Je hluboká noc. Hladina řeky klidně odpočívá, odraz nebeské klenby konejší ve své náruči, všude klid a mír. Když tu náhle dračí přídě Drakkarů rozčeří hladinu. Zahalené siluety vikingských bojovníků nezřetelně proplouvají tichem k dřevěnému molu, poutají bujná plavidla a neslyšně kontrolují zbraně. Přepad začíná, postavy běží krvi vstříc. V jejich čele pokulhává povědomá postava - nejslavnější grobián Quorthon. Ale co se to děje? Zakopnul! Tak tak udržel rovnováhu… u Odina, teď dokonce padá a stovky jeho následovníků nelení a dupou mu po zádech! Z hustého listoví pozorují pád modly dětské oči...

Dědečku, vyprávěj mi příběh!
Dobře, běž a přines si knížku…
…ne, ne, nechci žádný vymyšlený, chci skutečný příběh!
Skutečný příběh?
Ano, vyprávěj mi o tom, když jsi byl chlapcem.
Tak dobře, vezmu tě s sebou na dlouhou cestu časem…

„Byl mladý a mládí je plné odporu k pravidlům. Dokonce i ve Švédsku, takže není divu, že již jako mlíčný cucák v osmdesátém třetím zakládá kanální spolek BATHORY. O rok později vtrhne do světového undergroundu se stejnojmennou prvotinou, hned ten následující svůj úder potvrdí plackou "The Return" a byť jde z dnešního pohledu v obou případech o obyčejný chlív, na čerstvě se formující blackovou scénu mají obě tato alba vliv značně průkopnický. Textově se pohybuje hluboko v satanských klišé a celou tuto éru završuje trojkou "Under The Sign Of The Black Mark". Nejlepší léta ho ale teprve čekají, protože čertům je tím definitivně odzvoněno a námětové kormidlo se otáčí k hrdinským břehům (nejen) vikingských předků. Opěvovaný "Blood Fire Death" načrtl epických možností, ovšem k dokonalosti je dotáhl až výtečný "Hammerheart". Dávné pravidlo o nemožnosti vstupu do stejné řeky pro něho neplatí, "Twilight Of The Gods" totiž vyřčené důrazně potvrzuje a akustickou pompézností svého „Ergo kladívko“ předchůdce minimálně vyrovnává. Jenže léta nadbytku kreativity mizí v nenávratnu. Už neví co hrát. Zkouší si vyčistit hlavu sólovými počiny, zkouší navázat na kanální začátky prostřednictvím alb "Requiem" nebo "Oktagon", zkouší znovu otevřít i epickou žílu s „Blood On Ice“ či loňským prvním dílem „Severní země“. Marně.

Z řady zbytečných desek samozřejmě nevybočuje ani druhá část severské ságy a důvody jsou nasnadě. Stále je nahráváno na nějaký pofidérní x-stopák s demáčově plochým výsledným zvukem, stále se pracuje pouze s hrstkou dokola omílaných motivů, postavených na podobném mustru, v minulosti navíc dávno do mrtě vyždímaných. A výsledku rozhodně neprospívá ani Seversky Monumentální™ rejstřík kláves. Alespoň náznak něčeho kloudnějšího kdyby byl? Ale bohužel, kde nic, tu nic. Jen přízeň peněženek až za hrob věrných fanoušků kultovní atmosféry prastarých časů a dalších zbytečně nadnesených frází. U BATHORY totiž již dávno jde jenom o co nejvíc peněz za co nejmenší námahu. Smutné, ale nikdo se tím už ani netají. A ruku na srdce, podobně zbytečné desky vycházejí dnes a denně. Tahle má navrch jenom kdysi zajímavou a inovativní značku, nic víc!“

A to je celé, líbilo se ti mé vyprávění?
Jasně, bylo skvělé!
To jsem rád, a teď už dost řečí a spát!
Dědečku?
Ano?
A kdo byl ten muž?
Cože, kdo to byl? Přece QUORTHON – KRÁL ROZLADĚNÉHO MUZICÍROVÁNÍ A OBCHODNÍK ŠIKULA!!!