REACHER 3 - Těžkopádnější, neohrabanější a béčkovější
Jednička byla super. Závan starých časů. Chlapácká akční série o odpadlíkovi, který bere spravedlnost do svých rukou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
https://www.instagram.com/ondrahelar/
Nojoblíbenější filmy: K-PAX; Muž, který sázel stromy
Ne-křest nejškandálnějšího nosiče roku 2025. Párty s tunou sněhu, kterej budeš ještě třetí den vytahovat z bot i trenek.
Slezská odpověď na MANON MEURT. Debutní EP je epickou a současně průraznou náloží shoegazových ploch i riffů (!), nad kterou se pohybuje zamlžený dívčí vokál koketující s dream popovými polohami. Za mě jeden z domácích top objevů uplynulých měsíců.
Opět se to povedlo. Spojení sofistikovaného disonantního extrému a atmosféry. Čím víc to poslouchám tím víc mě to baví. Jen málo současných metalových kapel si vytvořilo tak originální zvuk a styl.
New wave of czech powerviolence. Renesance žánru. Tentokráte bez kytary, jen basa, bicí řvaní. Hra bez pravidel. Trochu punk a emo. Dost špína. Dost usazené ve středních tempech. Ale nevadí to.
Vzácné spojení bažinatého stylu, doom metalu, opravdu velmi dlouhých songů a různorodé, ale přitom silné atmosféry. To vše při udržení určité písničkovosti, možná se dá v rámci žánru říci i hitovosti. Na této desce se povedlo vše co mohlo.
Žánrově velmi sevřené spojení shoegaze a postmetalu. Hudba která je hutná a současně křehká a zasněná. Specifickou roli tu má sametový androgynní vokál, který často funguje jako další linka kytary v táhlém zamlženém shoegaze stylu.
Přehlídka zubatých a hranatých nepravidelných riffů, které jen málokdy polevují v tlaku a intenzitě. Mluvit o nich jako o francouzské 7variaci na stylotvůrce MESHUGGAH a CAR BOMB může být trochu laciné, ale ve své podstatě velmi vystihující.
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.