Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Blackmetalový diktát „Trpte“ vydaný pod křídly MetalGate je jednoznačně kandidát na domácí nahrávku roku 2023. Pokud jsem o minulém albu kapely NÁV psal, že se jí na něm podařilo překonat předchůdce, tak to mohu zas jen zopakovat. A nezbývá zřejmě, než si v bodovém hodnocení pro NÁV šetřit prostor na další růst.
Jihočeští zakuklenci zůstávají v hájemství black metalu, ale vedle černě kovové ortodoxie se opět o něco více otevírají dalším stylům. Žánrové vzpomínky na Hromyho a Hermovo kapely NOD NOD a FIVE SECONDS TO LEAVE jsou patrnější třeba i v tom, jak je například do skladby „Vukojebina“ zakomponována Verča Zemanová z KALLE. Celkem chápu, proč právě tato skladba je vybrána pro videoklip. Je produkčně nejpropracovanější. Od hřmotného počátku, přes agresivní sborové štěkání „Thrilled - Keen - Passionate“ a „Excited - Ardent -Fanatic“ až po umírněný a smířlivý konec. Bohatost výrazových prostředků mi dává vzpomenout „Gateways“ od DIMMU BORGIR. NÁV ale nikdy nejdou za určitou hranu, kde by se z jejich pojetí černého kovu stal symfonicky přeprodukovaný kýč.
Naprosto signifikantní je tu zvuk. NÁV zdaleka nejsou tak ostří jako na „Arcizlu“. Důraz se přesunul mnohem níž do spodních frekvencí a těžiště kapely převzala baskytara, která je navíc často doplněná o celou řadu velmi nenápadných, ale při pozornějším poslechu velmi funkčních zvuků, jež celku dodávají na plnosti a bohatosti. Právě basa tu dělá tělo a dopřává kytaře být mnohem méně ortodoxní v tom, jak pojímat black metal. Že celá deska mnohem méně „řeže“ tu není na škodu, právě naopak. Navíc ta basová hutnost a dunivost pracuje výborně pro temnější nesmlouvavou atmosféru. NÁV jsou hrubší, tvrdší a ve výsledku dravější. Mnohé nápady fungují jako nezastavitelný buldozer z pekla.
Kromě zvuku se mění i pojetí vokálů, které je mnohem barevnější v práci s výrazem, kompozicí i barvou hlasů. Vedle střídání Hromyho a Ivana je naprosto skvěle pracováno se sbory, které často štěkají velmi rozkazovacím tónem.
Vyjma Veroniky Zemanové je na albu celkem dost dalších hostů, kteří opět o něco ozvláštňují celek a dávají mu bohatší barevnou paletu. Jen u mikrofonů se vystřídalo osm dalších lidí. Rozhodně se vyplatí podívat se i na texty, neboť novinka je celkem dost ukecané album, které se dotýká lidskosti, malosti, náboženství i přírody.
„Trpte“ je po všech stránkách dál v tom, jak bohatě v rámci žánru působí a jak zajímavá zákoutí nabízí. A tím nemyslím jen téměř šest a půl minuty dlouhý závěr se skladbou „Vesmír“, kde se nám nabízí relativně čisté vokály a několik velkoryse pojatých žánrových odboček z celkového vyznění desky. Právě v těchto místech je ale velmi slyšet, že trojice hudebníků prošla za svůj život poměrně pestrou škálou žánrů. Ostatně kompletní rytmika je podepsaná například pod téměř dvacet let starým albem „Lituus“ od zjevení, které se jmenovalo NUIT. Díky tomu se velmi těším na věci příští. Co bude následovat? „Trpte“ nám ukazuje, že NÁV stále zrají a s každou deskou překonávají tu předchozí.
Naprostá bomba od jidřichohradeckého temného triumvirátu. Hutný útočný black metal, který je aranžérsky i zvukově dotažený k dokonalosti, má potřebnou dravost, atmosféru a nepůsobí tuctově. NAV si ve své tvorbě zachovávají stále vzestupnou tendenci.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.