Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtvrté album pod hlavičkou BLAZE BAYLEY vydává letos třiapadesátiletý britský umělec v situaci, kdy se stal jakýmsi koloritem toho nejoddanějšího dělníka heavy metalu. Jeho koncertní kalendář je naplněný až po okraj, čas k odpočinku v nedohlednu a živé výkony šedovousého vlka se odehrávají většinou ve skromných klubových podmínkách, jejichž návštěvnost se dá počítat maximálně ve stovkách metalu chtivých hlav.
Nic pro muže, který kdysi stál v řadách IRON MAIDEN, řeknete si asi, a já dodávám, že stejně tak nic pro muže, který dokáže servírovat tak kvalitní těžký kov, že v tom momentálně nemá ve světě (ano, čtete dobře!) konkurenci. „Infinite Entanglement“ totiž představuje Blazeho znovu jako komplexního umělce, jehož inspirační studnice je nevyčerpatelná, a proto chrlí jeden klenot za druhým. Tři roky po poslední řadovce „The King Of Metal“, šestnáct let po startu sólové kariéry s výtečným titulem „Silicon Messiah“ a stále na tvůrčím vrcholu. Kdo z aktivních heavymetalistů tohle má?
Stěžejním okamžikem novinky je textový koncept, který zcela samozřejmě přispívá k tomu, jak moc je celé album působivé a bezchybně dramaticky pojaté. Blaze se v něm vrací k jeho oblíbenému sci-fi a vypráví o kosmonautu Willimu Blackovi, který je samotný vyslán na misi, z níž není návratu: objevit jakési Keplerovy planety, tedy planety s podobnými podmínkami, které panují i na Zemi. Williamovy myšlenky, pocity, ale i komentáře okolního dění, to vše je zpracováno naprosto perfektně a v mnohých okamžicích se posluchač dokonce málem neubrání dojetí (akustická „What Will Come“, textový doplněk „The Dreams Of William Black“ či hned následující „Calling You Home“).
Prim však stále hraje heavy metal a to opětovně heavy metal V.I.P. kvality. Blaze nepodceňuje žádný detail, několikrát pracuje dokonce i se sbory, a již prakticky tradičně přichází s kolekcí, která má všechno, co kvalitní těžký kov musí mít. Těžké riffy, perfektní refrény plné těch nejnosnějších melodií a aranžmá jako hrom, do nějž se samozřejmě počítají i barevná kytarová sóla. A samosebou ještě jednu věc rovněž mimořádně důležitou, totiž Mistrův dokonalý zpěv, jehož nejdůležitější definicí pochopitelně je, že je jediný a jedinečný.
Několikrát nám z toho zavoní IRON MAIDEN („Independence“ či „A Work Of Anger“), ale už jen z toho titulu, že jsem užil výraz „zavoní“ vám musí být jasné, že nejde o nic zásadního a víc než cokoliv jiného tohle dochucení nahrávce jen pomáhá. Ta je navíc po drobné pauze na minulém albu opět plná i dvojitého kopáku, takže i v tomhle smyslu si Blaze plní ocelové „normy“.
Podezřívat ho ovšem obecně z něčeho tak přízemního, jako je plnění norem, by ovšem bylo naprosto zcestné, a jak já to vidím, „Infinite Entanglement“ je něčím daleko víc. Je výsledkem poctivé mravenčí práce talentovaného umělce, jemuž těžcekovové hudební múzy nepřestávají fandit direktně přímo z první řady. Přesně podle toho zní, přesně podle toho přináší jen ty nejvýsostnější prožitky spojené s jeho poslechem a přesně podle toho mu také přiznávám plný počet desíti metalopoláckých bodů (a ptám se sám sebe, proč už jsem to vlastně neudělal dávno). We Shall Begin, Mr. Bayley!
1. Infinite Entanglement
2. A Thousand Years
3. Human
4. What Will Come
5. Stars Are Burning
6. Solar Wind
7. The Dreams Of William Black
8. Calling You Home
9. Dark Energy 256
10. Independence
11. A Work Of Anger
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.