Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nebývá zvykem vydávat živá alba nějak často, ovšem v případě brněnského TITANICu je aktuálně situace poněkud jiná. Sotvaže totiž před dvěma roky vydal nové album „Soumrak Titánů“ a stihl odehrát pár koncertů na jeho podporu, začaly se v jeho životě dít nemilé věci. Nejprve jeho palubu opustil dlouholetý kytarista Georgi „Džoro“ Enčev (aby se naplno věnoval JEREM.I), za nějž hbitě naskočil Marek „Ashok“ Šmerda (samozřejmě Marthusův souputník z CRADLE OF FILTH), aby následně onemocněl baskytarista Milana Hanák, který své diagnóze bohužel podlehl těsně před koncem roku 2019 a také těsně před výročním koncertem v domácím Semilassu, kde kapela měla oslavit pětatřicet let existence.
Onen koncert se tak rázem stal velmi důležitým z logicky naprosto jiného důvodu. Milanovy party převzal Milan Vajgrt (jinak DOGMA ART), který jej již nějaký čas živě zaskakoval, a původní plán na natáčení DVD se změnil v plán na prostou vzpomínku na jeden z pilířů TITANICu, bez nějž by kapela dnes možná již vůbec neexistovala. A proto, aby ona vzpomínka jen tak nezmizela v nemilosrdném toku času, rozhodla se kapela celý koncert nahrát alespoň bez obrazu a jeho záznam vydat ve striktně limitované edici 300 kusů. Tak tedy přišel na svět „Soumrak Titánů živě“ a proto si TITANIC čtyři roky po vydání „Metalového svátku živě“ (a po pěti létech a jednom dni na totožném místě, abychom byli úplně přesní) připsal na své konto další živák.
Nehovořme ovšem o regulérní součásti diskografie, ale spíše o bonbónku pro všechny skalní fanoušky, bonbónku pochopitelně tak trochu s černým páskem přes obal. Obsahuje kompletní záznam zmíněného koncertu, pouze následně zmixovaného ve studiu Shaark, a dále nijak více neupravovaného. V hlubokém stínu smutné události na něm TITANIC vystoupil hned se dvěma novými členy, ale spíše než empatickému rozjímání se plně věnoval tomu, co je mu nejpřednější – pořádnému metalovému nášlehu. Vždyť je to také koneckonců jeho podstata a jak se v podobných případech říkává, Milan Hanák by to určitě jinak nechtěl.
Posluchače proto přenese na prkna brněnského Semilassa a nenechá ho na pochybách, že přes všechny trable je TITANIC aktuálně stále koncertní kapelou jako hrom. Všechno (včetně zvuku) sedí, kde má, Zdeněk Černý si je za mikrofonem až na výjimky obdivuhodně jistý a zkrátka a dobře z kapely sálá taková energie, jakoby snad vůbec nebyla zkoušená ranami osudu. A vůbec nejsymboličtější je to zřejmě v „Hnusné smůle“, rázné skladbě z druhého alba „Ábel“, jejíž zařazení se vlastně tak nějak samo nabízelo.
Doba koronavirová, na jejímž úplném začátku album vyšlo, mu dokonce poskytla jistou výhodu: v časech, kdy koncerty skončily ze dne na den a živá hudba se dala prakticky jen streamovat, byl podobný kousek jistě vítaným zpestřením produkce domácích přehrávačů. No, a pokud v nejbližších dnech na TITANIC vyrazíte osobně, když už se to smí, vemte jed na to, že vás čeká stejně energický zážitek, jako v drážkách tohoto cédéčka. Co tě nezabije, to tě posílí, zdá se…
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.