A zase se dějí věci!
Helloween, skupina, která o sobě může směle prohlašovat, že patří k pionýrům a gigantům speed metalu oblažuje natěšené publikum novým albem.

Nic není tak, jak má být…
Trvalo to dlouho a cesta byla a je poseta kříži rozporů a nejasností. Atmosféra v kapele je dusná, ohlasy na Dark Ride blízky stupni kritického mrazu. Moc experimentů, snaha zalíbit se, šťourání vidlemi kde se jenom dá, média se zkrátka chovají, jakoby jim Helloween patřili a čert ví, kde je vlastně pravda.

Klíčem je důkladný poslech a duše doširoka otevřená.
Hoďte za hlavu ohlasy sršící negativitou, hoďte za hlavu klišé, které od Dýní tak dobře znáte, buďte připraveni na divokou štrapáci temným vesmírem, kde se jeden kout nepodobá druhému, ale kde je přeci jen tak nádherně nostalgicky cítit minulost… Intro je temné a dunivé, ale otvírák Mr. Torture je čpí dýňovinou na sto honů – perfektní melodika, masám otevřený refrén a první obava – jak daleko Helloween zajdou v touze ukojit fanoušky?

Zhruba k druhému tracku…
Je třeba si uvědomit, nakolik je sestava natřískaná osobnostmi… natolik, že se tolik kohoutů na jednom hnojišti těžko snáší. Je to slušná suma odlišných vizí a je nemyslitelné, že by Helloween natočili jednolitý materiál, jaký předvádějí žánroví souputníci Stratovarius.

Dýně má mnoho tváří…
Čím víc jsem tím trnitým houštím nového alba prosekával cestu k vlastnímu názoru, tím víc jsem trpěl pocitem, že Helloween roztrhli okovy žánru a ukázali zahnívajícímu rychlému univerzu kus svobodné mysli. Nevěřte kecům o komerčnosti, Němci stále drtí celozrnný speed, ale tak, tak nějak po svém… Hrají si s posluchačem, servírují důvěrně známé rozverné riffy, aby je vzápětí roztrhali na kusy přerývanými riffy a šokující temnotou, která sídlí pod zdánlivě jednoznačně zaškatulkovatelnou slupkou. Atmosféra je na hranicích únosnosti a některé skladby se opírají jen a jen o ní. Je to vážně těžká bitka, protože Helloween sesmolili materiál těžký na strávení. Oscilace mezi rozmarnou hravostí a těžkotonážními chmurami dráždí…

ALE…
Speed metal se začíná přílišnou stejností bortit do sebe sama. Hranice mizí, hrobky se vykrádají… Helloween mají odpověď. Dali speedu nový náboj, přinesli experiment tehdy, když byl potřeba. Jejich vize je nesourodá, ale strhující. Nebát se a místo syslení starých postupů do co nejefektnějších patlanin se odvázat a udělat to, co čeká jenom málokdo. Iron Maiden zahráli na jistotu, Helloween vsadili svršky.

Držím jim palce, protože Dark Ride je jízda hodná králů…