GRIEFGOD - Deterioration
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali CARCASS. Vydařená deska.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BLUT AUS NORD, jedna z nejdůležitějších blackmetalových formací současnosti přichází s novým albem. Ačkoliv jsou považováni za vůdčí jméno v daném žánru, stále si zachovávají auru nepřístupnosti a informace o nich jsou kusé, ale komu by to vadilo, když je jejich muzika prvotřídní, kvalitativně vyrovnaná a v mantinelech daného hudebního stylu stále dostatečně rozmanitá?
Měli jsme tu již pořádně syrový black metal, koketérii s industriálními prvky, značně disharmonické postupy i pohansky znějící melodické pasáže. Na předchozím vinylovém EP „What Once Was… Liber I“ (prvním ze série podobně zaměřených alb) se kapela orientovala na skloubení dřevního black metalu s temným, pekelným deathem (pokračování má být údajně ještě více deathmetalově zaměřeno). Recenzovaná novinka 777 – Sect(s) je pak pro změnu úvodním dílkem z konceptuální trilogie nahrávek, zaměřených spíše na industriálnější vyznění („777 – The Desanctification“ a „777 – Cosmosophy“ mají vyjít ještě letos). Zdá se tedy, že nápadů má kapela přehršle.
Pokud si pustíte „777 – Sect(s)“ hned po předcházejícím „What Once Was… Liber I“, ten rozdíl vám nemůže uniknout. Zatímco druhá jmenovaná představuje nefalšované peklo, novinka nabízí jeho sofistikovanější verzi. Nejedná se tedy o čirou, násilnou blasfemii, jako je tomu na zmíněném vinylu, ale spíše o komplikovanější, mučivou, místy zklidňující a místy zase pořádně agresivní a spletitou vizi hudebního světa těchto adorovaných Francouzů.
Už jsem narazil na názor, že je novinka jakýmsi pokračovatelem vysoce kvalitního „The Work Which Transforms God“. Ano, skutečně by tomu tak mohlo být, ačkoliv se jedná o zvukově čistší a také hypnotičtější nahrávku. Kapela tentokrát nesází až tolik na disharmonie a disonance, jimiž byly protkány „MoRT“ a „Odinist“ , přestože i zde jsou k nalezení. Spíše mám z alba pocit, že se jedná o takový průnik těch nejlepších momentů jednotlivých vývojových etap kapely, které dohromady tvoří dostatečně působivý a nepochybně i funkční celek. Nečekejme však žádný splácanec všemožných prvků, BLUT AUS NORD sázejí na celkový synergický efekt. Objevují se zde melodie, které by mohly s přehledem patřit na předchozí řadovku „Memoria Vetusta II: Dialogue With The Stars“, ale gró nahrávky tvoří spíše kombinace atmosférického pojetí black metalu (nikoliv v obecně užívaném smyslu, ale spíše v tom „blutausnordovském“) s industriálními prvky, které album dostatečně rozvolňují a přidávají mu na efektivnosti.
Pokud tedy ještě stále náhodou přemítáte nad kvalitou francouzské blackmetalové scény, mohla by vám tato nahrávka otevřít oči. Není to sice až taková pecka jako např. poslední DEATHSPELL OMEGA (taky je „777 – Sect(s) úplně někde jinde), ale ani tak nelze pochybovat o opětovně skvěle odvedené práci, přestože o nějakém milníku hovořit nelze. Už teď se těším na další položky, které mají BLUT AUS NORD letos nabídnout.
BLUT AUS NORD tentokrát sázejí na industriálnější pojetí. Dobrá práce, ostatně jako vždy.
8,5 / 10
1. Epitome I
2. Epitome II
3. Epitome III
4. Epitome IV
5. Epitome V
6. Epitome VI
Disharmonium - Undreamable Abysses (2022)
Hallucinogen (2019)
Deus Salutis Mea (2017)
Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry (2014)
777 - Cosmosophy (2012)
What Once Was... Liber II (EP) (2012)
777 - The Desanctification (2011)
777 - Sect(s) (2011)
What Once Was... Liber I (EP) (2010)
Memoria Vetusta II: Dialogue With The Stars (2009)
Dissociated Human Junction (split) (2007)
Odinist: The Destruction Of Reason By Illumination (2007)
MoRT (2006)
Thematic Emanation Of Archetypal Multiplicity (EP) (2005)
Decorporation... (split) (2004)
The Work Which Transforms God (2003)
The Mystical Beast Of Rebellion (2001)
Memoria Vetusta I: Fathers Of The Icy Age (1996)
Ultima Thulée (1995)
Na noční poslech.
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali CARCASS. Vydařená deska.
Päťskladbový návrat do najradostnejšej európskej éry: Berlínsky múr je preč, studená vojna skončila, U2 vydali „Achtung Baby“ a na velikášskej vlne optimizmu križujú svet. Dalo by sa to zniesť dlhšie – aj táto nahrávka, aj tá eufória raných deväťdesiatok.
Bruselský chrlič Déhà seká desky jak na běžícím pásu, ale dokáže být kreativní a pokaždé trochu jiný. Bohužel to šije horkou jehlou a produkce a zvuk působí často jako nedokončené demo. To je případ i téhle atmosféricky depresivní blackové jízdy.
Pokračování trendu z předchozí "Starlight And Ash"? Opět pasáže plné emotivní baladičnosti s výrazným vokálem Cammie Gilbert, ale skupina svůj doom rock překlápí i do temnějších a často drsných metalových poloh. Přitvrdilo se a rozhodně to není na škodu.
Švédsko není živo jen chrastěním. Žijí zde i rozervané duše, jenž se chtějí vyjádřit něžnějšími tóny. Třeba jako post-blackoví (i když, kolik tam toho blacku vlastně zbylo?) TOGETHER TO THE STARS. Nechme se tedy unášet na vlnách hořkosladké melancholie.
Nová éra švédskej legendy, debut u veľkých Metal Blade Records! Podaril sa na výbornú; veď si pustite napríklad hitovku Nail Bomb. WOLFBRIGADE v roku 2024 valcujú všetko, čo im stojí v ceste!
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.