Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtvrté album virginských mistrů kytarové rašeliny INTER ARMA navazuje na to nejlepší, co se jim v uplynulých dvanácti letech podařilo postavit ze spojení černého kovu, sludge, psychedelie a death metalu. „Sulphur English“ je snad ještě temnější a hutnější než jeho předchůdce, má potřebnou všeobjímající velkorysost ve zvuku a současně i přirozenou syrovost a dopřává si dostatek času na to, aby mohla posluchače pozvolna umačkat ve své náruči. Více jak hodinová nahrávka ukrývá devět kompozic, které krom intra a intermezza nepodlezou šestiminutovou stopáž.
Ačkoliv se může znát, že se tu kombinuje celkem dost žánrů, tak výsledek je poměrně stabilizovaný a má naprosto jasno v tom, jak s posluchačem pracovat. Přesně ví, kdy chce být ambientnější a kdy umazat umolousaným bažinatým death-doom metalem, ve kterém se přeřadilo na nejnižší rychlostní stupeň. Chvílemi to zní jako by se do sebe ve velmi pozvolném tempu vpíjeli DEATHSPELL OMEGA, SWANS a DODECAHEDRON.
„Sulphur English“ je povětšinou postaveno na plochách, se kterými si bravurně pohrává rytmika. Bicí dávají znepokojivé atmosféře kytar potřebnou dynamiku a jsou rozhodně prvkem, na který se vyplatí zaměřit. Většina ambientně pojatých ploch dává okusit zcela nepoznaný pocit úzkosti a zmaru. V tom je tahle smečka nedostižná. Je to jako cvičit jógu uprostřed inferna. Rozšíří vám nosní dírky jen proto, aby s vámi mohla praktikovat holotropní dýchání uprostřed sopky. V tom je atmosféra zcela pohlcující a já si za posledních pár měsíců příliš nedokážu vybavit kapelu, která by vydala tak omamné album.
Pokud jde o sestavu, tak INTER ARMA před nedávnem už podruhé vyměnila baskytaristu, ale zbytek kapely je stabilní a pevně semknutý. I to je na nahrávce znát. Kytaristé se vzájemně disharmonicky proplétají a bubeník T.J. Childers přesně ví, kdy má sešlápnout nohu s plynem a kdy nechat hudbu volně dýchat.
INTER ARMA od svého devět let vzdáleného debutu udělala s každým albem celkem malý krok. Když ale po letech poslouchám „Sundown“, uvědomuji si, jak velký kus cesty tato richmondská sbírka ušla. Jejich zvuk je nyní mnohem osobitější, kompaktnější a semknutější. „Sulphur English“ je další částí evolučního řetězce, jenž směřuje dál tím správným směrem.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.