„Antithesis“ je patrně nejvíce kontroverzní deskou v kariéře ORIGIN. Nesmlouvavá pětice z kansaské Topeky totiž dokázala vyrukovat hned s několika poměrně překvapivými tahy. Jsem si jist, že mnozí ortodoxní příznivci je neustojí a jen rezignovaně mávnou rukou nad další „ztracenou“ kapelou. Dle mého je to jednoznačná chyba, neb (zejména) experiment se zvukem posouvá ORIGIN do úplně jiných sfér. Ano, gigantický parní buchar jménem „Echoes Of Decimation“, či snad dokonce „Informis Infinitas Inhumanitas“ mi byl taktéž velmi sympatický, nicméně letošní zbrusu nové břitvy ostřejší Antiteze jsou na tom ještě o kousíček lépe. Ale samozřejmě, patřit do škatulky s visačkou USBDM a zároveň sázet na enormně technický přístup je po stránce volby „vhodného“ zvuku opravdu nezáviděníhodný oříšek. Osobně v tech-žánrech preferuji transparentnější a čitelnější sound, ten obhroublejší zase raději vidím u přímočarých, spíše old-schoolově orientovaných záležitostí. ORIGIN již více než názorně předvedli jak naložit s masivním zvukem, s „Antithesis“ jednoduše nadešel čas vyzkoušet i druhý extrém. Dle mého se to povedlo náramně, neb vyčištěný a křišťálově průzračný zvuk padl čtvrtému albu kansaské úderky jako ulitý.

Jistou zajímavostí může být i aktuální sestava kapely, která se po nejrůznějších personálních rošádách ustálila na zcela identickém line-upu, který je podepsaný pod druhým albem „Informis Infinitas Inhumanitas“. Do ORIGIN se tak vrací John Longstreth, jedno z největších bubenických es planety (ovšem nutno poznamenat, že nahrazuje Jamese Kinga, o jehož kvalitách se dá říci prakticky to samé). Antiteze se nám ve srovnání s předešlými deskami trochu natáhla, místo maximálně tříminutových ran bičem se najdou i pětiminutové diktáty, přičemž stopáž závěrečné self-titled skladby dokonce přesahuje hranici devíti minut. Jestliže na starších albech byla každá skladbička doslova a do písmene napěchována ohromným počtem rychle se měnících motivů, tak novinka nabízí určité zklidnění. S rostoucí délkou skladeb totiž klesá i ona enormní hustota not, Američané se svými nápady více pracují a trpělivě je rozvíjejí (zatímco na „Echoes Of Decimation“ byl každý zajímavý moment po několika vteřinách života smeten třemi jinými, i když častokrát minimálně stejně interesantními). Ovšem pozor, od „Antithesis“ opravdu neočekávejte střednětempé rozjímání nebo nedejbůh rovnější rytmická cvičení, ORIGIN jsou totiž extrémní tech v pravém slova smyslu, což díky vyčištěnému zvuku vyniká ještě více než kdykoli předtím. Ohledně potřebné rychlosti si taktéž starosti nedělejte, ostatně výše uvedené jméno okupanta bubenické stoličky jednoznačně deklaruje jak pestrý a nápaditý, tak nekompromisně vysypaný drumming. Troufám si tvrdit, že dalším otazníkem, který poškádlí nejednoho konzervativního příznivce je ozvučení kytar, a to zejména v poslední, titulní položce. Zvuk šestistrunek je skutečně hodně ostrý, skoro se nebojím poznamenat, že místy black metalově zabarvený. Další změnou (v tomto případě však ne příliš pozitivní) jsou prořídlé backing vocals, přeci jen mít v kapele rovná čtyři (!) hrdla a využívat je takto sporadicky je rozhodně ke škodě věci.

Aktuální album ORIGIN je skutečně velkou výzvou pro zavilé milovníky staré tvorby v podobě „Informis Infinitas Inhumanitas“ nebo „Echoes Of Decimation“. Kansaská jistota již třikrát ukázala, jak ovládá hrubý tech USBDM, na čtvrtý pokus nám předvedla, že má ve svém arsenálu i jiné zbraně – a ty ovládá minimálně stejně tak dokonale.