PEACE TEST - Repercussion
Necelých třináct minut hardcoreového vyhlazování říznutého prvky chaosu. Nekompromisní, krátké, intenzivně výbušné i zatěžkané. Základy žánru, youth crew hardcore a powerviolence v jednom mixéru.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zprvu jsem k této sebrance, dříve známe jako ORDER OF SOURCE BELOW, přistupoval s lehkou zvědavostí. Z části sestavy personální vazba na projekty, z nichž je snad nejvýraznější NIHILL ( což je i docela slušný odvar z BLUT AUS NORD) na jedné straně, účast některých členů EXIVIOUS na straně druhé. Takové spojení znělo přinejmenším neotřele a zajímavě.
Těžko mě však mohlo něco připravit na překvapení, které provázelo první střetnutí se samotnou hudbou. Black v podání DODECAHEDRON vychází především z DEATHSPELL OMEGA, ale označit je za pouhé epigony kultovních francouzských satanistů by nebylo korektní. Odkaz DEATHSPELL OMEGA nadějní Holanďané uchopují nadmíru sofistikovaným přístupem. Ony tence působící disharmonické kytarové linky rozvádějí do mnoha rozdílných poloh, k čemuž jim zdatně sekundují péstrá rytmika a vytažená baskytara.
V tomhle ohledu působí nahrávka nejsilněji hlavně v první půli. Skladby jsou napěchovány rozjezdy, zpomaleními a změnami celkového vyzněni, znervozňující vybrnkávací pasáže s lehkostí přecházejí v promyšlený náklep. Je trochu škoda, že se pak po rozpačité jakože naraci „Descending Jacob´s Ladder” přehoupne do většího hoblování v podobě trojdílné „View From Hverfell...”, byť tu z kvality výrazně nesklouzne a poskytně několik pěkně vyhraněných záchytných momentů.
Takže co DODECAHEDRON dělí podle mě od absolutoria? Mno, troufám si tvrdit, že se zanedlouho, pakliže už tomu tak není, stanou často skloňovaným pojmem a jejich potenciál jim snad umožní se překonat. Myslím, že je totiž stále co překonávat. Byť bych se nedivil, že se najde dost lidí, kteří budou mít tenhle počin minimálně za stejně dobrý jako poslední DEATHSPELL OMEGA, nebo snad dokonce i za lepší.
Vždyť to zní jako by si nějací, dejme tomu, norští SHINING (aneb dosaďte si svého technicky nabouchaného favorita) nahrávky „DEATHSPELLŮ” naposlouchal do zblbnutí, usoudili, co by udělali líp, co by vynechali, zda-li by to sneslo okázalejší produkci a tak dále. A piplali by a piplali a piplali… A nakonec nemám nic proti tomu, ale DODECAHEDRON zatím něco takového neposouvá do pozice svébytného blackového tělesa.
A upřímně, oproti BLUT AUS NORD, mezi jinými, jaksi postrádám hlubší auru atmosféry a tajemna. Možná takové vyjádření z mé strany až moc nebezpečně zavání kvltem, ale image s tím opravdu nemá co dělat.
Prachbídní progeři v blackovém hávu.
8 / 10
Y. Terwisscha van Scheltinga
- basa
J. Barendregt
- bicí
M. Nienhuis
- kytara
J. Bonis
- kytara, elektronika
M. Eikenaar
- vokály
1. Allfather
2. I, Chronocrator
3. Vanitas
4. Descending Jacob's Ladder
5. View From Hverfell I: Head Above The Heavens
6. View From Hverfell II: Inside Omnipotent Chaos
7. View From Hverfell III: A Traveller Of The Seed Of The Earth
Soupiska letošního Brutal Assaultu mě donutila se po dvou letech opět vposlouchat do debutové desky black metalových démonů zvaných DODECAHEDRON. Jejich pojetí black metalu mě ani po té době nepřestane udivovat a překvapovat. Celé to zní tak, jakoby se skupina neurotických prog-rockerů vášnivě zamilovala do černého kovu.
Ve výsledku pak najdete spoustu instrumentálních kudrlinek, které ale nemáte možnost vnímat hned napoprvé, protože vše je utopeno v expresionistické black metalové temnotě. Hudebně zajímavá místa v rytmech nebo kytarách jsou vlastně maskována atmosférou rozostřených kytarových ploch, která zde hraje nezanedbatelnou roli a DODECAHEDRON se tomu nebojí přizpůsobit i výrazové prostředky, které používají. Zmodulované vokály nebo dark-ambientní intermezza tak umocňují dopad, který tato zvrácená továrna na strach má.
Nabízí se srovnání například s úplnými prvopočátky počátky EPHEL DUATH, KRALLICE nebo DEATHSPELL OMEGA. Zásadní rozdíl je v tom, že naši Nizozemci na to jdou z úplně jiného směru. Prim hraje specifická plíživě perverzní atmosféra, kterou se jim daří budovat a vše ostatní je až za ní. V každém případě se po této příjemné vzpomínce už teď nemohu dočkat nového materiálu.
-bez slovního hodnocení-
Necelých třináct minut hardcoreového vyhlazování říznutého prvky chaosu. Nekompromisní, krátké, intenzivně výbušné i zatěžkané. Základy žánru, youth crew hardcore a powerviolence v jednom mixéru.
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.





