Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
https://www.instagram.com/ondrahelar/
Nojoblíbenější filmy: K-PAX; Muž, který sázel stromy
Třetí série jednoho z nejlepších superhrdinských animáků současnosti je tady a mohu s radostí konstatovat...
Od počátku to byl film založený na looserech. Týmovka, kterou možná nebudete mít moc rádi. Béčkoví a céčkoví “antihrdinové” v týmovce typu Avengers.
Na poslední desce mají kolaborace, ze kterých se mi zatočila hlava. Vedle MY CHEMICAL ROMANCE a THE GARBAGE jsou tam THOU, MELT-BANANA...
Další akce v plzeňském půlskleníku. Tentokrát headlinovaná šílenou norskou noiserockovou dvojkou BARREN WOMB.
Máme před sebou skrytý diamant zakutaný hluboko v kanálech streamovací platformy Max z produkce Adult Swim. Pod celým projektem jsou podepsaná dvě zajímavá jména...
Cestou do Starého Plzence si všímám, že lidi staví májky, načínají lahváče a hledají ženské s bradavicí na nose.
"Kdyby nebyly války, tak by nebyl ani crust!" aneb mezigenerační dialog na téma powerviolence a mezi slezskými teenagery a regionálním kmotrem Scény. Skoro šest minut, ale ostrých a rezavých jako máloco. Super domácí debut.
EPčko. Dvě skladby. Skoro dvacet šest minut. „Heden“ je minimalistických něžných deset minut a následně romantizující válec s éterickckou vokální linkou. Song „De Toorn“ stejný koncept. Jen na konci valivější a apokalyptičtější. Standard bez překvapení.
Nové album náladového buldozeru ze Seattlu je trochu uhlazenější než předchůdce z roku 2019, ale to neznamená, že by skupina rezignovala na ohlodané hutné riffy na pomezí doom metalu a stoneru. Jen je trochu přístupnější, víc hitové a víc rock´n´roll.
Slezská odpověď na MANON MEURT. Debutní EP je epickou a současně průraznou náloží shoegazových ploch i riffů (!), nad kterou se pohybuje zamlžený dívčí vokál koketující s dream popovými polohami. Za mě jeden z domácích top objevů uplynulých měsíců.
Opět se to povedlo. Spojení sofistikovaného disonantního extrému a atmosféry. Čím víc to poslouchám tím víc mě to baví. Jen málo současných metalových kapel si vytvořilo tak originální zvuk a styl.
New wave of czech powerviolence. Renesance žánru. Tentokráte bez kytary, jen basa, bicí řvaní. Hra bez pravidel. Trochu punk a emo. Dost špína. Dost usazené ve středních tempech. Ale nevadí to.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.
Hodně usedlé a dá se říci že z velké části i líné album pro páprdy. I tak by se dala "Ostraka" charakterizovat. Chybí nějaký výrazný hit, ale i tak mi tahle deska připadá příjemná. Asi už jsem vážně starej.
Tak po létech ignorace si letos dáme společně alespoň to kafé. Nečekejte příliš mnoho změn, PELICAN se o ně ani nesnaží. Tentokrát to ale má celkem i nápad a děj a album tak pěkně plyne a nenudí. Je to sice udržovaná, ale v zásadě příjemná a nenucená.
Polovina sestavy pochází od Francouzů SETH. Jedná se tedy o black metal, ale trochu jiný. Je to svižné a dynamické se znatelným deathmetalovým nádechem. Dobré především v místech, kde se náležitě sype, což je většina alba.
Druhé album španělského tria a další velký skok vpřed. Epický a dramatický death metal, který vás díky rozumně zvolené stopáží dostane svým sevřeným pojetím a sugestivní atmosférou. Horký temperament se snoubí s promyšlenou kreativitou a dějí se věci!
Holanďané se vzdalují svým thrashovým kořenům a i díky syntetickým vrstvám se dostávají až kamsi k pompéznímu symfo black metalu. Živelný thrash přístup zůstal, ale je do značné míry překrytý komplexnější metalovou variabilitou a klasickou progresivitou.
Logický komerční tah Sony a zároveň krásný dar pro ty, kteří tenhle mysteriózní a v mnoha verzích existující set určený původně pro film zbožňují jako nejlepší živák kapely. Steven Wilson se o to hezky postaral a live verze “Echoes” zůstává skvostem.
