Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To, co na rok staré kazetě „Smrtci“ udělalo lehký průvan, nyní otevírá stavidla vichřici, která působí na domácí černěkovové scéně ryzí zkázu. NÁV tak dostávají tak svému jménu, které označuje staroslovanské podsvětí, případně démona, jenž je zrozen nečistou smrtí.
„Arcizlo“ si uchovává primitivní tah, poháněný mohutným severákem, a o poznání lépe pracuje s koncepcí skladeb, které jsou promyšlenější a obratněji vysoustružené. Stále to ale smrdí sírou a kouřem, jen zvuk je čistší a ostřejší. Ačkoliv tu najdete spoustu dřevních elementů, je „Arcizlo“ o něco otevřenější dalším vlivům, podtrhujícím fakt, že těsto svých pekelných bohů, ve kterých se vzhlíží, NÁV hnětají svými vlastními pohyby a pečou ve vlastní kuchyni. Ačkoliv si pohrávají s žánrovými klišé, výsledek zní působí svěžím a spontánním dojmem.
Klipovka „False Messiah“ je novým věrozvěstem v tvorbě, která obsahuje rigidní blackmetalový riff a výborný nápad s trochu mumlanou, ale co se týče kadence přímo kulometnou modlitbou. Marně vzpomínám na dobu, kdy jsem slyšel blackmetalovou skladbu s hitovějším potenciálem. Tady NÁV řízli do živého. Citelně je znát i to, že kluci si se skladbami více pohráli po stránce aranžmá, najdete tu party velmi nenápadně podmáznuté klapkami nebo jiným způsobem. Není to přitom nic, co by vystavovali na odiv, jde o spíše o preciznější práci na pozadí. Tady mám pocit, že kapela nechtěla nechat nic náhodě a je si vědoma toho, že prvotina „Smrtci“ vzbudila u mnohých očekávání věcí příštích. „Arcizlo“ i díky tomu dříve nastavenou laťku směle přeskakuje.
Obecně jde říci, že deska má mnohem pečlivější zpracování, než debutová nahrávka. Ať už jde o vícehlasy, již zmíněné něžné zapojení kláves nebo ještě jemnější protkání žesťovou linkou v „Lost Kingdom“. Zvuk z Hromyho Low Resolution řeže přesně tak, jak má a někoho by možná mohlo zmást jméno Davida Zemana u masteringu. Ačkoliv se David v současnosti věnuje ponejvíce KALLE, jeho záliba v pekelných deskách není zapomenuta a péče obou dvou dokázala „Arcizlo“ katapultovat na jednu z řemeslně nejprecizněji ošetřených desek domácího černokovu.
Sestava zůstává stejná, ale už se tolik nešpekuluje, jaký obličej se pod černou hadrou vlastně nachází. Ivarg udělal svým přestupem záslužnou věc a duo Hrom & Herm mi zase potvrdilo teorii, že ať tihle dva sáhnou na cokoliv, tak jim to půjde. Ať je to pop, sludge, postrock nebo country, tak se jim pod rukama mění pískovec v diamanty té nejvyšší jakosti.
Jediné, co lze dílu vytknout, je, že ještě není na asfaltu. Grafické zpracování je parádní a je naprostá neúcta k jeho autorce, že dosud neexistuje také na velkém formátu. A opravdu bych si nedělal hlavu s tím, jestli se nejryzejší černý kov roku 2020 prodá. Prodá. A kdybyste potřebovali ještě další radu, tak splatter vinyl v barvách obalu by se k tomu hodil nejlépe.
1. March Towards the Dying Sun
2. False Messiah
3. Shadow of Man
4. Hang the Saints
5. Fallen
6. Lost Kingdom
7. The Enabler
8. Gaia
9. Looking Into Abyss
10. Pick Your Poison
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.