Středověcí poslové temnot uhánějí na vranících rozvalinami zmrzlé severské země, aby šířili zkázu všemu Bohu oddanému. Neprostupná temná noc je jejich útočištěm a okultní rituály zdrojem jejich horoucí energie. Zanechávají za sebou ohnivou spoušť, hnaní opovržením ke všemu křesťanskému. Vyvrženci ze zatuchlých hadích kasemat uskutečňující svá blasfemická tažení ve jménu Satana.

Tak nějak si představuji imaginaci a myšlenkové podhoubí jednoho nadšeného stockholmského mladíka, posedlého stále rychleji se rozvíjející metalovou hudbou a misantropickým pohledem na svět. Je zřejmé, že Quorthon se tehdy teprve učil, nebyl dobrým muzikantem, jeho devízou však bylo, že průměrně ovládal všechny základní nástroje potřebné pro stvoření pořádně hrůzného zvukového bordelu, ze kterého vyvěrala atmosféra vpravdě nejčernější. Přes veškeré indicie mladého zapálence a tehdy ještě muzikálního nýmanda je dnes zřejmé, že přesně věděl, jak svůj výtvor stylizovat. Položil tak základy něčemu, co strhlo celou příští generaci metalových kapel na severu Evropy. Úzkostlivě dodržovaná image tajemna a neproniknutelnosti v kombinaci s morbidní zvukovou stránkou, satanskými texty a primitivním muzikantským vkladem udělala z Quorthona a jeho BATHORY v polovině osmdesátých let tu nejzapovězenější figurínu na scéně. Kde by dnes byly všechny blackmetalové kapely bez jeho odkazu lze opravdu jen hádat.

„The Return…“ – druhé řadové album BATHORY, vzniklé pouhý rok po tak trochu punkově uspěchaném debutu, přineslo první jasný krok k něčemu, co lze dnes považovat za třeskutě čistý vzorek black metalu, jak se zrodil v útrobách osmdesátých let. Skladby, ačkoliv stále velmi neotesané, upoutaly o notný kus navýšenou agresí i daleko temnější atmosférou než tomu bylo v případě první nahrávky. Blasfemické vánice „Total Destruction“, „Possessed“ nebo „Bestial Lust“ tehdy vyrazily dech nejednomu odolnému fandovi rychlé metalové hudby, který už v pohodlí svého domova vychutnával debutové nahrávky trojice Němců – KREATOR, SODOM, DESTRUCTION nebo Američanů METALLICA, SLAYER a EXODUS. Za vším tím hnusem a posedlostí okultismem nebo odvrácenou stránkou lidské existence však byla cítit nadsázka a zřejmý sarkastický úšklebek tohoto ďáblova kvítka. V tom byl hlavní rozdíl mezi ním a některými fanatiky, kteří o pár let později rozvinuli v Norsku odkaz jeho ranných děl.

Quorthon sice, coby nezvedené děcko evropské metalové scény, mnohokráte dementoval informace o svém ovlivnění britskými VENOM, já však jeho tvrzení nevěřím. Mám za to, že první alba BATHORY jasně navazují právě na díla posedlé britské trojky. Stačí se jen pro letmý důkaz zaposlouchat do nosných riffů takových čísel jako „Born For Burning“ nebo „The Rite Of Darkness“a bude vám všechno jasné. Ústřední skladbou nejzvrhlejšího díla BATHORY, a zřejmě i doby svého vzniku, se stala závěrečná hymna „The Return Of Darkness And Evil“, která je z dnešního pohledu chápána jako naprostá klasika žánru.

Osobně mám za to, že Quorthon své triumfy naplno předvedl až na následujících čtyřech deskách, kde nejprve zdokonalil svůj blackmetalový projev (každé další album bylo po muzikantské stránce lepší než předešlé) a poté začal pro svůj projekt objevovat nové polohy, ať už šlo o zpomalení a prodloužení skladeb, zčitelnění celkového projevu nebo zabudování chórů a vikingských témat ze skandinávské mytologie do svých textů. Je však hodně pravděpodobné, že právě zde na albu „The Return…“ vězí úplný počátek severského black metalu.

Havraní skřeky rozřezávají temnou noc a z dálky je slyšet dusot kopyt. Černé jezdce někde daleko na obzoru lze zatím opravdu jen tušit. Pochodně v jejich sevření probleskují skrze tmu coby malé plamínky, ale všem ve vesnici je jasné, že se opět vracejí. Měsíc právě dosáhl úplňku a jako němý svědek skrze oblaka ozařuje blížící se události....