Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pôvodne kansaskí tech/BDM štýlotvorcovia po siedmykrát, to už je impozantné. Ešte dnes si celkom dobre pamätám, ako na mňa zapôsobil ich debut z roku 2000. Bol to absolútny unikát, nikto iný na scéne takto nehral. Vysoko technický a zároveň veľmi útočný BDM v prevažne mimoriadne frenetických tempách a s neľudskou kadenciou gitarových tónov, vďaka ktorým nejedna linka vyznievala ako hraná pospiatky. K tomu guľometný vokál, často vo viacerých polohách, skrátka tornádo a trademark. Našlo sa celkom dosť skupín, ktoré sa odvážili – nie neúspešne – inšpirovať týmto prístupom k hraniu, ORIGIN sú však stále neopakovateľní.
Aj na najnovšom albume s deviatimi vlastnými skladbami a jedným coverom. Je rok 2017 a tak ORIGIN pochopiteľne už nemajú ako šokovať. Jedine tým, že svoju vysokú úroveň a kreativitu si neochvejne držia. Trio Paul Ryan – gitara, vokály, John Longstreth – bicie a Mike Flores – basgitara, vokály, nejaví známky únavy či opotrebovania, to, čo sa od nich požaduje, skomponujú páni hudobníci bez pomáhania si vypchávkovými kusmi. Jason Keyser ako najnovší vokalista je na druhom albume už pevne usadeným harcovníkom, pre ORIGIN typický a veľmi náročný štýl vokálov si osvojil veľmi dobre. Dá sa možno povedať, že s 20. výročím vzniku na krku sú ORIGIN už vlastne „stará škola“, v porovnaní s niektorými podľa viacerých až do absurdností zabiehajúcimi nasledovníkmi – aby som nechodil ďaleko, napríklad kanadskými ARCHSPIRE – hrajú vlastne klasicky, ale zdanie klame, je to stále tá istá divočina. Aj s nejakými inováciami – desaťminútovú skladbu s kvantom melodických atmo pasáží („Unequivocal“) som predsa len nečakal, je však naozaj silná. Záverečný cover „Revolución“ (BRUJERIA) tiež prekvapil, ale je to jazda. Vlastne ako celý album.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.