Druhý díl bilancování. Tentokráte s Tomášem Fialou z Brutal Assaultu, Jurgenem z FORCE OF HELL, INSISTENT a SICK SINUS SYNDROME, Marií z LEVAG a Mazinarie zinu, Berrym z Magick Disk Musick, Best Czech Vinyl Disk, Magick Musick fest a Sklizně, Vajcem z NULAJEDNANULANULA a Day After Records, Skuldou z SHEEVAYOGY, LICKSPIT, ŸPERITIFF, KULMY a Napalmanach zinu, Hromym z NÁV a Korejem z Metalshop TV. Něco telegraficky něco grafomansky. Každý si vybere.
Tomáš Fiala (Brutal Assault)
Alba:
BARONESS – Stone
CATTLE DECAPITATION - Terrasite
ORBIT CULTURE - Descent
GODFLESH - Purge
DODHEIMSGARD - Black Medium Current
Nejlepší koncert:
DEICIDE - Brutal Assault
CARCASS - Obscene Extreme
SICK SYNUS SYNDROME - Christ Mosh
RISE OF THE NORTH STAR - Praha Akropolis
NILE - Inferno festival
Jiří „Jurgen“ Zajíc (FORCE OF HELL, INSISTENT, SICK SINUS SYNDROME)
TOP 3 koncerty (bez pořadí):
I AM MORBID a DEICIDE - Brutal Assault: Hned na úvod se přiznám, že dobrých koncertů, kterých jsem se účastnil, bylo loni určitě víc než desek, které jsem si nenechal díky vlastní lenosti zalézt pod kůži, abych měl větší dilema co zmínit a nezmínit. I tak jsem letos objevil nahrávky nové i tutovky. Ale k nim až později.
První a určitě jedním z koncertních topů pro mé oldschoolové srdíčko byl rovnou dvojkoncert z loňského Brutalu kapel I’M MORBID a DEICIDE. Zatímco u prvních se mnou návrat v čase zacloumal už minulý rok v pražském Futuru, v létě potvrdili, že po příchodu Pete Sandovala do sestavy můžete v klidu zavřít oči a užívat si MORBID ANGEL z Vincentovy éry tak, jak dlouho před tím ne. Signifikantní drumming a ojedinělý feeling Sandovalovy hry posunul kapelu blíž samotným MORBID ANGEL, než současný zoufalý stav originálu.
S DEICIDE jsem se konečně dočkal jejich kolikrát rušenému vystoupení na BA a hned ve formě a zvoleném setu mému srdci nejbližší. Přiznám se, že od dob „Serpents of the Lights" mne DEICIDE přestali bavit s chvilkovým zachvěvem kolem vcelku vydařené desky „The Stench of Redemption“. Zpráva o kompletním přehrání mého nejoblíbenějšího alba „Legion“ mne rozhodně nenechala v klidu a byla mým největším očekáváním loňského Brutalu. „Komplet Legion“ tak, jak si ho pustíš z přehrávače, doplněné o bonusy z první i třetí desky učinil jejich set dokonalým a nejspíš zase dlouho neslyšeným.
SNĚŤ - Brno Melodka: Vystoupení Sněti na brněnské Melodce v rámci Powergrind festivalu loni v listopadu, mne vrátilo těžce zpět do doby, kdy death metal v první vlně začal hýbat řádně světem. Je pro mne až z podivem, jak o generaci mladší kluci dokázali uchopit, vstřebat a přednést hudbu s atmosférou, ve které nevyrostli, a přesto je jim tak přirozeně vlastní. Nutno dodat, že k dokonalosti celé show pomohl skvěle naladěný plný dům Melodky, který SNĚTI “zobal z ruky”. Opravdu prvotřídní zážitek.
