BRUCE DICKINSON - The Mandrake Project
Za ta léta na výsluní je o BRUCE DICKINSONovi všeobecně známo, že disponuje naprosto jedinečným hlasovým fondem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Věk: nevěř nikomu komu je pod třicet Pohlaví: mužského (stále ještě, doufejme) Stav: akutní Činnost: práce v práci V redakci: skoro od počátku všehomíra Koníčky: hudba, spánek, knížky, spánek, filmy, spánek, xxx, spánek... Oblíbená hudba: skupiny typu PAIN OF SALVATION, ARK, SAVATAGE, DREAM THEATER ap., písničkáři typu NOHAVICA, EBENOVÉ, SCHMITZER, RADÚZA ap., soundtracky typu PIANO, AMELIE Z MM, BARBAR CONAN ap., instrumentální vážná hudba (všeho typu). Oblíbené filmy: hafo, hlavně české komedie (Smoljak/Svěrák atd.) Oblíbené knihy: dvě hafa (King, Holdstock, Sapkowski, Pratchett atp.) Oblíbená barva: nekřiklavá popřípadě řvavá Oblíbený nápoj: kvalitní víno Oblíbená krmě: jím vše s výjimkou celeru Sexuální idol: vyšňořené muchomůrky
STUDIO: První návštěvu v České republice si METALLICA odbyla památného 24. května 1993 na fotbalovém stadionu Boby Brno.
STUDIO: I MEGADETH měli v naší republice svoje poprvé. Událo se v Praze v dubnu roku 1995 v Malé sportovní v hale na podporu tehdy aktuálního alba „Youthanasia“...
STUDIO: Po sametové revoluci si fanoušci mohli začít ve svých diářích postupně odškrtávat koncerty oblíbených skupin...
STUDIO: RUNNING WILD, těsně na hraně svého uměleckého zenitu, přijeli podruhé do České republiky v červnu 1991 (jejich první vystoupení v roce 1989 na Strahově v rámci posledního ročníku festivalu Rockfest budou pamatovat skutečně jen hodně protřelí pamětníci).
STUDIO: V listopadu 1997 dorazila do Prahy další stěžejní kapela, která se z dřevních heavy počátků dopracovala k naprosto svébytnému hudebnímu projevu...
Australští chameleoni si také zkusili nahrát akustické verze několika svých hitovek. A vzhledem k jejich instrumentální a především pěvecké kvalitě to samozřejmě nemohlo dopadnout špatně. Takhle by tyhle "unplugged" záležitosti měly vypadat všechny.
Nechápu význam přehrávání starých desek. Kapela má dvě možnosti, buď zasáhnout do původních aranží nebo to otrocky znovu celé nahrát (což je i případ BG), každopádně každou z cest popudí část publika. A vracím se tak začátek, je to úplné zbytečná práce.
Marika po dvou koncertech v O2 vydává po téměř čtvrtstoletí novou písničku. Plynule navazuje na svoji osmdesátkovou tvorbu, byť samozřejmě zní naprosto současně, je pompézní a prostě skvělá. Stejně jako nezaměnitelný hlas. Tak rychle něco dlouhohrajícího!
Marty se vrací ke klidnějším polohám typu "Scenes" (dokonce znovu oprášil i skladbu "Triumph") a je víceméně pouze instrumentální, což je poloha, která mu sedí. Na druhou stranu umí i mnohem víc a aktuální materiál je chvílemi dost nůďo. Tak si vyberte...
Říkal jsem si, že přišlo to, co přijít muselo a TERAMAZE už totálně vaří z vody. Po několika posleších si už ale tak jistý nejsem, protože ten jejich popíkový prog na mě zase začíná zabírat. Tak ještě pár poslechů a třeba z toho zase bude dobré album.
"Party In My Head" je pecka, ale tu už známe hodně dlouho. Zbytek alba je pak příjemný, na nebi střídavě oblačno, tu se podaří z kolovrátkových rytmů a rejstříků kláves vyskočit až nad obláček, onde se spíše podlézají bouřková mračna. Klasika.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.