Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok 1984 byl pro heavy metal nepochybně velmi důležitým, vždyť heavymetalová revoluce v té době vrcholila. V onom roce vzniklo mnoho slavných kapel, z nichž mnohé, které fungují až dodnes, mají na kontě kolikrát i několik živě nahraných alb. Namátkou třeba CANDLEMASS (pět), STRATOVARIUS (pět) nebo RAGE (čtyři). Jak smutně vedle toho zní příběh tuzemského TITANICu, který, ač zrozen ve stejném roce a disponující bezpochyby stejnými kovovými kvalitami, si svůj první živý záznam na své konto připisuje až letos, tedy v čase svých dvaatřicátin, po pohnuté historii, pošramocené především zavilou komunistickou bestií a vším, co odepřela českým, moravským a slovenským zemím.
Ale dost nářků (které si nicméně v podobných souvislostech neumím odpustit), přejděme k současnosti. Ta se v případě brněnského parníkovitého tělesa, jak už bylo naznačeno, nese ve znamení živého záznamu „Metalovej svátek živě“, a přináší vskutku šťavnatý a radostný pohled na aktuální akcie kapely. Tu v mezičase za bicími definitivně posílil Martin „Marthus“ Škaroupka (jinak samozřejmě CRADLE OF FILTH) a formu, kterou představila na posledním studiovém albu „Double Time“, si zjevně přenesla také na koncertní pódia, o čemž čerstvá nahrávka vypovídá víc než přesvědčivě.
Nahrávalo se v prosinci loňského roku na 5. ročníku Metalových Vánoc v brněnském klubu Semilasso a záznam zde pořízený je vskutku hodný přízviska „pravý metalový koncert“. Na ploše téměř osmdesáti minut stihne TITANIC přehrát celý svůj legendární debut „Metal Celebration“ a některé další vybrané skladby, přičemž výsledný dojem je naprosto devastační. Mimořádně povedený zvuk, který ovšem nepostrádá jakousi živelnou „neučesanost“, perfektní instrumentální výkony a podobně skvělý a přesvědčivý výkon Zdeňka Černého za mikrofonem. Za zvláštní zmínku stojí i obsluha bicí baterie, protože z nahrávky doslova vyčnívá, jak moc jí (a kapelu samotnou) „Marthus“ nakopává k lepším a ještě lepším výkonům (za všechny třeba skvělá neoriginální sypačka v „Ábelovi“).
Když si k tomu přidáte i poměrně bohatý booklet, plný fotografií a především textů ke všem zaznamenaným skladbám (což vlastně rovněž splácí jeden z dluhů kapely vůči jejím fanouškům), je jasné, že onen „metalovej svátek“, vzývaný v názvu alba, se v jeho řádcích skutečně odehrává, a že TITANIC mají zatraceně na to, aby nám takových svátků zařídili ještě víc. Koneckonců, napovídá tomu i nálada, která se kolem skupiny v očekávání říjnového klubového turné vznáší, a která mi silně připomíná onu příchuť roku 1989, kdy album „svátečního heavy metalu“ vyšlo původně a rázem ho bylo všude plno. Doražte do klubů, až k vám přirazí brněnský metalový parník, zcela jistě to bude stát za to. „Metalovej svátek živě“ na to!
1. Ďábelská mumie
2. Mistr čas
3. Chaos 20. století
4. Netvor AIDS
5. Figurína
6. Hráč
7. Zrcadlo
8. Chlapi sobě
9. Ábel
10. Tchýně
11. Démon
12. Bludnej kruh
13. Železná panna
14. Simulant
15. Metalovej svátek
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.