Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
THE RUINS OF BEVERAST ako sólový projekt nemeckého multiinštrumentalistu Alexandra von Meilenwalda dokazuje, že vizionársky prístup stierajúci hranice medzi temnými odnožami kovovej hudby...
Fíni ...AND OCEANS to s návratom mysleli vážne, čo dokazujú ich ostatné tri albumy tejto dekády s prirodzenou ambíciou profilovať sa medzi výrazné entity v žánri agresívneho melodického black metalu.
EVOKEN dávkujú svoje chmúrne diela v časovom tempe žánru, ktorého jeden z pilierov sami predstavujú. Pričom ten je skrytý v katakombách s nehybným ťažkým vzduchom...
Mám dojem, že kariéra týchto výrazných predstaviteľov amerického black metalu ABIGAIL WILLIAMS bola vždy o hľadaní formy...
Pôvodne som mal v pláne recenzovať album „Beneath The Threshold“, ktorý vyšiel minulý rok a už máme v playlistoch jeho nástupcu.
Od vydania výborne prijatého „Existence is Futile“ ubehli v rýchlom tempe štyri roky a máme tu ďalší hudobný exkrement kapely...
Kto by pod týmto názvom čakal kvalitný doom/black metal s dominantným éterickým ženským vokálom? Koncept plný zvláštnej introspektívnej atmosféry, ktorý v prospech popularity taká Amalie Bruun (MYRKUR) opustila, tu definuje nové zaujímavé rozmery.
Viac elektroniky brutality a rýchlosti na ďalšej nahrávke v pevnom ráme z čierneho kovu, ktorú je v dlhej kariére kapely možné bez problémov zaradiť na vrchol. Kapela sa ženie do ďalej extrémov a nachádza v nich nové prekvapivé tvary. Skvelé.
Nie, že by to tento album až tak potreboval, ale remaster k tridsiatemu výročiu je fajn oslavou. Unikátna fúzia atmosférického black a thrash metalu s výnimočnou rytmikou Proscriptora dostáva nový obzor. Pre mňa aj dnes jeden z vrcholov tvorby ABSU.
Najkomplexnejší najambicióznejší album v diskografii kapely. Skvelý zvuk, premyslený koncept, atmosféra, masívne množstvo inštrumentálnych úrovní a rôznych detailov v pestrej fúzii žánrov je však náročné vstrebať. OPETH sú proste späť v najlepšej forme.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
Návrat k plnšiemu zvuku skreslených gitár na vlnách pohodovej melanchólie s charizmatickým vokálom funguje opäť dokonale. Nahrávka nabitá celým spektrom emócií s fantastickým zvukom exceluje vo všetkých rozmeroch post doom/rock žánru.
Velmi zajímavá kapela. Po třeskutě deathovém debutu tu máme neméně třeskutého následovníka, ovšem plně v režii vzpomínání na černé skandinávské devadesátky. Znělo to dobře napoprvé a neméně slušné je to i napodruhé. A tak se ptám - co bude příště? Thrash?
Je příjemné se zas a znova přesvědčovat, že melodický black / black/death metal dle receptů nedostižných DISSECTION tu s námi bude navěky. Brazilci OUTLAW patří mezi velmi učenlivé žáky a svou tvorbou uspokojí zejména milovníky divokých poloh THULCANDRA.
Mimořádně fragilní post-black/shoegaze. Je to jako by se Neige (ALCEST) rozhodl založit boční projekt, který by měl za úkol posunout hranice přecitlivělosti až na neúnosnou úroveň. Deska pro ty, kteří trpí úzkostí i když jim náhodou přidají v práci.
Zcela typický Rogga. Švédský oldschoolový workoholik se svým projektem PAGANIZER nezklamal ani tentokrát. Slušná deska nabírající na síle hlavně ve svém závěru. Palec nahoru za energickou dámu za mikrofonem v poslední skladbě „Vanans Makt“.
Zní to jakoby postpunkeři, začali hrát rapmetal se saxofonem. Má to atmosférou, energii a spoustu zajímavých zvuků. Jestli tak má znít obsah škatule s visačkou „crossover současnosti“, tak vrním spokojeností.
Výlet do temných hlubin industriálního metalu s překvapivě organickým nádechem, inspirovaným skutečnými ptačími zpěvy a zkušenostmi z dobrovolnické pomoci migrantům. Tristan vytvořil jedno ze svých nejtvrdších, ale současně nepřístupnějších alb.
Dissonant death, náznaky deathcore tendencí, splašená riffařina i eklektické výdutě zasahující až kamsi k extravaganci IMPERIAL TRIUMPHANT. Tahle novozélandská parta s přitroublým názvem umí svým posluchačům náležitě zamotat palici. Parádní deska.
