Dělat dnes heavy metal na plný úvazek, to chce opravdu skupinu plnou celých metalistů. Diktát vydavatelské smlouvy, bezedná propast internetu, v níž mizí autorské tantiémy v megačástkách, a s tím spojená logická snaha uspět (a vydělat si tak) alespoň na poli živého hraní, to všechno staví jasné stylové hranice, za které si ten, kdo chce přesto ve výhni těžkovové ocelářské pece uspět, může jen těžko dovolit zajít.

HELLOWEEN jsou si toho zcela jistě vědomi, neboť oni jsou jedněmi z těch, kteří stáli na úplném začátku téhle cesty. Ovšem jelikož jim zároveň musí být jasné, že skrze nekonečné koncertní omílání „Future World“ a „I Want Out“ to rovněž nepůjde, jsou alespoň (resp. měli by být, aby to bylo naprosto jasné) při nahrávání nových alb poměrně transparentně motivováni k tomu, aby se skutečně snažili zanechat v drážkách toho kterého nového CD hudbu, která nebude sloužit toliko jako záminka k výsměchu vysloužilým a vyčpělým vyznavačům dávné minulosti.

Čtrnácté (původní studiové) dýňové semínko „Straight Out Of Hell“, které vzešlo z tenerifských studií páně Derisových, je pak přesně takovým „motivovaným“ produktem. Nenechá nikoho na pochybách o tom, že jeho autoři jsou velezkušenými rutinéry cechu heavymetalového, ale zároveň s tím předkládá takový materál, z kterého je hodně cítit, že tady skutečně nešlo o nějakou autorskou či nahrávací ležérnost.

Kroniku přímo z pekla otvírá předlouhý opus „Nabatea“, opěvující legendární království, jehož centrem bylo veleznámé skalní město Petra. Heavy/speed metalová příchuť na patře notoricky známá, hudební děj však natolik zajímavý, že skladba si musí získat i sympatie toho, kdo není zrovna tykvovitý ultrafanoušek. To samé platí i o „World Of War“, jejíž ústřední riff zní jako pravá tanková zteč, a třetí v pořadí „Live Now!“, jež naopak působí jako jakási květinová alternativa těžkého kovu. Zajímavé je, že přestože jde už o třetí skladbu alba, posluchačova pozornost je stále oprávněně v pozoru, a to se například o minulém zářezu „7 Sinners“ říci rozhodně nedalo. Hlušina nicméně přesto přichází („Far From The Stars“), ale naštěstí je ihned střídána další porcí umné kovařiny. „Burning Sun“ pálí jako v ní opěvované slunce a vzletný refrén jí pozvedá do pověstných weikathovských výšin, ve kterých to HELLOWEEN vždy slušelo. Vítané uzemnění hned vzápětí dodá pro změnu typická Derisova „Waiting For The Thunder“ (možná vám připomene „If I Could Fly“, ale možná také nějakou úplně jinou), jíž ovšem nelze upřít klávesový lesk a šmrnc a jejich prostřednictvím také další vzhledný bod alba.

Ty pak napočítávám ještě nejméně čtyři (slušivá balada „Hold Me In Your Arms“, výbušné intermezzo „Wanna Be God“, jež by si jistě zasloužilo delší rozpracování, titulní kus coby jednoznačná sázka na jistotu a houpavá „Asshole“ s poněkud zbytečně alkeholovským textem) a nemám tudíž jinou možnost, než „Straight Out Of Hell“ jako celek hodnotit vysoko, možná až nezvykle. Nicméně po těch letech a po těch nespočtech dobře mířených ran, pro které byli HELLOWEN poslední dobou vždy více než vhodným terčem, mi to nečiní nejmenší potíže.