Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Volný čas: tupej fotbalysta a vilýzanej namakanej veslař s posylovni
Valivé tempo, hutné podladěné kytary a příjemně skličující mystická atmoféra - tyto hudební složky jsem si kdysi dávno oblíbil při svém prvním seznámení s BLACK SABBATH (konkrétně album „Heaven And Hell") a tato záliba mě neopustila dodnes.
Letošní ročník festivalu Brutal Assault je už víc jak týden za námi a nabízí se tak možnost podělit se s odstupem o mé dojmy a postřehy.
Vůči kapele INSOMNIUM mám dva dluhy. První, ten posluchačský, kdy mě tako skvělá kapela prakticky dvě dekády úplně míjela...
Původně australští, nyní mezinárodní, korunní princové skočného keltského punku THE RUMJACKS pravidelně okupují přední místa mého posluchačského žebříčku...
Hudební vzorec, kdy kapely kombinují djentový podklad, složitější rytmiku, hrubé vokály a emocionálně zabarvený (někdy až přecitlivělý?
Tvorbu německých KREATOR mám osobně rozdělenou na několik etap. První trojlístek alb je poplatný době, a ač chápu jejich kultovní status mezi ortodoxními thrashmetalovými fanoušky...
Zatímco první ochutnávka z nadcházejícího alba, tj. instrumentálka „The Whiskey Elf", toho moc nenapověděla, druhý vzorek již víc ukazuje, kam bude chystaná nahrávka směřovat. Zvukově a pocitově návrat někam k „Volume Rock" a „Old Gods".
ORDOS víceméně pokračují v kurzu poslední desky - opět nádherná apokalyptická atmosféra, která nás provází celou písní. Lehká změna je větší zastoupení melancholie na úkor agresivity, ale to vůbec ničemu nevadí.
Řemeslně poctivá práce, ale poněkud archaická, šablonovitá a klišovitá. Doom metal si představuji jinak, tohle je prostě jen zpomalený fajn hevík. Uvidíme, zda to nějak poroste při více posleších.
Nic nového pod sluncem (v tomto stylu to beztak ani moc nejde), nicméně po pár posleších to zase chytne a uhnízdí se sebejistě v hlavě. Kluci to prostě umí, řemeslně perfektně odvedená práce.
O kapelu jsem se přestal zajímat už dávno, ale nyní vidím, že se vůbec nic nezměnilo - pořád se jede dle toho samého mustru, textově i hudebně. Píseň je z devadesáti procent obšlehlý hit "Freedom Call" z přelomového "Crystal Empire".
Kluci vesele rozvíjí a posouvají dále to, co načrtli na nedávné „Hestii". Zjevně je to v nové sestavě pořád dost baví, stačí jedna hodinka poslechu a už si toto EP budete prozpěvovat po zbytek dne.
Japonští vetgeráni ani po třech dekádách nepřestávají překvapovat. Kombinují black metalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy v podobě, která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.