LAID TO WASTE - Rock Hill Ostrava: V podobném duchu na trochu jinou notu jsem byl ‘sestřelen’ dnes už pražskými LAID TO WASTE v ostravském Rock Hillu, kde jsme v jeden podzimní večer společně sdíleli podium. Jejich osmdesátkový speed/thrash je hraný s takovým umem a jistotou, jak málokdo u nás dokáže. V kombinaci s dobře nazvučeným prostorem byl jejich set opravdovou lahůdkou. Od této akce jsem je viděl do konce roku ještě dvakrát a s jistotou musím potvrdit, že ostravský koncert nebyl výjimkou a v jejich případě jde vždy o koncertní tutovku. Vynikající parta…
The PRODIGY - Praha T-Mobile arena: Tady zcela z jiného soudku jsem se koncem roku rozhodl kulturně obohatit rodinu a vyrazit společně na koncert ‘big beat’ velikánů THE PRODIGY. Myslím, že nikdo, kdo vyrostl v devadesátých letech, nebyl ušetřen jejich pozornosti v té době a samotný prosincový koncert byl pro mne víc experimentem a zajímavostí než návštěvou zarytého fanouška, kterým jsem nikdy nebyl. Samotný zážitek však předčil očekávání a musím uznat, že co do vlastního vnímání tvrdosti soundu jsem zažil asi nejtvrdší a nejhlasitější koncert v mém životě. Jejich ušní teror a genialita lámaných beatů byla navíc dotvářena opravdu monstrozním a dokonalým vizuálním ztvárněním s bohatým laserovým a světelným parkem. Na tuhle kombinaci jsem byl předem upozorněn a musím uznat, že jako návštěvník tradičnějších koncertů jsem odcházel opravdu s nevšedním zážitkem. Maso...
TOP 5 desek (bez pořadí):
EXORCIZPHOBIA - Spiritual Exodus: Nekonečné schody úspěchu Skořího party byli opět zdolány minimálně o další patro. S novinkou Spiritual Exodus kluci přinášejí zas a znovu perfektně zvládnuté thrashové řemeslo, které nemá v Česku konkurenci s opětovnou chutí místami experimentovat a hledat i jiné cesty v rámci zachování žánru. Obrovský respekt jejich vytrvalé práci a posunu vpřed….
METALLICA - 72 Seasons: Stručně a jednoduše. Dnes milovaná i nenáviděná Metallica dle mého natočila nejvýraznější album od ‘černé’ desky. Po všech stylových kotrmelcích a pokusech o tvrdé návraty přichází s nejupřímnější deskou plnou vzpomínek na nejlepší postupy z jejich nejprogresivnějších let. Ta deska umí být ‘černá’ i ‘spravedlivá’, stejně tak chce i ‘zabít všechny’. Moje obliba v ni je i umocněna geniálním letním nápadem veřejné premiéry v kinech po celém světě, který jsem si nenechal s partou kámošů v pražském Aeru a s pivem utéct.
PAN LYNX - Kdo se bojí, musí do lesa: V případě projektu Michala Skořepy se jedná asi o nejosobitější dílo loňského roku. Hudební hravost bez hranic obsazená velmi zajímavými hosty tak činní z jeho tvorby těžko uchopitelný temnější celek, který ještě výrazněji před hudebním obsahem vládne zajímavou, hravou a obratnou textovou složkou. Vydařené výlety do temnoty…..
SUFFOCATION - Hymns From the Apocrypha: Suffocation na nové desce potvrzují svůj status prvotřídní deathmetalové mašiny, která se s každou další deskou staví svůj chrám kultu deathmetalového monstra. Tihle pánové neumí natočit špatnou desku a na novince řádně přitlačili na pilu a opět servírují svou klasickou porci promyšleného tech brutal deathu. Jediná výtka snad směrem k zvuku nahrávky, který pochopitelně reflektuje trend strojových, chladných produkcí současnosti. Tahle kapela především živě dokazuje svoji neskutečnou sílu a jen škoda, že umění živé prezentace nechtějí dostat na desku. Malinko podezírám nedostatek financí a tím pádem i ‘obýváková’ produkce. Ale i tak je to prvotřídní jízda a vždy s radostí očekávaná kapela.
SATISFUCKTION - Leaver: To asi nejzajímavější z letošního roku si nechávám na konec. K tomuhle albu jsem si od prvního poslechu vytvořil doslova osobní vztah a s každým dalším poslechem propadám jeho kouzlu. Smekám před pány za tak nastavenou vysokou laťku hudební kreativity. Absolutně nezatížen podobnou hudbou, ze které by snad mohli autoři čerpat cítím asi nejvíc podobné toolovské nálady, u Satis s větším důrazem na jednodušší strukturu skladby a celkově větší popový výraz jejich soundu. Třešničkou na dortu je pro mne v našich končinách opravdu výjimečný úkaz v podobě zpěváka Broni Míky, který svým výkonem posouvá kapelu mimo mantinely naší republiky.
