Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Montrealská trojka BIG|BRAVE před šesti rokama zakotvila pod křídly vydavatelství Southern Lord a od té doby vnáší svěží vítr do bažinatého žánru. Vždy se snažili více experimentovat a nezapadat do nějaké šablony. Jejich hudbu lze popsat jako hrubozrnný sludge metalový monolit, který neustále utíká do jiných žánrů. Tu ke dronovým hlomozům, které někdy přerůstají až v ambientní plochy, jindy mění směr ke stonerovým riffovým stěnám. Střední až pomalá tempa tu prosvěcují hlavně ženské vokály, které dříve byly spíše řvané a volané a nyní občas působí jako trochu extrémnější islandská čarodějka Björk.
Přitom to mohlo dopadnout úplně jinak. Původní záměr zdaleka nebyl v hrubé hlasité kapele. Experimenty s ambientní hudbou hranou na akustické nástroje utnula rozbitá akustika. Tento bod byl kapele a hlavně kytaristce Robin Wattie osudný. Místo někdejších křehkých hudebních ploch tu stojí elektrické kvílející monolity, které zní jak repetitivní vlnobití v nespoutané bouři. Přes brutální sound kytar ale stále prosvítá jemnost, kterou Robin dokáže do BIG|BRAVE vetkat. Hlavně přes vokály a místy i přes umírněnější nástrojové plochy. To byly základy, na kterých BIG|BRAVE povstali a stále z nich těží. Směs hlasitého, umanutého ale i velmi citlivého přístupu místy odkazuje až někam ke SWANS nebo GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR. S těmi mimochodem sdíleli společné koncerty.
BIG|BRAVE jsou svým způsobem kapela, která i ve třech dokáže vyvinout obrovský tlak. Často pracuje s riffy, které jsou ohlodané na kost, a ve výsledném efektu hraje velkou roli mohutný zvuk. „Vital“ vás jím zaplaví. Je jako soptící vulkán. Spousta dusivého kouře, hektolitry rozteklé lávy. Je v nich primitivní pradávná síla. Něco apokalyptického. Hřmící zvuk, ve kterém jsou závany té nejniternější poetiky. Smrad síry a vůně fialek.
Další částí skládačky jsou texty, často velmi metaforické, ale jsou i výjimky, které jsou velmi konkrétní a osobní. V „Half Breed“ se Wattie odkazuje ke knize esejí od Alexandra Cheeho, který prozkoumává osudy míšenců napříč různými kulturami. Není to náhoda. I Wattie je sama míšenkou. Je v tom osobní zpověď i sebejisté vyjádření. Nedávná změna na postu bubeníka nijak nečeří styl, který vybudovali. Naopak „Vital“ je potvrzením, že BIG|BRAVE půjdou cestou, na kterou se vydali před sedmi lety na desce „Feral Verdure“. Od těch dob je nejcitelnější změna poznat ve zvukovém opracování a v touze vyjadřovat se stále brutálnějším a také minimalističtějším způsobem.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.