Vydat smysluplné třetí album v řadě vždy po ročním odstupu od předchozí nahrávky, když první dvě desky se staly opravdovými událostmi na světové metalové scéně, zatímco se však ona scéna zásadně mění, to chce vskutku kapelu s velkým K. V roce 1992 bylo v kovových poměrech najednou všechno obráceně, nad vzletnými melodiemi, závratnou rychlostí a blýskavými kadeřemi hudebníků se zavřela voda, a vítězem se náhle stávala grungeová špína, neurvalost a deprese. Kdo se nepřizpůsobil, měl namále, a těch původních, kteří to přestáli se ctí, mnoho nebylo. Před CHROMING ROSE tedy stál vskutku nelehký úkol.         

A to nemluvím o tom, že přišli i o kytaristu Rikkiho Riegera, který na nové nahrávce nicméně ještě stačil zanechat autorský otisk, a jeho náhrada Cornel Schneider to v kapele dlouho nevydržel. Ale velké výzvy si žádají rozhodné respondenty a těmi, jak už jsem naznačil, CHROMING ROSE byli (alespoň do té doby) vždycky.

Nejvýraznějším posunem v jejich výrazu se stalo nepřehlédnutelné omezení speedových kvapíků na jeden jediný kus (hodně klasicky pojatá „Skyline Of The World“) a jejich nahrazení solidním, dá se říct místy až pohodovým středním tempem, do kterého nicméně kapela převedla veškeré své umění přijít se zajímavým riffem, strukturou kompozice nebo výraznou melodií. Díky tomu dovedlo album znovu udržet plnou posluchačovu pozornost po téměř celou svoji stopáž, nemluvě o tom, že některé z jeho skladeb se staly přirozenými kandidáty pro umístění na případném „Best Of“ albu, jak to ostatně naznačilo i pozdější, převážně živé album „Art Works Live Now“ z roku 1995.

Mezi nimi to byla především úvodní a skoro titulní „Under Pressure“ (která někdy působí zmatení posluchačů ohledně toho, jak se album skutečně jmenuje), labužnicky rozvalená na pomyslném gauči v předsálí metalovém Olympu a odhodlaná tenhle gauč už nikdy neopustit. Její náladu, naoko línou, ale jinak také nesmírně podnětnou, si podržela i skvělá „Metamorphic Dreamer“ a do třetice se náležitá invence zakousla i do „They Will Always Find A Reason“, jež vyzněla o malounko razantněji. Podobně, byť s poněkud menší intenzitou, se povedly i „The Snake“ a „They Want More“ s důraznými a tak trochu rozevlátými hlavními motivy, jichž se ovšem posluchač jen tak nezbaví, a album vlastně nenabídlo vysloveně slabší kus až do svého úplného konce, snad tedy s výjimkou šedivoučké „Price Of My Life“.

CHROMING ROSE tak na „Pressure“ složili prakticky na výbornou nesmírně složitou zkoušku z trvanlivosti navzdory okolním poměrům a na to konto se jim znovu dala prorokovat dlouhá a úspěšná budoucnost. Nic z toho se však již bohužel nestalo, neboť poté, co kapelu v roce 1995 opustil její klenot Gerd Salewski, vybralo si originální jádro kapely Harry „Bex“ Steiner, Tino „Tane“ Mende a S. C. Wuller jiného zpěváka a s ním i variantu nakonec se před novými trendy v tvrdé hudbě přece jen ohnout, což ve svém důsledku vedlo k jejich hudební smrti na počátku nového tisíciletí.

A dnes, dnes už můžeme jen na všechno to, co tahle kapela předvedla na svých prvních třech albech, nostalgicky vzpomínat, případně si to vlastně i připomenout koncertně – u sousedů se totiž předloni dala znovu dohromady někdejší parta STRANGER, v níž působí i Gerd Salewski a někteří další, kteří měli kdy s CHROMING ROSE co do činění, a živě na své někdejší působiště rovněž vzpomínají.