Marie Fišerová (LEVAG, Mazinarie zine)
TOP 3 KONCERTY:
22. 4. KALAALLIT NUNAAT + SINKS + FOTBAL - Bikeheart Centrum cyklistiky, Plzeň (pořadatelé GOOD BOYO booking): V Plzni je to s akcemi komplikovanější a na malé diy koncerty se už delší dobu nedaří najít stabilní zázemí. Good boyo ovšem loni na jaře objevili poklad v podobě Bikeheartu (přirovnala bych prostředím třeba pražskou Půlku, jen víc místa na hraní). Tehle koncert měl odstartovat dlouhodobější spolupráci a na první event to byl absolutně geniální počin. Jak to ale s nadšením bývá, kvůli sousedským neshodám to byl event i poslední.
30. 6. - 2. 7. Punxtreffen Zarch 23 - Liběšovice, Čárka (pořadatelé PUX23 a Hluch Crew): Už poměrně legendární dýchánek u Ivoška na statku, punk, metal i techno, projekce, pizza, kámoši a kámošky ze všech koutů republiky i dál. Hodně raw diy prostředí, atmosféra nepopsatelná.
8. - 10. 9. Hájenka vol. XII - Kovanice (pořadatelé O. Trtík, V. Dobiáš, Eva M.): ,,Poslední večeře v kruhu lidí, kterejm už je všechno jedno, jen si chtěj užít tenhle ostrov svobody a zapomnění. V čele s mesiášem, jehož krev je myslivec a jeho tělo guláš.’’
Hájenka je esencí diy metalového undergroundu. Stará hájovna, denní starosti daleko, dvě stage, jedna v lese, jedna na hájovně. Kde upadneš, tam spíš. Nakládaný tofu s česnekem cítím ještě týden potom.
TOP 5 ALB 2023:
Vybrala jsem jen CZ/SK alba, v tom si pořád držím největší přehled. Může to vypadat jako výběr kámošů, asi to tak i je, ale i přes tenhle fakt, vím, že zůstávám objektivní. Holt jste prostě dobří.
TALK=TROUBLE x FOKULAR - Silent Spring
BIBIONE - Quattro Formaggi
TOMÁŠ PALUCHA - Rauš
AHOJ - Stres
ZMAR - Napořád
František „Berry“ Březina (Telepatie zin, Magick Disk Musick records, Best Czech Vinyl Disk, Magick Musick fest, Sklizeň)
TOP 3 koncertů 2023:
PRONG – 21. 1. 2023 – Praha: Prong je pro mě zásadní kapela a nejpozději od dob "Cleansing" se ji ukláním. Svébytný, okamžitě identifikovatelný crossover – thrash – groove či industrial metal byl naživo v lednu ve Futuru přednesen přesně tak; aneb i tímto koncertním střepem zpečetil moji velkou náklonnost k téhle nonkonformní kapele.
Důkaz: https://youtu.be/1meAaAS4klA
WHIPLASH, THRASH NIGHTMARE – 13. 10. 2023 – Písek: Whiplash coby náhrada za Razor, tedy původně zamýšleného headlinera Thrash Nightmare 2023, byla minimálně adekvátní a pro mě rozhodně rovnocenná. Oprášil jsem dobovou desku "Ticket To Mayhem", naposlouchal dema 1984/1985 a rázem byl doma – v osmdesátkách speed-thrash metalu se vším všudy.
Důkaz: https://youtu.be/hq49HSUVbok
INCANTATION, ENTER THE ETERNAL FIRE – 22. 7. 2023 – Volyně: Incantation určitě nejedu desku po desce, ale tušil jsem, že naživo to bude jízda impériem smrtícího kovu. Jsou kapely, který mám velmi rád koncertně, byť nemám naposlouchanou jejich kompletní tvorbu. Incantation vládli prvorepublikovému koupališti ve Volyni prvoligovým deatmetalem s příměsí doomu a blacku.
Důkaz: https://youtu.be/2-cFvHbHTIo
Pod čarou nemohu nezmínit pro mě neméně silné koncerty (ve kterých jsem však nějakým způsobem zainteresován):
– ASMODEUS (35 let kapely a křest alba Pobřeží královny Marie) – 6. 10. 2023 – Klatovy
– FORGOTTEN SILENCE, MAGICK MUSICK 2023 – 17. 6. 2023, Čermná u Sušice – Bouda
– POVODÍ OHŘE, MAGICK MUSICK 2023 – 17. 6. 2023, Čermná u Sušice – Bouda
TOP 5 alb 2023:
Top 5 alb jsem v tomto případě pojal tak, jako bych míchal dohromady nejvyššíma kartama z domácích a zahraničních nahrávek 2023 a takhle to vyšlo – bez ohledu na pořadí, respektive následně seřazeno alfabeticky.
