K totálně efektnímu a naprosto vysávajícímu „prodeji“ současné formy a potence libovolného hudebního tělesa neexistuje určitě jednodušší návod, než vydat „živou“ nahrávku. Záznam koncertu jistojistě nestojí tolik co nahrávání v profesionálním studiu, vymýšlet a skládat také není příliš třeba (všechno podstatné už přece bylo vymyšleno a složeno), takže proč tedy ne, zvláště když vydávající kapela existuje už  nějaký ten pátek, v rámci něhož jí už čas na podobné nastavení diskografie nikdo nemůže upřít. Podobným způsobem určitě přemýšleli GAMMA RAY stále ještě v sestavě Hansen, Schlächter, Rubach a Nack v průběhu roku 1995 na turné jednoduše nazvaném „Land Of The Free Tour ´95“, a protože od myšlenky v takových případech není k činu nikdy daleko, objevilo se na trhu v průběhu roku následujícího koncertní album „Alive ´95“. Skalní fanoušek samozřejmě zajásal, nastartoval a provětral prkenici, nám ostatním pak raději nezbylo než pokusit se na nahrávku podívat malinko střízlivějším zrakem, potažmo ušima.

Že živé hraní odhaluje ve studiu pečlivě uschované a zaretušované nedostatky není myslím třeba zvlášť zdůrazňovat, důležitější je spíš to, že právě tahle skutečnost se GAMMA RAY stala na tomhle albu osudnou. A ani ne tak GAMMA RAY jako celku (čistě hudební složka je bezpochyby zahrána s přehledem a předpokládanou profesionální rutinou), jako spíš muži za mikrofonem, kterým byl pochopitelně samotný Kai Hansen. Nechám stranou, zda si v sólovém zpěvu ukrojil či neukrojil příliš velký krajíc (pro opravdový studiový záznam ostatně nic z toho, co zde bude napsáno, neplatí), protože nesmím zapomenout ani na to, že i jisté „nesrovnalosti“ se u živého alba cení, především pak pro sám ten fakt, že skupina posluchače ničím nešidí a představuje se mu taková, jaká doopravdy je. Ale je naprosto zřetelné, že Kai si na mnoha místech není intonačně vůbec jistý, a to především ve skladbách z tehdy aktuálního alba, jako „Rebellion In A Dreamland“, „Land Of The Free“ či „Man On A Mission“, kde si dokonce jako zodpovědný sólista situaci zlehčuje málem neslýchaným způsobem – v pomalé pasáži „ … take my hand and you will see, the mirror of your destiny…“ přenáší původně naordinovanou náladu okamžiku a podtext do zbytečně připitomělé pózy, jenž mu jen (s)prostě a jednoduše ulehčuje její odzpívání. Na jeho obhajobu je však třeba uvést, že kolikrát není slabý jen on sám, ale slaboučké jsou i všechny sbory, které by ho měly podržet (viz. třeba znovu zmíněná „Rebellion In A Dreamland“, ale i další). Naopak překvapivě lépe si Kai poradil s věcmi po odejitém - odešlém Ralfu Scheepersovi (i když ani tady to není žádná sláva, což si můžete lehce ověřit na skladbách číslo 14. až 19. z druhého, víceméně bonusového CD, na kterém se živě o hodně lépe snaží právě Scheepers) a takové „Space Eater“ či „Tribute To The Past“ se s jeho zpěvem poslouchají docela příjemně. Nedoporučuji ovšem, pokud byste získali podobný dojem jako já, si vzápětí v play listu vyhledat „Heal Me“, protože tyhle pozitivní myšlenky by vás hned potom mohly přejít (nic ve zlém, Kai).

Jinak ale není třeba v drážkách obou CD nějak zběsile přeskakovat, protože výběr i samotné pořadí odehraných skladeb byl zvolen celkem citlivě a zodpovědně, nechybí zástupci všech dosavadních alb a v rámci nich ani žádné zásadní kousky (snad kromě „Heaven Can Wait“, „One With The World“ a jmenovkyně „Gamma Ray“), a samozřejmě je přítomna i obligátní vzpomínka na zašlou slávu HELLOWEEN v podobě „Ride The Sky“ a „Future World“. Jejich zařazení je sice důležité zejména pro zvýšení sběratelské hodnoty alba, ale nepřehlédnutelný je i vliv těchhle skladeb na publikum. Ve chvíli, kdy se ozvou, lidská masa pod pódiem rázem zešílí o dalších padesát procent navíc, a stoprocentně neznám muzikanta, kterému by to nelichotilo. U bývalého člena slavné dýňové formace jsme si na to navíc už prostě zvykli a nikdo z nás by na tom určitě nic neměnil. Když totiž do pekla, tak minimálně na pořádné dýni, ne-li na svištivém proudu ultra metalových „Gamma“ paprsků, a čert vem, že nás ten ušní průplach místy pěkně vykráká za nositele sluchu. Stanou se kolikrát daleko horší věci.