MAJESTICA - Power Train
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O tom, že plány a naděje nejsou žádné dogma, by Libor Matejčik mohl dozajista vyprávět dlouhé hodiny. Když už bůhvípolikáté překopal v roce 2013 po poměrně výrazném albu „Heart Of The Machine“ (2009) sestavu MOTORBANDu, svého životního dítka i díla v jednom, zase se mu rozpadla jako domeček z karet. Po boku mu zůstal jen baskytarista Karel Adam, s nímž začal znovu hledat nové spoluhráče. Ty nakonec našel v Luďku Struhařovi (zpěv, ex – VINDEX), Janu „Hansovi“ Jiříčkovi (kytara, ex – TITANIC) a Ivo Batouškovi (JUMPING DRUMS), jenž nahradil bicmistra Klaudia Kryšpína, který se ne a ne zbavit zdravotních potíží. A společně se vrhli do nahrávání nového alba, které kapele nakonec (i díky projektu „startovač“) vyšlo jako páté řadové letos v červenci, tedy dlouhých osm let po zmíněném předchůdci.
Když si ho opakovaně poslechnete, okamžitě vám musí před očima naskočit, jak moc se kupodivu dominantní autor hudby Libor Matejčik musí vždycky nadřít, aby to všechno dotáhnul až k onomu lesklému kotoučku, ačkoliv nápadů, tedy dobrých metalových nápadů, má na rozdávání. Jako by si onen kalich hořkosti, který si až po okraj naplnil po rozpadu nejúspěšnější sestavy kapely z „doby singlové“ a debutu „Made In Germany“, musel znovu a znovu dopíjet až na dno, podobný bájnému Sisyfovi.
Novinka, symbolicky pojmenovaná symbolem římské pětky, rozhodně nenechává nikoho na pochybách o tom, že by MOTORBAND dnes jen přežíval z nějaké podstaty. Naopak, většina písní ze čtyřiapadesátiminutové stopáže alba snese ta nejpřísnější kritická měřítka a přináší hutný, svižný heavy metal typického matejčikovského vyznění, takový, jakým se kapela prezentovala ve svých nejlepších létech, čímž pochopitelně nemyslím jen výše vzpomínané začátky, ale třeba i právě minulé album.
Občas je to ostřejší, pěkně s pořádnými dvěma kopáky, jako třeba v „Králi noci“ či „Křídlech touhy“, občas méně, v důsledném středním tempu za asistence pořádného kusu riffu („Temnej vítr“, „Vabank“), nicméně pozitivní duch pravé metalové písně je přítomen prakticky pořád. Na albu tím pádem není příliš míst, kde by se heavymetalový posluchač mohl nudit, ovšem kdyby se téměř hodinová stopáž osekala o dva až tři kousky, které nemají až takový tah na bránu (osobně bych se obešel bez poněkud šedivější „Tak to nalej“ a rock´n´rollové „Mayday“), určitě by ho to ještě o malinko více vyleštilo. Nejsilnější moment lze určitě hledat v klipové „Kde byl bůh?“, jejíž mrazivá vyhrávka v refrénu je skutečně z kategorií výrazně zapamatovatelných, a myslím, že třeba takový „Mistr hvězdář“ do téhle společnosti také spolehlivě kandiduje. A co je ještě zvláštní, nemůžu si pomoci, ale na mnoha místech „pětky“ se nedokážu oprostit od představy, jak moc by se do té které písně hodil hlas Kamila Střihavky, respektive ho tam téměř slyším – a tím samozřejmě nechci zároveň říct, že mám něco proti Luďkovi Struhařovi (který je svému předchůdci občas docela podobný), naopak. Připadá mi to zkrátka skoro jako kdyby měl Libor Matejčik svého nejslavnějšího zpěváka při skládání pořád na paměti.
MOTORBANDu se tedy v prvním roce čtvrté dekády jeho existence (průměr jedno album na osm let zní hrozivě, co říkáte?) podařilo složit výbornou tradiční heavymetalovou nahrávku, která se v tom všem dnešním překotném dění rozhodně neztratí a svého posluchače si jistě najde. Nu a ten, ten už pak bude mít jen jednu starost – pořádně si všechen ten poctivý těžký kov užít!
Dokonáno jest a MOTORBAND se zase po osmi létech vrací s pořádnou studiovou nahrávkou.
8 / 10
Luděk Struhař
- zpěv
Libor Matejčik
- kytara
Jan Jiříček
- kytara
Karel Adam
- baskytara
Ivo Batoušek
- bicí
1. Temnej vítr
2. Kde byl bůh?
3. Král noci
4. Vabank
5. Limit
6. Křídla touhy
7. Kam jdou?
8. Kolikrát můžu žít?
9. Bloudím
10. Mistr hvězdář
11. Tak to nalej
12. Mayday
13. Relax
007 (2024)
Černá & bílá (2021)
V (2017)
Heart Of The Machine (2009)
Satisfakce (2005)
Rock´n´Roll (1994)
Made In Germany (1990)
Vydáno: 2017
Stopáž: 54:30
Produkce: MOTORBAND a Tomáš Raclavský Studio: Babylon Studios
...a dobre!
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Ukrajinci se zacyklili sami v sobě, ve svém zašmodrchaném progresivním metalcoru, takže smutně vzpomínám na časy, kdy skupina pálila takové pecky jako "I Speak Astronomy", "Teacher, Teacher!" nebo "Perennial". Nic srovnatelného na "Duél" nenacházím.
PHRENELITH potřetí. Potřetí jinak a potřetí skvěle. Dánové doručili majestátní, drtivou, ale současně i líbivou kolekci často odkazující směrem k IMMOLATION. Jestliže "Chimaera" byla žánrově více rozkročena, pak "Ashen Womb" je návratem k čistému OSDM.
Živák alebo best of? ELECTRIC WIZARD skracujú 8-ročné čakanie na novú dosku dokonale reprezentatívnou živou kolekciou, pokrývajúcou obdobie medzi „Dopethrone“ (2000) a „Time To Die“ (2014). Podľa očakávania brutálne ťažký, ale brutálne odmeňujúci posluch.
Těžko zařaditelná hudba, stylově oscilující od progres poprocku a art rocku až k metalu. První deska, kterou si dám do předběžných TOP 2025. Zpěvačka Grégoire Caussèque mi svým často až éterickým projevem v kombinaci s neotřelou dánštinou přímo učarovala.
Skotská dnes-už symfo&pagan blacková veličina se vrací se svým možná nejmajestátnějším albem, které maluje na rozměrná plátna rozmáchlými tahy provoněnými rašelinou a svěžím vzduchem Highlands. Okamžitá láska, od dob debutu jsem si SAOR tak neužíval!
Nová Markova sólovka je překvapivě dobrá a pestrá deska. Nečekejte však výzvu novým NIGHTWISH. Tohle je především pocta starým hard rockovým klasikům. To už ostatně bylo patrné z „Kashmirovského“ singlu „Left on Mars“.