Vlastně už o tom bylo i minulé album „War Within Me“. Po naprosto excelentním výkonu na albové trilogii „Infinite Entanglement“ z let 2016 až 2018, tvořené krom stejnojmenného úvodního alba rovněž nahrávkami „Endure And Survive“ a „The Redemption Of William Black“ (nemluvě o dalších vynikajících albech ještě dále a hlouběji zpět do umělcovy sólové kariéry) se prostě a jednoduše Blaze Bayley umělecky vyšťavil. A jelikož jeho syrový heavymetalový autorský rukopis už asi nikdo nepředělá, pravděpodobnost, že na nových nahrávkách už se bude tu více a tu méně jen bezkrevně opakovat, se zdá být poměrně vysoká.

Album „Circle Of Stone“ je toho sice němým, ale zároveň totálně usvědčujícím svědkem. Ani další tři roky tvůrčí pauzy (do nichž, pravda, výrazně vstoupil infarkt, který zpěvák utrpěl vloni na jaře, a dlouhá rekonvalescence, při níž se musel vyrovnat se čtyřnásobným bypassem) nepomohly, aby se Blaze vrátil do někdejší autorské formy, a tak vydává album, které přešlapuje na už přešlapaném trávníku, na němž před oněmi třemi roky přešlapovalo právě před chvílí zmíněné „War Within Me“.

Všechno je to tedy podvědomě známý těžký kov, lehce předvídatelný a zejména mu chybí cokoliv, co by svědčilo o tom, že nové skladby mají víc potenciálu, než jen „obyčejně“ být na dalším Blazeově albu. Až do čtvrté v pořadí „The Year Beyond This Year“ nezazní nic, čím by kapelník dal zapomenout na sílu a přesvědčivost shora vzývané trilogie, což je samozřejmě už samo o sobě pro album výrazným mementem. A přestože tahle skladba alespoň na chvíli napne plachtu Blazeovy skromné šalupy (poháněné, co hůř, navíc ještě nejspíš naprogramovanými bicími), autorské bezvětří už pak následně scénu víceméně neopustí, takže z „Circle Of Stone“ se stává spíše smutný artefakt současného nepříliš pozitivního rozpoložení umělecké duše Blaze Bayleyho.    

Nekonstatuje se to určitě lehce, Blaze je jedním z nejsympatičtějším umělců v heavymetalové branži, jenž dokázal do DNA tohoto hudebního stylu vrýt významný kus sebe sama a přestavět ho tak do jisté míry k obrazu svému. Co je to ale nyní platné, když i lidsky je pochopitelné, že onen pohár nemůže být na věky věků přetékající, a že po hojných létech plných hostin teď zkrátka přichází léta slabší, kdy to vypadá, že jedna kapsa je prázdná a ta druhá vysypaná.