Rok 1984 byl pro heavy metal nepochybně velmi důležitým, vždyť heavymetalová revoluce v té době vrcholila. V onom roce vzniklo mnoho slavných kapel, z nichž mnohé, které fungují až dodnes, mají na kontě kolikrát i několik živě nahraných alb. Namátkou třeba CANDLEMASS (pět), STRATOVARIUS (pět) nebo RAGE (čtyři). Jak smutně vedle toho zní příběh tuzemského TITANICu, který, ač zrozen ve stejném roce a disponující bezpochyby stejnými kovovými kvalitami, si svůj první živý záznam na své konto připisuje až letos, tedy v čase svých dvaatřicátin, po pohnuté historii, pošramocené především zavilou komunistickou bestií a vším, co odepřela českým, moravským a slovenským zemím.

Ale dost nářků (které si nicméně v podobných souvislostech neumím odpustit), přejděme k současnosti. Ta se v případě brněnského parníkovitého tělesa, jak už bylo naznačeno, nese ve znamení živého záznamu „Metalovej svátek živě“, a přináší vskutku šťavnatý a radostný pohled na aktuální akcie kapely. Tu v mezičase za bicími definitivně posílil Martin „Marthus“ Škaroupka (jinak samozřejmě CRADLE OF FILTH) a formu, kterou představila na posledním studiovém albu „Double Time“, si zjevně přenesla také na koncertní pódia, o čemž čerstvá nahrávka vypovídá víc než přesvědčivě.

Nahrávalo se v prosinci loňského roku na 5. ročníku Metalových Vánoc v brněnském klubu Semilasso a záznam zde pořízený je vskutku hodný přízviska „pravý metalový koncert“. Na ploše téměř osmdesáti minut stihne TITANIC přehrát celý svůj legendární debut „Metal Celebration“ a některé další vybrané skladby, přičemž výsledný dojem je naprosto devastační. Mimořádně povedený zvuk, který ovšem nepostrádá jakousi živelnou „neučesanost“, perfektní instrumentální výkony a podobně skvělý a přesvědčivý výkon Zdeňka Černého za mikrofonem. Za zvláštní zmínku stojí i obsluha bicí baterie, protože z nahrávky doslova vyčnívá, jak moc jí (a kapelu samotnou) „Marthus“ nakopává k lepším a ještě lepším výkonům (za všechny třeba skvělá neoriginální sypačka v „Ábelovi“).

Když si k tomu přidáte i poměrně bohatý booklet, plný fotografií a především textů ke všem zaznamenaným skladbám (což vlastně rovněž splácí jeden z dluhů kapely vůči jejím fanouškům), je jasné, že onen „metalovej svátek“, vzývaný v názvu alba, se v jeho řádcích skutečně odehrává, a že TITANIC mají zatraceně na to, aby nám takových svátků zařídili ještě víc. Koneckonců, napovídá tomu i nálada, která se kolem skupiny v očekávání říjnového klubového turné vznáší, a která mi silně připomíná onu příchuť roku 1989, kdy album „svátečního heavy metalu“ vyšlo původně a rázem ho bylo všude plno. Doražte do klubů, až k vám přirazí brněnský metalový parník, zcela jistě to bude stát za to. „Metalovej svátek živě“ na to!