OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na adresu Blaze Bayleyho, jemuž mimochodem bude letos už osmapadesát, se zpravidla pějí jen chvalozpěvy a přiznávám, že ani já nebývám žádnou výjimkou. Tenhle anglický džentlmen mě totiž v podstatě uhranul svým naprosto profesionálním přístupem k heavy metalu, jehož by díky tomu mohl klidně být ambasadorem na pomyslném summitu Hudby samotné.
Jeden příklad za všechny: když na konci června 2012 ostudně zkrachoval projekt festivalu „Rock Rebellion“ v josefovské pevnosti, a když nicnetušící muzikanti, kteří se na místo samé dostavili a nedostali ani vindru, začali houfně odjíždět, byl to právě Blaze, kdo neváhal, a z přistavené lavičky jen do vytleskávání vystřihl mezi zklamané fanoušky „unplugged“ alespoň tři kousky. Slyšeli jste to o někom jiném?
Jeho sólová kariéra pod hlavičkou obou jeho přízvisek, jakožto nejmladší součást celé Blazeovy diskografie, čítající do těchto chvil šest studiových alb, by o tom ostatně mohla také vyprávět hromadu zajímavých příběhů. A korunu tomu bezpochyby nasazují její úplně poslední pokračování, tedy brilantní albová trilogie „Infinite Entanglement“ z let 2016 až 2018, z níž se zaleskly především její první dvě části.
V té třetí („The Redemption Of William Black“) už to spíš vypadalo, že si Blaze vybral slabší autorskou chvilku, což ale bylo po obou předcházejících albech, jasně excelujících heavy metalem té nejvyšší ryzosti, jednak tak trochu logické a očekávané a jednak se i přesto jednalo o solidní album, za nějž by mnoho jiných dalo bůhvíco.
Tenhle syndrom, totiž jakési částečné vyschnutí autorského pramene způsobené předcházejícím opakovaným přetížením, je pak příznačný i pro nejčerstvější přírůstek v rodině Blazeho studiových nahrávek. Pravda, albu „War Within Me“ předcházely více než tři roky nahrávací pauzy, takže by se mohlo zdát, že prostoru pro načerpání nových sil bylo dostatek, ale jednoduše to tak není.
Po delší době zase nekoncepční nahrávka působí vlastně jako dokonalý výsledek práce se šablonou, přiloženou k dřívější Bayleyho produkci. Přes ní je obkreslen osvědčený zpěvák a skladatel, již tradičně jištěný vyzkoušeným doprovodným bandem ABSOLVA, a přes ní jdou i důvěrně známé riffy a sázky na melodie, ovšem onen kýžený efekt, pro nějž byste si album chtěli opakovaně prohánět hlavou až do skonání světů, se zkrátka neodstavuje. Místy to sice nadějně zajiskří (titulní otvírák, „303“ věnovaná polským pilotům RAF za druhé světové války, „Witches Night“ a „The Power Of Nikola Tesla“), ale žádný pořádný požár tyhle jiskry nemají šanci založit. Jako když odložíte onu zmiňovanou šablonu a zjistíte, že jste vlastně nakreslili jen to samé, co předtím.
Nehodlám ovšem být proto žádným Blazeho katem, ostatně už jenom kvůli oněm vyjmenovaným čtyřem kusům se „War Within Me“ nepochybně vyplatí naslouchat. Ovšem zakrývat fakt, že se někdejšímu pěvci IRON MAIDEN nejnovější studiová práce nepovedla způsobem zrovna obvyklým a očekávaným, také nebudu. Protože to se prostě ve světě stále ještě poctivého heavy metalu nedělá.
„War Within Me“ působí jako dokonalý výsledek práce se šablonou.
6,5 / 10
Blaze Bayley
- zpěv
Chris Appleton
- kytara, zpěv
Karl Schramm
- baskytara
Martin McNee
- bicí
1. War Within Me
2. 303
3. Warrior
4. Pull Yourself Up
5. Witches Night
6. 18 Flights
7. The Dream of Alan Turing
8. The Power of Nikola Tesla
9. The Unstoppable Stephen Hawking
10. Every Storm Ends
Circle Of Stone (2024)
War Within Me (2021)
Live In Czech (2020)
The Redemption Of William Black (2018)
Endure And Survive (2017)
Infinite Entanglement (2016)
Live In Prague (2014)
Soundtracks Of My Life (2 CD Best Of) (2013)
The King Of Metal (2012)
Promise And Terror (2010)
The Night That Will Not Die (Live) (2009)
The Man Who Would Not Die (2008)
Alive In Poland (DVD) (2007)
Blood And Belief (2004)
As Live As It Gets (2003)
Tenth Dimension (2002)
Silicon Messiah (2000)
-bez slovního hodnocení-
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.