Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jeden z pionierov internetovej metalovej žurnalistiky na Slovensku (Metalmusic.sk 2000 - 2004).
Od roku 2004 slovenská naplavenina v Metalopolis.net.
Šíriteľ metalovej skazy v regionálnych rádiách (Hviezda FM, N-Rádio 1998 - 2004).
Od roku 2005 nepretržite v obrátenej pyramíde Slovenského rozhlasu, metalová show Headbanger_FM (1000+ dvojhodinoviek).
Občasný prispievateľ do kvalitných médií typu .týždeň, Denník N či SME a hosť v Metalshop TV.
Moderátor literárnych a iných kultúrnych podujatí.
Kariérny HR dinosaurus.
Bratislavská zastávka veľkého turné štyroch stálic európskeho extrémneho metalu splnila všetky očakávania.
Cirkus s názvom Wacken Metal Battle 2026 sa presúval z Prahy do Žiliny na druhé, slovenské semifinále. V piatok to predstavovalo únavnú šesťhodinovú štreku...
V lete to bude už neuveriteľných trinásť rokov od vydania prelomového albumu „Sunbather“ od americkej veličiny DEAFHEAVEN.
Kedy sa z tejto kapely stala takáto našliapnutá mašina? Neuveriteľné. Kedysi na začiatku nultých rokov aj do našich rakúsko-uhorských končín chodili putovné cirkusy plné pôsobivých mien na čele s hviezdami ako HATEBREED...
Verím, že nás je viac takých, ktorým extrémnym spôsobom záleží na koncertnom prevedení obľúbeného štúdiového diela.
Tak sa nám teda začalo lúčenie s jednou z najvýraznejších kapiel metalovej histórie. MEGADETH pozývali do kina na počúvanie nového albumu spojené s dokumentárnou snímkou zo svojej bohatej histórie.
Newyorskú deathovú legendu sledujem snáď od konca 90. rokov. Rozhovor s Robertom Vignom som robil už k platni Failures For Gods v roku 1999. Aj o viac než štvrťstoročie neskôr ma bavia. Ten apokalyptický, neľudský, bezbožný zvuk... takto nehrá nikto iný!
Švédsku deathmetalovú stálicu sledujem snáď od druhej polovice 90. rokov. Rozhovor som s nimi robil už v roku 2001 k platni Revelation Nausea a aj o celé štvrťstoročie neskôr ma bavia. Stále to tam je. Rezanica jak hovado.
Hudobný šok, ktorý nikto nečakal. Nový štúdiový album po celej dekáde, bez varovania a zaužívanej singlovej hry, mimo akékoľvek marketingové štandardy. A navyše takýto dobrý. Brutálny, valivý, košatý, emotívny. Nádhera, jeden z albumov roka už teraz.
Baví ma to veľmi, až som z toho príjemne prekvapený. Jeden podarený song za druhým, jedno precízne gitarové sólo vedľa druhého. „Dystopia“ je stále najlepší z nových zárezov, ale toto rozlúčenie s kariérou je veľmi dôstojné a správne.
Aj v časoch krízy nemeckého automobilového priemyslu je stopercentné spoľahnutie na túto hlučnú fabriku z Porúria. Jedna naleštená a perfektne vyladená thrashová mašina za druhou aj v roku 2026. Som nadšený.
Stále mám najradšej prvé dva a hlavne štvrtý album, ale aj na tom ôsmom je všetko v poriadku. Ak máte podobne ako ja slabosť pre Kennedyho vokál a Tremontiho gitarové riffy, istotne to vnímate rovnako. Príjemne upokojujúca hudba v rozbúrenom svete.
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.