AUTOPSY – Ashes, Organs, Blood And Crypts: Netřeba se pitvat v deskách Autopsy, od comebackové Macabre Eternal (2011) je to opět výstavní přehlídka všeho stále čerstvě shnilého, čeho si chorobný smrťák metalista žádá zkostnatělou rukou Chárona. Průkopníci krás toho největšího hnusu opět přirozeně usedli na trůn morbidity a zvrácenosti, kde vládnou žezlem ozdobeným orgány a jablkem zalitým krví.
J.A.R. – Jezus Kristus Neexistus?: U 9. alba J.A.R. jsem se obával, že se zřejmě životní, minulý desce "Eskalace dobra" už nepřiblíží. Opak se stal pravdou, objektivně jsou obě rovnocenně silné, ale v souboji delšího odstupu asi nakonec přece jen zvízězí ta předchozí. To ovšem nijak nesnižuje vysoký kredit nového alba, kde například prvoplánové vulgarismy nakonec vůbec nevyznívají prvoplánově.
POVODÍ OHŘE – Místo odpočinku: V relativně krátké době již 3. album nezaměnitelných duchovních správců Povodí Ohře, tedy kapely nyní sahající od punk'n'rollových povodní až po baladu tůně. Výraz je tedy zase posunutý po řece dál, věřit lze stále každý tón a slovo a charisma kapely se neztrácí v dálce za obzorem.
PRONG – State Of Emergency: Vztah k této kapele jsem popsal u jejího pražského koncertu výše. Nová deska obsahuje přesně to, co fanoušek na Prong miluje. Jak můžete očekávat inovativní postupy od kapely, která se z inovativních postupů zrodila? Esence crossoveru vybroušená do dalšího diamantu.
OBITUARY – Dying Of Everything: Je rok 1990, v tramvaji spatřuju týpka v triku "Slowly We Rot" a lapám po dechu z kovového loga Obituary, ze kterého odkapává krev. Je rok 1991, ve škole spatřuju džísku s nádherným ručně namalovaným zádovým motivem "Cause Of Death" a už dávno lapám po dechu z toho, co tahle kapela hraje za death metal. Jak vlastním stylem a výrazem! Od těch dob jsem zkrátka lapený do loga svařenýho z ostří kos a s novou deskou nyní opět slavím okamžik, kdy jsem si kapelu poprvé zamiloval. Je tam znovu vše, aniž by bylo jakkoliv patrné stárnutí kapely. V týhle smrti je dokonalá jistota.
A pod čarou bez dalších komentářů alba, který jsem z povahy věci jako jejich vydavatel poslouchal absolutně nejvíc:
– ASMODEUS – Pobřeží královny Marie
– FORGOTTEN SILENCE – Vemork Konstrukt
– LLYR – Wings
Jan „Vajco“ Vajdečka (NULAJEDNANULANULA, Day After Records)
Koncerty:
BLINK-182 - O2 Arena, Praha
CULT OF FIRE - Brutal Assault, Josefov
DELVON LAMARR ORGAN TRIO - Night & Day, Manchester
Alba:
ANOHNI AND THE JOHNSONS - My Back Was a Bridge for You to Cross
BARBIE THE ALBUM - Soundtrack
BLINK-182 - One More Time...
ISIS - Mosquito Control / The Red Sea
SANGUISUGABOGG - Homicidal Ecstasy
Michal „Skulda“ Skulina (SHEEVAYOGA, LICKSPIT, ŸPERITIFF, KULMA, Napalmanach zine)
Top desky:
SQUID PISSER – My Tadpole Legion LP: Debutní deska původně dvoučlenného projektu kytarového a vizuálního čaroděje Tommyho Meehana z DEAF CLUB/CANCER CHRIST a bubeníka Setha Caroliny ze STARCRAWLER. V celkem 9 sonzích se duo hravě pohybuje mezi power violence, hardcore punkem, noise rockem, matchcorem i garage punkem. A psát duo také není úplně přesné, neb skoro každý song má jiného hostujícího zpěváka a naživo hrají v 5. Z pěvců zmíním Yasuko z MELT BANANA, Meghan z PUNCH, Joey Karam z THE LOCUST. Část bicích partů nahrával John Tardy z mathrockových TERA MELOS. Výsledek je fenomenální galimatyáš, někde mezi THE DILLINGER ESCAPE PLAN, DEAD KENNEDYS a LIGHTING BOLT s vizuální stránkou jak SLIPKNOT na LSD.
