ROMAN CANDLE - UNADULTERATED
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S výnimkou Dark Ride a Seven Sinners su vsetky posledne albumy Hells na jedno brko! Aj ked si stale driza vysoky standard
S výnimkou Dark Ride a Seven Sinners su vsetky posledne albymy Hells na jedno brko! Aj ked si stale driza vysoky standard
Disponuju promem od Nuclear Blast. Výhoda pisálkovského řemesla :).
Hm, kde se to dá poslechnout celé?
Doposloucháno. Standardní Helloween z posledních let. Veledílo to není, průšvih taky ne. Víceméně to pokračuje v lajně předchozí desky. Co mě ale zaráží je množství názvů skladeb, které odkazují na "kolegy". Heroes, Lost In America, Russian Roulé, Living On The Edge... V případě poslední jmenované navíc cítím silnou "inspiraci" ranými Gamma Ray. Tož asi takto po prvním poslechu.
Tak o Gamma Ray se nemá cenu bavit. Proti tomu bude Helloween veledílo.
ještě že mám Blind Guardian :), ale v porovnáním s kvalitou novejch gamma to jeste ujde, srovnatelný
Tak nový singl nijak neoslnil! Rutina a nic víc.
Readman je dobrej zpěvák. Mě tam sedí, co by za takového dnes dali Gotthard.
Tak to je jistě pravda, taky si na prvním turné s Helloween odrovnal hlas. Je to paradox, Weikath taky není speedový muzikant to byl jedině Hansen. Jinak Games People Play jsem tenkrát hodně žral a ten přestup mě šokoval. Čekal jsem po Chameleon změnu, ale tohle jsem nečekal. A mimochodem, podobný pocit mám u Readmana u PC69. Nesedí mi tam ta jeho barva.
PC 69 jsem tenkrát znal taky, takže ta volba mě dost zaskočila, nicméně Helloween to dokázalo nakopnout. Přínos Derise pro Helloween je prostě neoddiskutovatelný. Pokud se vezmou v potaz jeho vokální limity, mohou vzniknout ještě vynikající alba...
Takhle, Deris do Hells zapadl a vnesl i svěží momenty, ale neni to speed metalovej zpěvák, já jej poslouchal už 4 roky před jeho příchodem a PC69 mu děsně seděli, byla to přesně jeho parketa, což je poznat i z tvorby Hells, že je prostě silnější ve skladbách jako Mr.Ego, Why, Wake Up the Mountain, Handful Of Pain nebo Hey Lord! , které by klidně mohli hrát PC69, než v těch uvřískanejch sprintech, kde se dostává do poloh, na jaké nemá hlas ani náturu.:-))
Ano, Insanity, vynikající a hodně podceňovaná deska! A debut Gamma je prostě famózní, i když je to vlastně Keeper 3. Scheepersova odchodu jsem tehdy velmi želez. No a jak píše Stray, Deris je prostě hlas PC69, ale (pro mě) ne Helloween. Stejně jako Blaze nebyl hlas Iron Maiden, ačkoliv jeho sólovky se mi hodně líbí a jeho samotného si vážím moc.
Tam to bylo super, protože to dodalo do pestrosti, stejně jako Dirk.
No, třeba na Insanity mě Hansen v Heal Me docela roztřelil:)
Ooo, tak to ano, Gamma Ray s Scheepersem mam hoodně rad. Insanity moje nej placka GR. Na poměry GR hodně experimentální. Co naplat, Hansen je jako Mustaine, není to lead zpěvák. Tak si vzpomínám na 94 rok a pocity mého kámoše (neznalce PC69) po premiéře klipu Mr.Ego. Přiběhl v úžasu s tím, že v Helloween zpívá Střihavka!:-))
Přesně - Hansenův hlas jedině na Jerichu, v Gammě mne nebere, Scheepers tam seděl víc, stejně jako kiske u helloween a Deris u pink CREAM69. ANDI DERIS je u mne jednoznačně pěvcem PINK CREAM 69.
Co počít, jsem staromilec. Prostě hlas Helloween je pro mě Kiske a hotovo. Do hlavy mu nevidím, jak se prezentuje na pódiu, neřeším. Rozhodně nejsem jeho die-hard fan, ale vzpomínky jsou prostě příliš silné. Deris je mi vlastně lidsky docela sympatický, ale nemůžu si pomoct, pořád tam slyším jakoby křeč. Podobně to mám mimochodem s vokálem Kaie Hansena na deskách Gamma Ray - velmi se mi stýská po Scheepersově projevu.
Kiske možná zpívá stále skvěle, ale soudný člověk mu již neuvěří ani nos mezi očima. Stačí kouknout na jakékoliv jeho live vystoupení (unisonic, avantasia), většinou jen stojí, čumí, odzpívá svoje a mizí. Očividně jej to absolutně nebaví, tak nechápu, proč se jej pořád snaží někdo angažovat. Vždyť je to chcípák!
Legacy je bomba, howgh:)
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.






Vložit diskusní příspěvek