Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mnoho bolavého prožila v posledních letech kapela kolem Nicka Van Dyka. Nebyl by to ale principál a hlavní tahoun REDEMPTION, aby všechno prožité nepřetavil do vlastních představ o progresivním metalu, který by neměl urazit ani v roce 2018, tedy do nového materiálu. Dlouhá cesta směrem ke dni, světlu a lepším zítřkům tak může začít… a má nového vypravěče!
Největším překvapením je bezesporu nový muž za mikrofonem, neboť jím není nikdo jiný než mozek švédských EVERGREY Tom Englund. Překvapivé spojení, ale hned s prvními tóny jeho hlasu vám dojde, že volba to byla naprosto logická. Navíc, stejně jako v případě jeho předchůdce Raye Aldera, tady Englund nezní jako zpěvák EVERGREY, nýbrž REDEMPTION. Van Dyk má zjevně podobný dar jako Fin Zierler a díky svému vedení melodických linek je schopen i z jasně identifikovatelných hlasů dostat polohy, v nichž jsme je dosud neznali. Nový zpěvák tedy určitě funguje.
Budeme-li pátrat po změnách v obsaženém materiálu, mnoha se jich nedopátráme. Zjevně podle hesel, neopravuj něco, co funguje a ševče, drž se svého kopyta. REDEMPTION mohou zvukově znít aktuálně, největší inspirací jim však stále jsou především DREAM THEATER v dobách své největší slávy. Takový ten devadesátkový prog/power metal, však víte…
Nový materiál přichází v krátkém rozmezí dvou let od příjemného minulého zápisu „The Art Of Loss“, a tak by se člověk mohl obávat ztráty dechu a méně kvalitního materiálu, ale to se naštěstí neděje. Samozřejmě i aktuální nahrávka obsahuje slabší místa a obyčejnější položky typu „Little Man“, titulní skladby nebo třeba bonusu „Noonday Devil“, ale spíše než o nějaký odpad se tady jedná o příliš tradiční vedení skladeb, či hodně (v rámci diskografie i žánru jako takového) fousaté postupy nebo melodie. Á propós, REDEMPTION rozhodně nikdy nebyli a nebudou žádnými trendsettery, pokud se jim však povedou skladby jako „Impermanent“ s hitovým refrénem, povedená klipovka „Someone Else´s Problem“ nebo typicky mrazivá skorobalada „And Yet“, lze si jen pochvalně pobrukovat.
A tak vlastně záleží jen na tom, zda tenhle typ progu můžete nebo ne. Fanoušci REDEMPTION dostanou přesně to, co chtějí slyšet, s hlasem, na který nebudou mít žádný problém si zvyknout, navíc když většina z nich stejně poslouchá i Englundovu domovskou skupinu, protože stylově si jsou obě tělesa hodně blízká. Osobně mám na „Long Night's Journey Into Day“ oblíbené skladby, i skladby, které mi jen prosviští uchem. Přes jistou repetitivnost materiálu však rozhodně převažuje dobrý pocit. Však zkuste na vlastní slechy.
1. Eyes You Dare Not Meet In Dreams
2. Someone Else’s Problem
3. The Echo Chamber
4. Impermanent
5. Indulge In Color
6. Little Men
7. And Yet
8. The Last of Me
9. New Year’s Day (U2 cover)
10. Long Night’s Journey Into Day
11. Noonday Devil
12. Someone Else's Problem (radio edit)
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.