Dalo se očekávat, že nová nahrávka brooklynských „Goldenmasks“ bude ještě více experimentální a alternativní, než cokoliv před tím, ale skutečnost zdaleka přeskočila má očekávání. IMPERIAL TRIUMPHANT nikdy nebyli kapelou, kterou by šlo nějak jednoduše zařadit. Současná deska je ale žánrově tak košatá, že je velmi obtížné hledat jakékoliv srovnání, ačkoliv ve své podstatě navazuje na cestu, kterou naznačila před dvěma lety „Vile Luxury“.

Už při první skladbě si všimnete, že bicí souprava silně nasákla jazzovostí a progrockem, kytary téměř vůbec netlačí, basa si libuje v ekvilibristickém bublání, ačkoliv její zvuk je vzhledem k progově zaměřeným linkám zkreslen značně špinavě, a pak tu stále zůstává extrémně metalová vokální kreace, která vzhledem k instrumentálnímu podmazu působí téměř nepatřičně. Na první poslech se u toho budete kroutit, jak šíleně protikladů vám útočí na smysly. Obhájci čistoty metalových žánrů by se k „Alphaville“ vůbec neměli přibližovat, jinak jim hrozí duševní újma. Mám pokračovat? No dobře, já vás varoval.

Občas mám pocit, že kdybych si odmyslel zpěv, některé disharmonické postupy a z povrchu odfouknul ten sirný prach, tak objevím math-rockovou partičku, která se baví kytarovými a rytmickými zběsilostmi. Velmi často jsem si vzpomněl na své miláčky EPHEL DUATH, kteří s black metalem zacházeli stejně neurvalým a možná i nepříčetným způsobem.

Najdete tu propastné rozdíly už jen v počácích skladeb, kdy jednu jsou IMPERIAL TRIUMPHANT schopni začínat disharmonickou sekačkou, co nemá ani pořádné zkreslení, a další pak líně se převalující trubkou, posazenou nad klavírní kavárenskou improvizaci s feelem třicátých let. Hodně se tu daří měnit barvy kytar, od zvuků, které evokují skoro theremin, přes chvějivé disharmonické riffy až po hodně znepokojivé kytarové drbačky, ve kterých poznáte blackmetalové kořeny ansámblu. Pozornost se vyplatí věnovat i bicí soupravě, jež se vyznačuje opravdu nezvyklou hravostí. A to jak zvukovou, tak v tom, jak zábavně láme různá blackmetalová, progrocková a další klišé.

Bonusem jsou dva covery, které ukazují dvě současné tváře IMPERIAL TRIUMPHANT. Ta první je metalově ortodoxní a i když taví „Experiment“ od VOIVOD ve svém hudebním kotli místy k nepoznání, tak si zachovává určitou příčetnost. Druhý si bere už tak celkem šílenou skladbu „Happy Home“ od THE RESIDENTS a mrzačí ji téměř patttonovským způsobem. Výsledek zní jako bonus track z fantômasáckého majstrštyku „Director's Cut“.

IMPERIAL TRIUMPHANT se ještě více žánrově rozkročili a řádně si zavdali z poháru šílenství. Z výsledku se občas točí hlava. Najdete tu skvělá místa, která na sebe vzájemně útočí a působí velmi protikladně. Jsou tu i melodicky velmi vděčná zákoutí, která mě nepřestanou bavit. Je to jak halucinogenní kocovina, jíž dokážete plně vnímat za střízliva. Rozhodně jedna z nejoriginálnějších metalových desek v roce 2020.