STRESS POSITIONS – Harsh Reality LP: Další počin z 31G records. Justin Pearson moc klasické hardcore punky nevydává, tak mi bylo divné, že na jeho labelu vyšlo právě toto právě tohle seskupení z Chicaga. Po dvou posleších jsem jednak zamiloval a zároveň se i přestal divit. Rychlý limpwristovský hardcore punk je zde zvěčněn se skrytými nápady, mikro infúzemi shoegaze a dalších stylů a v hodně rafinované podobě.
INTERPUNKCE – Nenávidět srdcem, milovat nožem EP: Jedna z nejagresivnějších a nejenergičtějších hardcore/punk desek za poslední dobu. Pražským drzounům se podařil počin, který vás nutí prohodit gauč zavřeným oknem.
OCTOPOULPE – Alt 164: JP je Francouz, který kdysi hrál v ESCARRES, MY MAN MIKE a bůhví kde ještě. V roce 2015 během svého dlouhodobého pobytu v Koreji se rozhodl nezatěžovat se nějakými spoluhráči a stvořil projekt OCTOPOULPE, kde obsluhuje všechno sám. Před pár lety se přestěhoval do Mexika, kde loni nahrál své třetí album, které pokračuje v nastoupeném směru. Mathrock a hardcore punk s ostrým zvukem, výbornými nápady a neustálými změnami. Vřele doporučuji shlédnout OCTOPOULPE naživo, kde JP zpoza bicích ovládá kytary, světla i projekci a díky svému šoumenství jde o něco mezi koncertem a kabaretem.
AHOJ – Stres: Debutní 7“ téhle nesmírně aktivní a sympatické partičky zo Slovenska, dislokované kolem trnavského klubu Kubik. Nadšenecký pozitivní hardcore punk s nádechem emo violence a blackmetalu.
Pod čarou bych ještě zmínil poslední album španělských CONVULSIONS, což je poctivý kus gridndcorové roboty, český avantgardně surrealistický punk KURVY ČEŠI a jejich Šnečí Med a autentický devadesátkový powerviolence SKIPLIFE na eponymním sedmipalci z produkce 625 thrash.
Top koncerty:
DRŤ @ Baška - Undergound: DRŤ je volné, občas improvizační, občas sevřeně secvičené free jazzové těleso ze Slovenska. Na den studentstva hráli pod Beskydami v Bašce, v nenápadném klubu „Underground“, který má silnou atmosféru 90. let. Už předskokan CTIB nasadil laťku hodně vysoko, ale to, co předvedla DRŤ v kolaboraci se skoro osmdesátiletým slovenským lidskoprávním aktivistou Fedorem Gálem, z toho šla husí kůže. Free jazz ve všech možných podobách, do něhož Fedor deklamoval vzpomínky na narození v koncentračním táboře, na rok 1968, na rok 1989, na setkání s undergroundem, o síle ostrůvků pozitivní deviace. Až se slzy draly do očí.
Battle TERMINATOR X vs. LILIXELBE @ Fluff Fest, Rokycany: Battle pro mě patří k tomu nejlepšímu na Fluff festivalu. Ovšem letošní sestava proměnila jak pódium, tak místo pod pódiem v jednu obrovskou rozjuchanou bitevní scénu. Obrovské nasazení, nepolevující tempo, členové obou kapel skákající v pauzách šipky mezi lidi. Parádní vystoupení.
MARNE, DNO, ADACTA, UNREST, KOITU-SS - Zkušebna Art Club Frýdek: Moje první návštěva v punkovém doupěti ve městě, které nějak bohatou hardcore punk scénou neoplývá mi vyrazila dech, ani ne tak výkony kapel, (i když všechny předvedly zabijácké sety a o bubeníkovi mladé lokál crust úderky UNREST ještě uslyšíme), ale atmosférou, která mě vrátila o mnoho let zpátky, kdy mladickou energií sršelo i okolí i já. Náctiletí punkáči v ultrapogu pod pódiem a podílející se na kontrakultuře na totální periferii.
