SHEEVA YOGA - Vokuhila Violence
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Toto je nejzábavnější sedmipalec roku 2025 v této i jakékoliv jiné galaxii. Pouštím kdykoliv je mi smutno.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to věru zvláštní pocit slyšet v roce 2021 GAMMA RAY a uvědomit si při tom, že tahle kapela navzdory všemu (ne)dění v jejích řadách v posledních létech přece jen žije. Poslední studiové album „Empire Of The Undead“ se datuje rokem 2014, kapelu poté posílil zpěvák Frank Beck, aby se ústřední mozek Kai Hansen mohl více věnovat kytaře, ale až na nějaké ty koncerty s ním se toho více nekonalo. Neboť jak známo, přišel čas na reunion HELLOWEEN, a tomu zkrátka muselo jít z cesty úplně všechno, GAMMA RAY nevyjímaje.
Ani doba covidová tomu nijak extra nepřidala, a tak se to vlastně rovná malému zázraku, že třicet let existence metalových Gamma paprsků si můžeme připomenout přímo s kapelou samotnou a ne jen sami doma u sbírky CD s kapesníčkem v ruce.

Živá nahrávka ke kulatému výročí, zmíněnému i v jejím názvu, vznikla při vystoupení kapely bez publika 27. srpna 2020 v multifunkční aréně v Düsseldorfu, odkud byla v souladu s tehdejšími covidovými restrikcemi streamována do celého světa. To jí samozřejmě znatelně ubírá na zachycené atmosféře, nicméně samotná kapela se tím nenechává zastrašit a navzdory tomuto faktu nabízí „živák“ se vším všudy. Tedy zejména pečlivě vybraným setlistem, žádnými zbytečnými studiovými úpravami navíc a jedním velmi milým hostem, kterého byste tu možná úplně neočekávali, ale který sem samozřejmě patří.
Ano, na pódium v Düsseldorfu se objevil i Ralf Scheepers, který si v GAMMA RAY v úplných počátcích střihnul pětiletku a mnoho písní z jeho „období“ patří dodnes k tomu nejreprezentativnějšímu, co kapela má. A je jistě zajímavé, že zatímco (alespoň tedy na zvukové nahrávce) jeho nástup na pódium není nijak zdůrazňován či oslavován, poté, co se v „Lust For Life“ opře do mikrofonu, je zkrátka hned slyšet, že je jednoduše zpěváckou extratřídou, což si, při vší úctě, o Frankovi Beckovi netroufám tak úplně tvrdit.
Staré křivdy ale na téhle nahrávce nehrají pražádnou roli a i proto je samozřejmě radost jí poslouchat. V úvodu se ukáže, že skladby typu „Avalon“ nebo „Empathy“, pocházející z pozdějších a ne tak vřele přijímaných alb „GAMMY“, se tahákům v závěru nahrávky vyrovnají s naprostou jistotou, aby zhruba od poloviny s „Rebellion In Dreamland“ vypukla totální oslava zlatého fondu kapely, jíž tři přítomná sólová hrdla skutečně nesmírně sluší, ať už se na té které skladbě podílejí jakkoliv. A jen tak mimochodem zjistíte, že ten Frank Beck se nakonec dá taky docela dobře vstřebat.
Živé nahrávky nebývají obyčejně nijakým zásadním tahákem, pokud ovšem nejde o album IRON MAIDEN anebo album vaší oblíbené kapely. A i když zrovna GAMMA RAY jsou asi oblíbenou kapelou leckoho, je nutné uznat, že „30 Years Live Anniversary“ má v sobě i tak něco navíc, něco, co člověka nutí se k albu znovu a znovu vracet, přestože je to právě „jen“ onen vzpomínaný „živák“. A právě atmosféra nejen na pódiu, ale i ve společnosti v roce 2020, nostalgie, umělecké provedení a konečně i samotná oslavná příležitost, to všechno mě nutí prohlásit tuhle nahrávku za naprosto vynikající (a v hloubi duše doufat, že to není naposledy, co o GAMMA RAY slyšíme).
GAMMA RAY non plus ultra.
9 / 10
Kai Hansen
- kytara, zpěv
Frank Beck
- zpěv
Henjo Richter
- kytara
Dirk Schlächter
- baskytara
Michael Ehré
- bicí
1. Induction
2. Dethrone Tyranny
3. New World Order
4. Avalon
5. Master of Confusion
6. Empathy
7. Rebellion in Dreamland
8. Land of the Free
9. Lust for Life
10. One with the World
11. The Silence
12. Armageddon
13. Heading for Tomorrow
14. Send Me a Sign/Outro
30 Years Live Anniversary (Live) (2021)
Empire Of The Undead (2014)
Master Of Confusion (EP) (2013)
Skeletons & Majesties (EP) (2011)
To The Metal (2010)
Land Of The Free II (2007)
Majestic (2005)
Skeletons In The Closet (2003)
No World Order! (2001)
Blast From The Past (Best Of) (2000)
Powerplant (1999)
Valley Of The Kings (EP) (1997)
The Karaoke Album (1997)
Somewhere Out In Space (1997)
Alive ´95 (1996)
Silent Miracles (EP) (1995)
Rebellion In Dreamland (EP) (1995)
Land Of The Free (1995)
Lust For Life (VHS) (1994)
Future Madhouse (EP) (1993)
Insanity And Genius (1993)
Heading For The East (VHS) (1991)
Sigh No More (1991)
Who Do You Think You Are? (EP) (1990)
Heaven Can Wait (EP) (1990)
Heading For Tommorow (1989)
...radšej novu študiovku. Nic proti Frankovi, je to sympatak, ale bez charizmy a ani hlasovo to nie je ziadna vyhra. PS: a samozrejme ze to bolo cistene v studiu...
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Toto je nejzábavnější sedmipalec roku 2025 v této i jakékoliv jiné galaxii. Pouštím kdykoliv je mi smutno.
Jorgos Lanthimos a Jerskin Fendrix jsou sehrané tvůrčí duo a hudba k filmu Bugonia je stejně znepokojivá jako samotný snímek, místy dokonce děj doslova tlačí vstříc neodvratné záhubě. Pro milovníky jejich tvorby naprostá povinnost!
Původně jsem chtěl nové MASTER´S HAMMER, jakkoliv jsou nakonec chytlaví, zpochybnit s tím, že by bývalo lepší vydat je jako AIRBRUSHER. Jenže pak jsem si AIRBRUSHER pustil znovu a... počkat? Takže nakonec podepisuji bez ohledu na to, až jak František.
Rottingchristos šéfopulos albumos čerstvos! Opäť nezávislý počin, voľne k šíreniu. Hutná polhodinka neprináša nič nové, spočiatku sa recykluje, neskôr prídu rytmy a nálady, vďaka ktorým to neznie len ako odpad z RCH. Príjemná vec k zimnému slnovratu!
Kdysi velká devíza kapely začíná být jejich největší slabinou a to, co bylo dříve jako zjevení z jiného světa - nejrychlejší chrlič slov ever - dnes kazí jinak dobrý dojem. Někdy je toho předvádění se prostě moc.
Jsem teprve na začátku a zatím velká spokojenost, i když to může působit jen jako variace na původní téma. Atmosféra skvělá, plus cením odvahu tvůrců – už po prvním díle víte že neblafují a dokáží překvapovat.
Evidentně rozděluje posluchače na ty, jež tvorbu znají a očekávali něco jiného, a na ty, kteří jejich kouzlo objevují až v poslední době a u kterých album slaví úspěch. Osobně se řadím k nováčkům, kteří si mohou jejich tvorbu užít bez předsudků.





