přeskakovat ("The Fire That Burns" s její uchabolnou střední a závěrečnou pasáží a unylou "Wild Father´s Heart"). Pánové po minulé obstojné desce úplně ztratili šťávu a já se tážu, proč? Irénko, proč??
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.