Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Věk: nevěř nikomu komu je pod třicet Pohlaví: mužského (stále ještě, doufejme) Stav: akutní Činnost: práce v práci V redakci: skoro od počátku všehomíra Koníčky: hudba, spánek, knížky, spánek, filmy, spánek, xxx, spánek... Oblíbená hudba: skupiny typu PAIN OF SALVATION, ARK, SAVATAGE, DREAM THEATER ap., písničkáři typu NOHAVICA, EBENOVÉ, SCHMITZER, RADÚZA ap., soundtracky typu PIANO, AMELIE Z MM, BARBAR CONAN ap., instrumentální vážná hudba (všeho typu). Oblíbené filmy: hafo, hlavně české komedie (Smoljak/Svěrák atd.) Oblíbené knihy: dvě hafa (King, Holdstock, Sapkowski, Pratchett atp.) Oblíbená barva: nekřiklavá popřípadě řvavá Oblíbený nápoj: kvalitní víno Oblíbená krmě: jím vše s výjimkou celeru Sexuální idol: vyšňořené muchomůrky
Za ta léta na výsluní je o BRUCE DICKINSONovi všeobecně známo, že disponuje naprosto jedinečným hlasovým fondem.
STUDIO: První návštěvu v České republice si METALLICA odbyla památného 24. května 1993 na fotbalovém stadionu Boby Brno.
STUDIO: I MEGADETH měli v naší republice svoje poprvé. Událo se v Praze v dubnu roku 1995 v Malé sportovní v hale na podporu tehdy aktuálního alba „Youthanasia“...
STUDIO: Po sametové revoluci si fanoušci mohli začít ve svých diářích postupně odškrtávat koncerty oblíbených skupin...
STUDIO: RUNNING WILD, těsně na hraně svého uměleckého zenitu, přijeli podruhé do České republiky v červnu 1991 (jejich první vystoupení v roce 1989 na Strahově v rámci posledního ročníku festivalu Rockfest budou pamatovat skutečně jen hodně protřelí pamětníci).
STUDIO: V listopadu 1997 dorazila do Prahy další stěžejní kapela, která se z dřevních heavy počátků dopracovala k naprosto svébytnému hudebnímu projevu...
Osobně nejsem příznivcem přetechnizovaných nahrávek. Pokud to tedy neuděláte jako T.Geldschläger alias Fountainhead, který se ponořil do hloubek progresivního death metalu a přišel s naprosto odzbrojující kolekcí, která kašle na škatulky. Hodně povedené!
Je zbytečné vyčítat GHOST vyměklost nebo dětské strašení, protože tím se prezentují již drahně let. Co se jim ale rozhodně vyčíst dá, je ztráta schopnosti dodat alespoň pidihitík nebo poskládat méně tradiční postup. Na popularitu tohle vliv ale nemívá...
Pořád si říkám, jakou bramboračku ze všech těch postav musí mít člověk, který nečetl knihy. Samozřejmě toho bylo dost ošizeno, zkráceno, vynecháno, to by ani jinak nešlo, každopádně seriál jako takový drží. A vlastně jde o docela pěkné nenáročné podívání.
Australská chrlička nahrávek pokračuje v krasojízdě. Je to sice o něco svižnější, na druhou stranu na tvůrčím procesu jejich progresivního popíku nic nezměnili, takže to vlastně i dost splývá. Ale jo, pořád se to dá poslechnout se spíše příjemnými pocity.
NOSPŪN se naOzai dříve jmenovali OZAI a právě vydané EP pod tímto názvem obsahuje 5 přepracovaných písní z té doby. Originál jsem neslyšel, ale protože nově zrekonstrulovaný materiál pokračuje v síle přelomového "Opusu",nemám žádný důvod k nespokojenosti.
Jak nemám rád kopírky, tak u JUDICATOR platí, že pokud jsou blindovatější než BLIND GUARDIAN, jsou to často příjemné a docela silné momenty ("A Miracle Of Life" se ságem ad.). Bohužel ale povedené momenty doplňuje i spousta nudnější heavy/speed vaty.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.
Hodně usedlé a dá se říci že z velké části i líné album pro páprdy. I tak by se dala "Ostraka" charakterizovat. Chybí nějaký výrazný hit, ale i tak mi tahle deska připadá příjemná. Asi už jsem vážně starej.
Tak po létech ignorace si letos dáme společně alespoň to kafé. Nečekejte příliš mnoho změn, PELICAN se o ně ani nesnaží. Tentokrát to ale má celkem i nápad a děj a album tak pěkně plyne a nenudí. Je to sice udržovaná, ale v zásadě příjemná a nenucená.
Polovina sestavy pochází od Francouzů SETH. Jedná se tedy o black metal, ale trochu jiný. Je to svižné a dynamické se znatelným deathmetalovým nádechem. Dobré především v místech, kde se náležitě sype, což je většina alba.
Druhé album španělského tria a další velký skok vpřed. Epický a dramatický death metal, který vás díky rozumně zvolené stopáží dostane svým sevřeným pojetím a sugestivní atmosférou. Horký temperament se snoubí s promyšlenou kreativitou a dějí se věci!
Holanďané se vzdalují svým thrashovým kořenům a i díky syntetickým vrstvám se dostávají až kamsi k pompéznímu symfo black metalu. Živelný thrash přístup zůstal, ale je do značné míry překrytý komplexnější metalovou variabilitou a klasickou progresivitou.
Logický komerční tah Sony a zároveň krásný dar pro ty, kteří tenhle mysteriózní a v mnoha verzích existující set určený původně pro film zbožňují jako nejlepší živák kapely. Steven Wilson se o to hezky postaral a live verze “Echoes” zůstává skvostem.
