THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nie náhodou sa tento výnimočný počin pri nedávnom koncoročnom bilancovaní našej redakcie ocitol medzi desiatimi najlepšími albumami roku 2009. Kúzelná kresba uzimenej samoty z rúk majstra Travisa Smitha na obale novej nahrávky pánov z Los Angeles predznamenáva nezabudnuteľné chvíle plné hodnotných poslucháčskych zážitkov. Kto by to bol povedal, že na konci „nultej dekády“ dokáže takýmto strhujúcim spôsobom zaujať hudba, ktorá má svoje najlepšie časy už nejakých tých 15 rokov za sebou.
Áno, REDEMPTION v plnej miere vystihujú na prvý pohľad nezmyselnú a nelogickú hudobnú škatuľku „stará škola progresívneho metalu“. Hudba z deväťdesiatych rokov minulého storočia zvečnená vo svojej najrýdzejšej podobe v dielach kúzelníkov ako DREAM THEATER, FATES WARNING, SYMPHONY X či SHADOW GALLERY. Multiinštrumentalista Nicolas Van Dyk prináša so svojimi REDEMPTION na štvrtom štúdiovom počine takú porciu vzrušujúceho muzikantstva, že aj zarytí pochybovači musia uznať, že tu už neobstojí ich argument „Načo skúšať niečo nové, keď mám vo svojej zbierke klenoty ako „Images And Words“, „Awake“ či „Parallels“?“.
Je radosť počúvať muziku, ktorej tvorca nie je viazaný iba na jeden hudobný nástroj. „Snowfall On Judgment Day“ prekvapí tvrdými gitarovými atakmi, rýchlymi riffovačkami, na druhej strane dokáže držať pozornosť postupne rozpracovávanými klávesovými postupmi a prekrásnymi opulentnými kompozíciami. Musí byť radosť skladať muziku, keď máte v kapele muzikantov ako Bernie Versailles a speváka ako Ray Alder. Jeden z najlepších rockových hlasov všetkých čias robí nielen zo skladieb ako „Black And White World“, „What Will You Say“ a monumentálnej „Love Kills Us All / Life In One Day“ úžasné zimomriavkové a slzyvyrážajúce záležitosti. Pri počúvaní parádnej hitovice „Walls“ musí byť aj dlhoročnému fanúšikovi REDEMPTION jasné, že takto dobre veru ešte nebolo. Výrazným bonusom pre priaznivca žánru bude určite rezký kúsok s názvom „Another Day Dies“, v ktorom si s chuťou zahosťoval James LaBrie. Veľmi rád prijal ponuku po veľkom spoločnom turné DREAM THEATER a REDEMPTION.
Nicolas Van Dyk je úspešným finančným riaditeľom hollywoodskej filmovej spoločnosti. Hudba je pre neho prekrásna časť života, plnením svojich muzikantských snov robí veľkú radosť aj nám, jeho fanúšikom. Škoda, že práve ten jeho život nie je žiadnou prechádzkou ružovým sadom. Skladba „Keep Breathing“ je o nepríjemnom ochorení očí u jeho dcéry a sám Nick už nejaký ten čas bojuje s obzvlášť agresívnou formou leukémie. Pevne verím, že napriek všetkému nás čaká ešte veľké množstvo podobne krásnych hudobných zážitkov, akým je „Snowfall On Judgment Day“ – jeden z najlepších albumov roku 2009.
Dokonalým spôsobom naaranžovaná výkladná skriňa progresívneho metalu.
9,5 / 10
Ray Alder
- spev
Bernie Versailles
- sólová gitara
Nick Van Dyk
- sólová a rytmická gitara, klávesy
Sean Andrews
- basgitara
Chris Quirarte
- bicie
1. Peel
2. Walls
3. Leviathan Rising
4. Black And White World
5. Unformed
6. Keep Breathing
7. Another Day Dies
8. What Will You Say
9. Fistful Of Sand
10. Love Kills Us All / Life In One Day
Long Night's Journey Into Day (2018)
The Art Of Loss (2016)
This Mortal Coil (2011)
Snowfall On Judgment Day (2009)
Frozen In The Moment - Live In Atlanta (2009)
The Origins Of Ruin (2007)
The Fullness Of Time (2005)
Redemption (2002)
Datum vydání: Úterý, 6. října 2009
Vydavatel: InsideOut Music
Stopáž: 70:29
Tak tohle jsem vážně nečekal. První ukázky z alba dávaly vzpomenout na skvělé "The Fullness Of Time" a zapomenout na fádní držkopád "The Origins Of Ruin". Přesto album dopadlo...nějak jinak. Ani vlastně nevím, jak bych popsal, co se mi na něm líbí. Snad je to zvláštním průzračně úderným zvukem, snad za to můžou vkusně vyvedené samply, možná je to podmanivý textový obsah některých skladeb. Pravda je taková, že i když album samo o sobě neobsahuje nic světoborného, nemohl jsem ho už od první chvíle přestat poslouchat. Prostě to nešlo. Troufám si tvrdit, že tohle album nemůže zklamat nikoho. Nick Van Dyk tentokrát namíchal koktejl tak univerzálě přijatelný, že spojil pokrevním poutem tak rozdílné jedince jako jsem já a Rudi, navzdory faktu, že to co Rudimu koluje v žilách snad ani není krev. A oblíbené skladby? Rozhodně "What Will You Say", "Black And White World", "Love Kills Us All" a geniální "Walls", kde TO Nick prostě dokázal.
Pokud si nalijeme čistého vína, je hned po prvním poslechu jasné, že ani napočtvrté REDEMPTION nepřináší nic jiného, než jen klasickou variaci na progresivní metal. Zkrátka a dobře, takřka vše, co si i neznalý posluchač pod touhle škatulkou představí u nich najdete. A tím by to mělo skončit, jen přihodit průměrné bodové hodnocení a šmitec. Jenomže nekončí. REDEMPTION sice nepřináší lautr nic nového, ovšem svoji práci ovládají s přehledem starých mazáků. Na "Snowfall On Judgment Day" navíc poskládali hodně silný a vyrovnaný materiál (snad jen "Another Day Dies" s hostujícím LaBriem si mohli odpustit), který zkrátka baví. A ač se to na první poslech nemusí zdát zřejmé, máme před sebou zřejmě vůbec nejsilnější zápis losangelských.
-bez slovního hodnocení-
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.