Petr „Hrom“ Hromádka (NÁV, Low Resolution studio)
Koncerty chronologicky:
IMPERIAL TRIUMPHANT v Underdogs
CROWBAR, CONVERGE, ZEAL & ARDOR, PERTURBATOR, WIEGEDOOD, BELL WITCH, MISTHYRMING na Brutal Assault
YEAR OF THE COBRA ve Slawonicích
Desky bez pořadí:
GREAT FALLS - Objections Without Pain
YEAR OF THE KNIFE - No Love Lost
BLUT AUS NORD - Disharmonium - Nahab
FABRICANT - Drudge to the Thicket
THE LORD & MARTHE - The Eye of Destiny
Jan „Korej“ Roman (Metalshop TV, Korejsky Metal Blog)
TOP5 ALBA:
1. ORBIT CULTURE - Descent - Je to velkolepé, je to atmosférické, je to groovy, je to riffově ultra-nařachané, občas z toho zní Metallica, možná trochu Gojira a hodně severská škola. Orbit Culture mi poskytují vše, co si představuju od echt povedené metalové desky v roce 2023. A možná i něco navíc.
2. BEARTOOTH - The Surface - Mimořádně lahodné spojení místy až popových refrénů/melodií s explozivním a pozitivní energií natlakovaným metalcorem. Vysoká škola kvalitního songwritingu: Jednou něžné a načančané, pak rychlé a zběsilé, v každém svém odstínu však maximálně zábavné!
3. WARGASM - Venom - Aneb The Prodigy a Limp Bizkit maj děcko. Ortodoxním metlám z toho jistojistě vyraší kopřivka, nu metal kids, kterým už roky chyběl fresh zástupce jejich milovaného subžánru, si naopak budou spokojeně mlaskat. Teda... já si mlaskal.
4. IN FLAMES - Foregone - Fúze "old-school" In Flames s In Flames, které jsme měli možnost slyšet na posledních několika deskách, dopadla nad očekávání dobře. Své si tam najdou milovníci valivých riffů, hitových linek i hudební školy z města Göteborg. The Halo Effect, zdá se, fakt zafungoval a teď se nám tady předhánějí dvě kapely jedné krve, obě ve formě. Super!
5. METALLICA - 72 Seasons - Jsem rád, že tady pořád jsou a že tvoří. Je to bezchybné? Není. Klasicky úúúúkrutně dlouhé? Jo. Nic to ale nemění na tom, že i tentokrát tam jsou vyloženě epesní momenty ("Shadows Follow" nepokrytě miluju, "72 Seasons" je otvírák jak víno, "Room of Mirrors" skrytý hevíkový klenot, mohl bych pokračovat...) a celkově z toho mám pocit větší soudržnosti a komplexnosti než z předchozího "Hardwired". Metallica nemůže za ničí posranej život! (vtip, nebijte mě)
TOP3 KONCERTY:
BRING ME THE HORIZON - Sportovní hala Fortuna – Praha: I dnešní metalová omladina potřebuje svoje Linkin Park. Po rozháraném, nešťastném a místy až kabaretně působícím výstupu na Rock For People 2019 přijel v roce 2023 do Prahy nefalšovaný a soustředěný globální headliner, který láká (a bude lákat) k metalu masy.
ZEAL & ARDOR - Brutal Assault 2023: Manuel Gagneux stoupá v extrémně metalové hierarchii na absolutní vrchol. Jeho koncert na loňském Brutalu, to byla zhmotněná katarze - gospel, soul, blues, zdmi pevnosti rezonující spirituály i ryzí hněv pekelný. Black metal worship.
IRON MAIDEN - O2 Arena – Praha: Asi už bylo načase, abych se po třicítce odpanil. Myšleno koncertně a ve vztahu k Iron Maiden. A lepší příležitost, než jakou Mejdni nabídli v květnu, kdy na sebe v O2 Areně mimořádně funkčně naroubovali to nejlepší z aktuální desky "Senjutsu" a jejich 80s majstrštyku "Somewhere in Time", jsem si zřejmě vybrat nemohl. Když navíc vychytáte místa doslova jen pár metrů od Bruce, je radost dvojnásobná!
